𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

49.

Gabriel

Catalina tiše oddechovala nahá ve své posteli a já na ni už nějakou chvíli zíral. Byla skoro zotavená po všech těch hrůzách, co si před několika týdny zažila, a mě čekala poslední noc v tomto domě, než odjedu na kolej do Barcelony.

Snažil jsem se ji ještě několikrát přemluvit, aby souhlasila s tím, abych tady zůstal, ale pokaždé mne přemluvila, abych to nedělal. Všechny věci jsem už měl sbalené ve značkové sportovní tašce, s čímž mi pomáhala a přestože jsem v jejích očích viděl stesk, nenechala se obměkčit a tvrdohlavě si stála za svým. Jako vždycky.

Nechtěl jsem se z jejího pokoje vytratit, ale stále jsme si dávali pozor, abychom působili nenápadně. Catalina mi řekla, že se s ní Anita pokoušela o nás dvou pobavit, ale její matka mluvila dost neurčitě a nedokázala ani popsat, že bychom spolu mohli mít nějaký vztah. Tudíž jí to ani nemohla zakázat.

Naši rodiče se chovali, že to nevidí a že neví, co se v jejich domě děje, protože to pro ně bylo jednodušší. Pravděpodobně by ani nevěděli, jak mezi nás zasáhnout, aby nám to zkazili, takže si hráli na blbce, co nemají o ničem zdání. A mi to dost vyhovovalo.

Tiše jsem vstal, oblékl jsem si boxerky a tepláky a své triko jsem nechal na polštáři vedle ní, protože jsem moc dobře věděl, jak ráda je nosí. Určitě se na mnou skříň s oblečením vrhne hned po mém odjezdu a bude se tu všude promenádovat dokonce i v mých ponožkách. A popravdě by se mi to zatraceně líbilo – chtěl bych jí vidět, jak chodí po domě oblečená od hlavy až k patě v mém oblečení a ignoruje nesouhlasné pohledy její mamky a mého otce.

Pomalu jsem se přesouval ke dveřím, abych ji nevzbudil, a pak jsem otevřel. Pohyboval jsem se tiše jako ninja a byl bych na svůj inkognito úprk pyšný, kdybych se neotočil a nespatřil před sebou svého otce, jak se opírá o zábradlí blízko schodů a zírá na mne.

„Pojď se mnou," řekl mi jen a jeho slova mi připomněla, jak mne k sobě do kanceláře povolal po tom, co se Catalina dostala do nemocnice kvůli tomu, jak přepadla z jachty do vody, což byla taky moje vina stejně jako všechno, co následovalo.

Přišlo mi to tak dávno a přitom to bylo před dvěma měsíci na začátku letních prázdnin, kdy jsem měl v plánu se jen ta poflakovat po večírcích, chlastat a občas si zašukat s Rosalind nebo s nějakou jinou, která by byla dost hezká na to, aby mne upoutala. A místo toho jsem skončil tady – vytrácím se z pokoje své mladší nevlastní sestry po našem horlivém a vášnivém sexu, kvůli kterého by se i kostel otřásl.

Jak se to stalo? Jak se za jedny prázdniny stal z kluka, co si užíval trojku, kluk, co byl ve vztahu?

Následoval jsem svého otce do jeho pracovny a on se posadil za svůj mohutný veliký stůl. Stejně jako minule jsem si oproti němu v teplácích a s nahou hrudí přišel nekomfortně, když měl na sobě jeden ze svých na míru ušitých drahých obleků.

Posadil jsem se naproti něj na kožené křeslo, které se mi přilepilo na záda, na kterých jsem měl ještě čerstvé krvavé rýhy z Catalininých nehtů. S radostí bych se teď raději nechal mučit jejími polibky nad lemem svých boxerek než tím, co pro mne přichystal můj otec.

Nebyl jsem si jistý, jestli na mne začne řvát nebo se natáhne přes stůl, aby mi jednu vlepil, ale on se na mne jen díval s klidným výrazem ve tváři a skoro až děsivě mi to připomínalo pohled Armanda Sancheze, který do mne vždy zatínal ty své ledové oči, když byl na mne nasraný. Právě teď jsem si nebyl jistý, zda je můj otec naštvanější víc, než kdy byl na mne Capo di Tutti Capi.

„Doufám, že zítra odjíždíš na školu, jak bylo v plánu," prohodil můj otec opřený o opěradlo drahé židle. Prsty měl mezi sebe propletené a položené na hrudi.