𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

37.

Catalina

Má školní uniforma se skládá z formálních kalhot nebo áčkové kárované sukně, bílé košile s dlouhým či krátkým rukávem, černé kravaty a ze saka s logem Escuely privada Privilegiada. Linda mi právě ukazovala, jaké účesy se k mé uniformě budou nejvíce hodit, ale už teď mi bylo jasné, že stejně skončím nanejvýš s vysoko posazeným copem nebo s rozpuštěnými vlasy.

Byla jsem právě ve svém pokoji, kde jsem se na sebe dívala do zrcadla a musela jsem uznat, že se mi uniforma docela líbila, ale nepřipadala jsem si v ní úplně sama sebou. Působila jsem stejně odměřeně a povýšeně jako všechny ty holky na Instagramu, na které jsem předtím narazila.

Poděkovala jsem Lindě, která mi uniformy dnes přinesla, a zamířila jsem do obýváku, abych své mamce udělala módní přehlídku. Seděla právě na sedačce s knihou v ruce, kterou ji doporučili v knižním klubu, kam vstoupila díky své nové kamarádky Raquel Contrerasové, která k nám dnes přišla na návštěvu.

Raquel jsem první vykala, ale požádala mne, abych to nedělala, jelikož si kvůli toho připadala neuvěřitelně staře. Působila na mne dost mile a přátelsky, a to i přestože měla v uších diamanty stejně jako na krku. Byla to žena v mamčiném věku s čokoládově hnědými vlasy, které jsem měla i já a má mamka. Její šedé oči byly úzké a kvůli toho vypadala, jako kdyby neustále mhouřila, ale její vzhled působil velmi hezky a na úrovni, přestože se tak nechovala – naopak byla samý úsměv a vřelé slovo.

Jakmile jsem vešla do obývacího pokoje, má mamka i její kamarádka odtrhly zrak od svých rozečtených knih a obě se na mne nadšeně usmály.

„Cat!" vydechla má mamka užasle. „Vypadáš naprosto skvěle."

„Ano," přitakala Raquel. „Moc ti to sluší."

„Děkuju," odvětila jsem jim oběma a udělala jsem otočku kolem své osy, aby si mne prohlédly. Měla jsem na sobě verzi uniformy, která se mi nejvíce zamlouvala – sukně, košile s dlouhým rukávem, kravata a krátké sako.

„Akorát ty boty," ozvala se má mamka a mračila se, jelikož jsem na sobě měla své okopané tenisky. „Musíme ti koupit nějaké mokasíny nebo polobotky," přemýšlela má mamka nahlas a její kamarádka jen mlčky přikyvovala.

„Ale opravdu vypadáš krásně," řekla mi Raquel mile a já k nim přišla blíže, abych se k nim posadila.

Seděly naproti sobě na sedačkách a mezi sebou měly konferenční stolek a na něm byla jedna sklenička vína a jedna sklenice s vodou, ledem a citrusy. Podivila jsem se, když se Raquel napila vína, jelikož to znamenalo, že má mamka měla nealko, přestože bílé víno naprosto milovala.

„Kéž bych měla dceru," povzdychla si Raquel a zadívala se na mne. Seděla jsem na sedačce blízko ní a podívala jsem se na ni. „Mám tři kluky a čtvrté dítě bych už nezvládla, takže jsem se smířila s tím, že jednou budu mít jedině vnučku."

„Tři syny?" podivila jsem se a ona přikývla. „A jak se jmenují?" zeptala jsem se se zájmem a uhladila jsem si sukni.

„Nejstarší je Adrián, Tomás a nejmladší Vincenzo," odvětila mi Raquel a začala se rozplývat. „Addy už je na vysoké, Tom teď oslavil patnácté narozeniny a Enzovi pomalu začíná puberta – tříská to s ním celé léto," zasmála se Raquel.

„Měly bychom se někdy sejít všichni," navrhla má mamka. „Kluky jsem sice viděla, ale neměla jsem vůbec příležitost s nimi promluvit," řekla. „Moc ráda bych je poznala."

„Určitě," usmála se Raquel upřímně. „Budete mít teď přes týden čas?"

„Zítra k nám přijede Alejandrova sestra se svým mužem, ale mají se tady zdržet jen jeden den, tak bychom si pak mohly zavolat a domluvit se," odvětila jí má mamka a já se už začala pomalu zvedat, jelikož jsem se téhle konverzace neúčastnila.