𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

35.

Gabriel

Spát s Catalinou bylo to nejlepší, co jsem kdy zažil. Vidět ji, jak přede mnou nahá leží a naprosto se mi poddává byl tak opojný pocit, že bych si nemohl představit, že budeme někdy dělat něco jiného. Ten způsob, jakým mi hleděla do očí, zatímco jsem se do ní bořil. Když mne líbala po těle a položila své ruce na můj tvrdý penis... Naprosto jsem jí podlehl.

Když jsem ji viděl, jak se prohýbá v zádech, sténá, pevně svírá oči a skousává si spodní ret, věděl jsem, že ji už nikdy nebudu moct odolat. Její tělo bylo naprosto perfektní – útlý krk, který jsem mohl pevně chytit, kulatá prsa tak akorát do ruky, úzký pas a široké boky, které mne lákaly, abych se jich dotkl.

Navíc mi řekla přesně to, co jsem potřeboval slyšet, i když jsem si to předtím neuvědomoval. Chtěl jsem ji od sebe odstrčit, aby nakonec nezůstala raněná, ale dosáhl jsem úplného opaku a já se proklínal, že jsem jí ublížil. A když mi pověděla, že se dnešního zápasu se mnou zúčastní, nemohl jsem uvěřit vlastním uším.

První jsem nechtěl, aby tam se mnou šla, jelikož to byl risk a nevím, čeho bude svědkem. Chtěl jsem ji ochránit před tím, co by mohla vidět, ale její odhodlanost mne naprosto ovlivnila. Bylo mi jasné, že kdybych ji tam s sebou nevzal, tak mne bude sledovat a stejně se tam nakonec objeví. Bude více v bezpečí, když ji tam přivedu já, než aby se tam plížila.

Včera večer, když jsme se oblékli a zamířili jsme do svých pokojů, jsme se spolu rozloučili rychlým polibkem, aby nás nikdo neviděl. Nemohl jsem usnout dlouhé hodiny, protože jsem na ni myslel a představoval jsem si ji. Pokaždé když jsem si vybavil její tělo, se v mé mysli zrodily tak divoké myšlenky, že jsem opět začínal být nadržený. Stačilo mi jen, abych na ni pomyslel a byl jsem tvrdý, až to bolelo.

A dnes ráno to nebylo o nic lepší. Byla poslední osoba, na kterou jsem myslel před spaním, a první osoba, na kterou jsem pomyslel při vzbuzení. Měl jsem chuť se k ní vetřít do pokoje a ošukat ji tak moc, až by nemohla chodit, ale chtěl jsem, aby se na dnešní den pořádně vyspala. Bude to náročný den.

Za tři dny měla přijet moje teta se svým mužem a já si po cestě do naší posilovny v domě připravoval výmluvy, které bych mohl použít, abych vysvětlil rány, které po dnešním večeru možná budu mít. Měl jsem v plánu se po tom zápasu vytratit ke Carlosovi nebo někam jinam, jelikož jsem nemohl přijít domů samá modřina, ale slíbil jsem otci, že tady v pondělí budu, takže jsem to musel vymyslet nějak jinak. Ale hlavně bych nedokázal být od Cataliny tak daleko.

Sedm dní jsem každý den trénoval na dnešní večer, abych se dal do lepší formy, ale byl to jen týden a za ten se vaše tělo moc nezmění. Byl jsem ale rád za své pravidelné cvičení, jelikož jinak bych neměl žádnou šanci.

Jakmile jsem vstoupit do posilovny, podíval jsem se na dřevěnou desku, kam jsem si vždycky odkládal věci. Pousmál jsem se, jelikož jsem si vzpomněl na včerejší večer. Opět jsem si Catalinu vybavil nahou a cítil jsem, jak se ve mně probouzí touha. Ale musel jsem se soustředit, a to obzvlášť dnes. Nemohl jsem se rozptylovat, když budu zápasit.

Bušil jsem do boxovacího pytle a v uších mi hrála hudba, která mi dodávala adrenalin. Naprosto jsem vypnul všechny své myšlenky a emoce a jen jsem pracoval se svým tělem. Nevěděl jsem, s kým budu dneska zápasit, ale když jsem se dokázal jen a jen zaměřit na to, abych máchal pěstmi a kopal nohami, tak jsem si věřil o to víc, že dnešní večer bude probíhat v pořádku, a to i když se mnou bude Catalina.

Celou dobu jsem totiž viděl na tu desku, kde jsem s ní šukal a nenechal jsem své myšlenky, aby se zaměřily na ten dokonalý pocit, který ve mne takhle vzpomínka vyvolávala. Byl jsem pod tlakem vzrušení, a přesto jsem nepolevil a dělal jsem přesně to, co jsem měl – dával jsem dál rány.