𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

17.

Catalina

Ava McCallisterová byla mladá, krásná, hubená, hnědovlasá holka s ofinou, která pořádala narozeninovou oslavu jako v americkém filmu. Měla na sobě černé krátké šaty bez ramínek, přes které měla přehozenou narozeninovou šerpu.

Letní dům její rodiny byl v podobném duchu jako od Riverů, ale nebyl tak velký a nebylo tu tolik rostlin. Místo toho tady všude byly balónky, konfety, závěs s třásněmi, obrovský zavěšený nápis s jejím jménem, vlaječky, fotokoutek a všechno to bylo v růžovo-zlaté barvě. Ale nejvíce mne zarazilo balónkové číslo devatenáct, které bylo zavěšené ze stropu hned u vchodových dveří. Nečekala jsem, že by si Gabriel rozuměl s někým mladším, na to byl až moc povýšený.

Jakmile jsme vstoupili do tmavého moderního domu plného růžových dekorací, šla jsem za Gabrielem, který chtěl pozdravit Avu. Byla dost malinká a drobounká, ale já neměla co říkat, byly jsme podobné typy, až na to, že Ava tady byla jako ve svém živlu.

Byla zde neskutečná spousta lidí v jejím věku, kteří popíjeli, a všichni na sobě měli růžové sluneční brýle s černými skly, na kterých byl nějaký nápis.

Když mne Gabriel představil, jen jsme na sebe s Avou pokývaly hlavou a ona nám do rukou strčila brýle. Na jednom sklíčku bylo bílou fixou napsané BABY a na druhém GIRL, což mi přišlo docela příhodné, když jsem byla v tomhle světě jako malá nevinná holka. Za to Gabriel měl nápis HEART a LESS – taky trefa do černého. A její brýle, které měla posazené na hlavě ve vlnitých vlasech, nesly dvě slova B-DAY GIRL.

„Díky," odpověděla jsem jí a dala jsem si brýle na oči. Následně jsem jí podala láhev vína, kterou mi dal Alejandro. „Pro tebe, všechno nejlepší k devatenáctinám."

„Moc děkuju!" vyjekla nadšeně a alkohol si ode mne vzala. Pak se podívala na Gabriela a zeptala se jej se zdviženým obočím: „A ty máš kde dárek?"

Gabriel se zašklebil, naklonil se k ní a řekl ji: „Ten dostaneš, až budeme sami."

Au. Jedna věc byla, když holky flirtovaly s ním, to jsem chápala, jelikož byl hezký a měl kolem sebe auru zlobivého kluka, ale když naopak on věnoval nějaké holce takovou pozornost, cítila jsem se... naštvaná, zrazená. Žárlila jsem, přestože jsem na to ani neměla právo. Nic mezi námi přeci nebylo a byli jsme nevlastní sourozenci.

Ava jej místo odpovědi jemně šťouchla do ramene, ale usmála se. Pak se podívala na mne a začala postupně po místnosti ukazovat prstem. „Tam je alkohol, záchody jsou u schodů a nahoře, do zavřených dveří je vstup zakázán a kouří se tam venku na terase," dávala mi rychlou prohlídku domu a pak opět upřela oči jen a jen na Gabriela. Něco mu pošeptala a on pobaveně přikývl.

Jen jsem stála na místě, zatímco spolu ruku v ruce někam odcházeli a já protočila očima. Nikoho jiného jsem tady neznala a opravdu jsem se cítila jako nevítaný host. Nakonec jsem přišla k samoobslužnému baru a vzala jsem si růžový kelímek, který jsem naplnila Coca-Colou a pak jsem se podívala na všechny ty flašky na stole. Byl tady snad všechen druh alkoholu a já nakonec sáhla po bílém rumu, kterým jsem zaplnila plastovou nádobu na panák. Kopla jsem do sebe asi tři a pak jsem se znovu rozhlédla po místnost. Gabriel nikde nebyl a stejně tak Ava, takže jí určitě dával její narozeninový dárek.

Vytáhla jsem si telefon z kapsy a v kontaktech jsem našla číslo na Alishu. Chtěla jsem se jí zeptat na to, odkdy se vídá s Rodrigem a proč jsem o tom nevěděla. Byla to další záhada a já jich měla už po krk. Ale nechtěla jsem ji vystrašit nebo od sebe odstrčit a nechtěla jsem působit jako naštvaná ex.