𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

24.

Catalina

Přestože Jade přijela za mnou, tak se mnou od naší hádky ani nemluvila. Včerejší den strávila u sebe v pokoji a ani jednou za mnou nepřišla. Možná jsem měla ustoupit já a jít za ní, ale byla jsem na ni naštvaná. Nechápala jsem, co se Jade přesně ten večer na party debutantek stalo, ale očividně byla najednou otočená proti mně. Nevěděla jsem proč nebo jestli jsem něco provedla nebo jestli jí někdo něco náhodou neřekl, ale bylo pro mne zvláštní s ní sedět u stolu při jídle, a přitom s ní ani nepromluvit. Byly jsme jako spolubydlící, které se tolerují, ale to je tak vše.

Očekávala jsem, že za mnou přijde alespoň dnes, jelikož měla odjet, ale ona se k tomu vůbec neměla. Protože jsme ji sem přivezli my, rodina Riverových, tak tady neměla své auto a řešila s Emiliem svůj odvoz, přestože byl mým soukromým řidičem. Stála jsem u otevřeného okna v chodbě a sledovala jsem ji, jak stojí se svým růžovým kufrem a snaží se falešným milým hlasem přemluvit Emilia, aby ji odvezl, přestože takové pokyny od nikoho nedostal.

Vyšla jsem ven a když jsem za sebou zavřela dveře, oba se na mne podívali. Jade si dala ruce přes prsa a můj osobní řidič se na mne přátelsky usmál – alespoň někdo byl rád, že mne vidí.

„Co řešíš?" zeptala jsem se své nejlepší kamarádky, přestože jsem to moc dobře věděla. Slyšela jsem ji přes to otevřené okno a její hraný přívětivý hlas mne ani trochu neoblbnul.

„Domlouvám si odvoz domů," odvětila mi jen a pak se podívala na Emilia. „Ale tvůj poskok s tím má strašný problém."

Zamračila jsem se na ni, jelikož se mi nelíbilo, jak o něm mluvila. Byl to starší muž, který byl ke mně vždy moc laskavý a hodný a jen dělal svou práci. A pracoval pro rodinu Riverových, a ne pro ni. „Emilio není žádný poskok," osočila jsem ji. „Je to osobní řidič a když budeš na něj hnusná, tak ti určitě nevyhoví," řekla jsem jí a viděla jsem, jak má slova Emilia potěšila. Nebyl to ten typ člověka, co by se s vámi hádal nebo by na vás zvýšil hlas. Byl to takový fajn dědeček, který dává lásku i lidem, kteří si to nezaslouží. „Emilio, klidně se vraťte dovnitř, já to vyřídím," pobídla jsem jej a on mi místo odpovědi jen s úsměvem přikývl.

Když jsem scházela schody dolů, Emilio kolem mne prošel, aby mohl jít do domu, a já se postavila před Jade, která se tvářila otráveně a zle zároveň.

„Seženeš mi jiného řidiče nebo mám jít do Los Palacios pěšky?" zeptala se mne Jade nepřátelsky a já si jen povzdychla. Nechtěla jsem, aby opět odjela, když mezi námi byla zlá krev, ale zároveň jsem nevěděla, jak bych to mezi námi měla napravit, když já tentokrát neudělala nic zlého.

„Co máš za problém, Jade?" zeptala jsem se jí vážně. „Přijedeš tady a jsi mi opět skvělou kamarádkou a pak strávíš jeden večer u Alishy a najednou jsem ta nejhorší," dodala jsem. „Řekla ti něco nebo co?"

„Nic, co bych už dávno nevěděla," odfrkla si jen a já se na ni nechápavě podívala. „Je to směšné, Cat," řekla mi. „Úplně ses změnila od té doby, co máš svěřenecký fond."

„Co?" zeptala jsem se jí nechápavě. „Jak jsem se jako změnila?" chtěla jsem vědět a ignorovala jsem její poznámku o fondu, protože jsem jej neměla.

„Nikdy jsi nechodila dobrovolně na party, vždycky jsem tě musela přemlouvat," vysvětlovala mi. „Nikdy bys nešla na nějaký ples debutantek a nebavila by ses s lidmi, co mají vlastní jachtu nebo golfové hřiště. Nikdy sis nehrála s kluky a nepodváděla je. A najednou je z tebe tahle nová osoba a myslíš si, že když máš peníze, tak je z tebe královna světa," řekla mi a sjížděla mne pohledem.