𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

32.

Catalina

Předevčírem jsme přijeli domů, a přestože jsem mamce posílala fotky a psaly jsme si, tak se mne na všechno vyptávala a já ji samozřejmě řekla jen to, co by měla slyšet. Když jsem jí pověděla, že jsem dokonce byla v moři, celá se rozzářila a byla ze mne opravdu nadšená.

Ona mi na oplátku taky vyprávěla všechny své zážitky s Raquel Contrerasovou – byly spolu na józe, na obědě, nakupovaly a zúčastnily se spolu umělecké výstavy. Dokonce se i má mamka díky ní přidala do knižního klubu, který se scházel v Clubu de los Caballeros.

Byla jsem ráda, že si tady má mamka konečně našla nějakou kamarádku, se kterou si rozuměla a trávila s ní čas, jelikož jsem nechtěla, aby zůstala zavřená doma nebo aby byla jen a jen se svým mužem, jelikož jsem se obávala ponorky, která by mohla nastat. Kdyby se začali hádat a přinejhorším by se rozvedli, tak bych byla na míle daleko od Gabriela. A to jsem opravdu nechtěla.

Je pozoruhodné, jak se věci stihly změnit za ani ne dva měsíce. První jsem to tady nenáviděla a nechtěla jsem bydlet ve vile s arogantním nevlastním bratrem a jeho snobským otcem, ale teď bych to za nic na světě nevyměnila.

Včerejší den jsem strávila s Esme, jelikož si chtěla nakoupit nějaké věci na kolej na vysokou. Odjíždí v posledním týdnu prázdnin, aby se zabydlela a Theresa kvůli ní přesunula svou party na dřívější termín. První plán byl, že by se večírek konal poslední pátek prázdnin před začátkem školního roku, ale to už bude většina našich přátel pryč.

Nechtěla jsem, aby léto skončilo, jelikož to znamenalo, že od sebe s Gabrielem budeme strašně daleko a té chvíle jsem se opravdu obávala. Nebyla jsem si jistá, co se stane a co se změní, ale měla jsem v sobě víru, že všechno bude v pohodě.

S Esme jsme i probíraly Rosalind, která zůstala trčet v Monaku a od Theresy jsme věděly, že ji její otec, pan Guzman, zaplatil letenku domů a také ubytování, ale měla se vrátit až dneska. Nepřekvapilo mne, že Gabriel svá slova myslel vážně a opravdu ji v Monaku nechal, ale Esme to přišlo až moc přes čáru a měla kvůli tomu své výhrady. Za to mně to bylo docela jedno, i když jsem byla asi za největší mrchu na světě. Možná kdyby se Rosalind nechovala tak, jak se chovala, a kdyby nedala klíč od svého domu mému Gabrielovi, tak bych se mu to snažila vymluvit. Ale to se nestalo.

Byla jsem právě po sprše, takže jsem se převlékla do pyžama, které se skládalo z volných látkových kraťasů a tílka. Než jsem zamířila ze svého pokoje na večeři, vzala jsem do rukou malou vyvolanou fotku a zaklepala jsem na dveře Gabrielova pokoje. Po chvíli mi otevřel a já si jej zmateně prohlédla, jelikož měl na sobě košili a kalhoty. Myslela jsem, že se dneska už nikam nechystá, ale on vypadal, že je napůl na odchodu.

„Kam jdeš?" zeptala jsem se jej zvědavě.

„Jsem domluvený s Carlosem, že se sejdeme v restauraci El Lago," odvětil mi a uhnul, abych mohla vstoupit dovnitř. „Máme spolu probrat mou stáž u Carlosova otce," dodal, když si všiml, jak se na něj dívám.

„Aha," odvětila jsem mu nejistě.

Nevadilo mi, že má své plány na dnešní večer, ale tak trochu jsem se cítila dotčeně, že do nich nejsem zahrnutá. Ale nechtěla jsem být jako stíhačka, která by jej nenechala dělat něco bez ní. Prohlédla jsem si jeho pokoj, který byl plný knih a pousmála jsem se, když jsem viděla na nočním stolku Velkého Gatsbyho.

„Máš minutku, než půjdeš?" zeptala jsem se jej, když zavřel za mnou dveře a já se k němu otočila čelem.

„Jo, jasně," odvětil mi. „Co se děje?" zeptal se mne nervózně.