𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

13.

Gabriel

Šel jsem chodbou, kde bych na jejím konci sešel schody dolů, kde máme posilovnu a lázně, ale zastavil jsem se, jelikož jsem uslyšel, jak se z našeho sálu ozývá hudba. Pořádaly se tam různé společenské akce, ať už šlo o rodinné oslavy nebo o otcovu firmu, ale jinak to byla prázdná místnost bez života – až doteď.

Opatrně a tiše jsem pootevřel dveře a když jsem zjistil, že si toho nikdo nevšiml, vklouzl jsem dovnitř a pobaveně jsem sledoval dění před sebou. Místnost byla veliká s dřevěnou podlahou a bez nábytku v ní byla neskutečná ozvěna, takže hudba a Rosalindiné počítání kroků zaplnilo celý sál.

Rosalind v úzké mini sukni a tričku bez ramínek ke mně stála zády a viděl jsem na ni, že je celá frustrovaná z doučování tance, jelikož to Catalině moc nešlo. Měla na sobě letní šaty a podpatky a byla v krocích stejně rozpačitá jako v tom, co měla a sobě. Všiml jsem si, že celý ten ples debutantek nebyl nic pro ni a divil jsem se, že to stále ještě nevzdala. Daniel v prostém tričku a kraťasech se snažil Catalinu vést a určovat jí tempo, ale nebyli vůbec sehraní a on si sebou nebyl vůbec jistý. Tak jak by asi tak mohl Catalinu přimět, aby se podřídila jeho tanečnímu vedení? Jenže Catalina byla dost tvrdohlavou a temperamentní osobou na to, aby si nechala kecat do toho, co má dělat, a komu by měla důvěřovat, takže mne ani trochu nepřekvapovalo, že se podvolovat nechce. I když se mnou ji valčík docela šel. Rozhodně to vypadalo o dost lépe než to, co jsem viděl právě teď před sebou.

„Pauza!" vykřikla zničehonic Rosalind. „Dáme si pauzu!" zvolala a následně šla vypnout hudbu na reproduktoru, zatímco se Catalina s Danielem o něčem tiše bavili.

Stál jsem opřený o zeď a nikdo si mne za celou dobu nevšiml, což bylo zvláštní. Takže když Rosalind vypnula hudbu, začal jsem zničehonic hlasitě a ironicky tleskat.

„Páni," zavolal jsem na ně ironicky, když se na mne všichni tři otočili. „Skvělá práce."

Catalina se na mne zašklebila, zatímco Rosalind si povzdechla a Daniel se nepříjemně ošil. Věděl, že není u mne doma vítaný, ale bylo mi jasné, že jej tady pozvala Catalina a s tím jsem nemohl nic dělat. I kdybych jí řekl, ať už tady toho svého miláčka nezve, tak by to udělala, jelikož jí bylo jedno, co jí říkám.

„Pojď sem," pobídla mne Rosalind. „Ukážeme jim, jak se tančí," navrhla a když si jí Catalina změřila pohledem, souhlasil jsem a přišel jsem k černovlasé holce, se kterou jsem píchal už přesčas. „Vy se dívejte a dělejte si poznámky," přikázala jim, jako kdyby byla jejich vychovatelka. Působila oproti nim tak nadřazeně a Catalina z toho byla nervózní, to šlo na ni dost poznat, a Rosalind si toho všimla určitě taky, jinak by totiž dala zpátečku. Rosalind útočila jen v tu chvíli, kdy viděla, že má navrch.

Catalina a Daniel od nás kousek odstoupili a já chytil Rosalind do správného držení. Před dvěma roky jsem jí dělal doprovod na plese debutantek a byla to pro mne naprostá pohroma, jelikož jsem na tohle vůbec nebyl.

Má nevlastní sestra znovu pustila muziku a my začali tancovat. Věděl jsem, jak se tančí valčík, ale choreografii jsem si moc nepamatoval, takže jsem to málem párkrát pokazil, ale díky Rosalindinému vedení jsem nakonec zatančil docela perfektní verzi valčíku. Jakmile jsme se od sebe odtáhli, Catalina vypnula hudbu a s Rosalind jsme se na ně podívali.

„Viděli jste?" ozvala se Rosalind. „Ty, Danieli, tančit umíš a stačí, když Cat povedeš. Musíte si věřit, počítat kroky, a přitom nad tím moc nepřemýšlet. Když to jeden z vás pokazí, tak si z toho nedělejte těžkou hlavu a zkuste to znovu."