𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

9.

Catalina

Celou cestu domů jsem Gabriela bombardovala otázkami, ale on mi ani na jednu neodpověděl, zatímco ignoroval svůj vyzvánějící mobil, který ležel na palubové desce. I když mu přišla zpráva, ani se na ni nepodíval a stále mi nebyl schopný na nic odpovědět. Když mu opět začal někdo volat, vzala jsem jeho mobil do svých rukou a on se na mne prudce otočil, když jsem se podívala, kdo mu volá.

„Kdo je sakra Caporeněco?" zeptala jsem se nechápavě a on okamžitě zastavil auto u krajnice.

„Vrať mi ten mobil, Catalino," osočil mne a natáhl se po něm, ale já ucukla. „Myslím to vážně, dej mi ho, sakra."

„Řekni mi, o co tady do prdele jde, jinak ten hovor přijmu a představím se jako tvá sekretářka, Gabrieli," začala jsem mu vyhrožovat a on se uchechtl.

Tentokrát se po svém mobilu natáhl rychleji a já nestačila zareagovat. Vylezl ze svého auta, zavřel za sebou dveře a já jen pozorně a frustrovaně sledovala, jak hovor přijímá a odchází dál od svého auta, aby s tím člověkem mohl mluvit bez toho, aniž bych ho odposlouchávala.

Viděla jsem, jak na někoho do mobilu řve a vypadal naprosto vztekle a nejistě zároveň. Stáhla jsem dolů okýnko auta, ale i tak jsem nerozuměla, co Gabriel do mobilu říká, takže jsem vystoupila a šla jsem k němu tiše a pomalu blíže.

„To je mi úplně jedno, Pascuale!" zařval do telefonu. „Tohle se nemělo stát, nebylo to v plánu. Posrali jste si to sami a já končím, jasné?"

Jeho hlas byl plný napětí a naštvání. Takového jsem jej v životě neviděla a naprosto mě to mátlo. Co se tak mohlo stát, aby se takhle choval? A co dělal u Sanchezů doma, když mi Daniel tvrdil, že se osobně neznají? Kdo všechno mi tady lhal a hlavně proč?

„Ne," zařval Gabriel. „Zapomeň, nepřijedu tam," trval na svém a volnou rukou se začal frustrovaně tahat za vlasy. Přecházel sem a tam a díval se celou dobu do země. „To nemůžeš! Udělal jsem všechno, co jste po mně chtěli," řekl člověku na druhém konci a pak se narovnal. Všiml si, že stojím jen kousek od něj a zamračil se na mne. „Fajn, ale to je to poslední, co udělám," řekl Gabriel už klidněji, ale ani na okamžik nespustil ze mne zrak. „Za hodinu přijedu," řekl a pak se zadíval někam za mne. „Ne, já nemůžu... Fajn!" zařval. „Jsem tam za chvíli, ale to je to poslední, rozumíš? Až odjedu pryč, tak si všichni vymažete moje číslo, zapomenete, kde bydlím, jak se jmenuju a že vůbec existuju. Už nikdy se mne nepokusíte kontaktovat a necháte mne na pokoji, jinak přísahám, že je mi jedno, co se mi stane, ale zabiju vás. Zabiju vás všechny, i kdybych u toho měl chcípnout i já sám!" zařval do mobilu a následně ukončil hovor. Jen kolem mne prošel a posadil se do auta. „Sedneš si nebo chceš dojít domů pešky?" zeptal se mne a měl ruku na klice, aby mohl zavřít dveře auta.

Otočila jsem se na něj a chvíli jsem opravdu zvažovala, že bych šla pěšky nebo že bych si zavolala taxíka, ale ten by mne tady asi stejně nevyzvedl a já od Gabriela chtěla pár odpovědí, takže jsem se zpět posadila na sedadlo spolujezdce. Oba jsme za sebou zavřeli a já se zaměřila na svého nevlastního bratra, který se nepřítomně díval na volant a pevně jej mačkal.

„S kým jsi mluvil?" zeptala jsem se jej. „Co jsi dělal u Daniela a proč jsi tak vystrašený?" vyzvídala jsem nechápavě a natočila jsem se k němu. „Co se stalo?"

Gabriel si prohrábl vlasy a následně bouchl rukou do palubové desky. „Kurva," sykl a já sebou cukla. Podíval se na mne a řekl mi: „Teď někam pojedeme a já pak na chvíli odejdu, ty zůstaneš celou dobu v autě, rozumíš?"

Rozhodila jsem rukama a zeptala jsem se: „Co to má sakra znamenat?"

„To, že kdybys vystoupila nebo by tě někdo se mnou uviděl, tak budeš v prdeli, takže buď té lásky a poslouchej mne ještě chvíli," odpověděl mi a zpříma se mi díval do očí. „Pak tě zavezu domů a ty své matce, mému otci nebo jen své kámošce neřekneš ani slovo o tom, co jsi dneska viděla nebo uvidíš, jasné?"