𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

1.

Catalina

Mívala jsem se svou mamkou docela dobrý vztah, ale to už je věčnost. V poslední době jsme si zrovna obě moc nerozuměly, ale od té doby, co se před rokem vydala na prázdninovou dámskou jízdu se svými nejbližšími kamarádkami, a ona si tam vyhlídla chlápka po čtyřicítce, co je děsně za vodou, tak se to jen a jen zhoršilo.

Ona asi předpokládala, že budu celá nadšená, když mi po dvou týdenní dovolené oznámí, že si našla nového přítele, a že budu chtít poslouchat všechny ty kecy o tom, jak je milý, pozorný a celkově dokonalý, ale já si zkrátka nemohla pomoci. Chyběl mi můj táta a to, jak jsme byli všichni tři spolu šťastní.

Moc dobře rozumím tomu, že jsem nebyla zrovna ukázková dcera a že jsem po pohřbu táty s mamkou přestala mluvit, ale to proto, že jsme obě truchlily jinak, a to nás od sebe asi ještě víc oddálilo. Já byla ponořená do školy, učení a do své budoucnosti, ale ona se jen zavřela u sebe v ložnici a proplakala celý den. Místo toho, abych mamce pomohla a třeba uvařila večeři, tak jsem si sedla k počítači a snažila jsem se vymyslet, jak dokážu zaplatit vysokou školu, když jsem teď neměla brigádu a mamka do práce vlastně už ani nechodila.

Na jednu stranu chápu, proč je Alejandrem Riverem tak uhranutá – protože má peníze. Ale lámalo mi hlavu, jestli je opravdu šťastná nebo jestli se do svatby s ním hrnula jen kvůli mne, a to jsem nechtěla, jelikož jsem o novou skvělou rodinku s drahými auty a vilou opravdu nestála.

Na jejich svatbě jsem nebyla, jelikož jsem se vymluvila na učení se na testy a taky na tréninky plavání. Plavání, které mi mělo zajistit stipendium. Překvapivě mamka ani nenaléhala, abych jela do nějakého kostela se dívat na luxusní svatbu snů. A byla jsem za to ráda, ale díky toho jsem si uvědomila, že si má vlastní matka ani nevšimla, že jsem sekla s plaváním, jelikož jsem najednou měla z vody panické záchvaty místo toho, abych jí milovala jako kdysi.

Snažila jsem se celou cestu do Malagy myslet na něco jiného než na to, že jsme se najednou sebraly z našeho malého bytečku s nefunkční sprchou a budu od svých přátel a vzpomínek několik kilometrů daleko. Jenže to mi samozřejmě nešlo, když jsem jela vstříc svému osudu do nového světa, kam jsem nepatřila.

Pomalu jsme přijížděly do luxusní části města a já si stáhla okénko nového, drahého a bílého Mercedesu se zatemněnými okny. To auto dostala má mamka od svého nového muže jako svatební dar a byla z něj nadšená, jelikož si ho přála už mnoho let.

Kochala jsem se dokonale postavenými domy do typického španělského stylu, do kterého se už míchal přepych a bohatství, z čehož mi naskočila husí kůže. Bydlela jsem v této zemi celý svůj život, a přesto jsem nikdy neviděla taková panství zblízka. Jedině na letácích s pronájmy vil na prázdniny nebo na pohlednicích, které posílají turisti svým rodinám.

„Přivři to okno," požádala mne má mamka. „Nechci si zničit vlasy ještě více, než se stalo za tu pěti hodinovou cestu."

„Čtyř a půl," odpověděla jsem jí stále zahleděná z okna a pak jsem se na svou matku podívala. Celou cestu si psala se svým novým manželem a neustále se culila na svůj displej. Až mi někdy řekne, že jsem závislá na svém mobilu, připomenu ji tuhle cestu autem s naším vlastním řidičem. „A odkdy jsi taková snobka?" podivila jsem se. „Ještě před rokem jsi chodila do obchodu s kusy pizzy ve vlasech, v pyžamu a s kruhy pod očima."

Mamka se na mne poprvé opravdu za celou tu jízdu podívala a odložila svůj telefon. „Od té doby, co jsem manželka nejváženějšího podnikatele ve Španělsku, Cat," odpověděla mi. „Jeho pověst, dům a všechno okolo je dost na úrovni a my jim to nesmíme zkazit."