Sladký internátní život

Část 7

Zita

„Totální blb. Nevím, proč se ho tak strašně zastáváš, Karin," nechápu.

„Nezastávám, ale neudělal nic zlého."

„Líbí se jí," napadlo Elis. Celkem oprávněně. Takoví se líbí každé.

„Nelíbí, ale..."

Obě jsme se s Elis na Karin podezíravě podívaly.

„Tak líbí. Ale to s tím nemá nic společnýho. Však vám určitě taky. Prostě nevím, proč ho odsuzujete za nic," vzteká se.

„Já ne," protestuje Elis.

„Nebo jen za to, že je prostě hezkej? Platí zde opět pravidlo, že hezcí jsou jedině namyšlení?" nejspíš si právě uvědomila svoji nadměrnou posedlost pro obhajobu neznámého kluka a trochu se zklidnila.

„Musíš uznat, že ve většině případů to tak je," mrkla jeho směrem i Eliška. „a z tohoto typa arogance jen číší."

„Neznám ho, nevím," stojí si Karin za svým.

Je to jen cizí a naprosto zbytečný objekt jakékoli hádky. A kdo za to může?

„Myslím, že bychom všechno měly vyčítat tomu obrazu," odpověděla na mé myšlenky Elis, která je vlastně sama tím malým viníkem, ale debatu snad opravdu definitivně ukončila.

Michaela

„Ten je fakt k sežrání, co?" Podotkla Gabi.

„Pravda," přitakala jsem.

Musí být opravdu vysněná partie. Značkové oblečení, ale ne to, co se prodává v tuctových obchodních domech, ale to opravdu kvalitní, které běžný smrtelník vidí jedině v televizi navěšené na Amerických hvězdách. Holt, bohatí rodiče se nezapřou. To se pozná i podle nejdražších cigaret, kterými si vykuřuje. Mimo to, je to svalouš. Školu, kam dochází, odhaduji celkem s jistotou. A ta tvářička? Ani nemluvím. Ale má to neobvyklý háček. Za celý můj pobyt v tomto městě mě téměř nezaregistroval. Nepočítám-li malý střet ve výtahu. Kouká po mě spousty kluků, tak nechápu, co vězí v tom, že tomuto se nechce. V Idealu se často potkáváme, přitom o mě ani koutkem oka nezavadil. To mi z nepochopitelného důvodu vadí. Nevím proč, ale štve mě to.

„Ale vůbec si nás nevšiml," Gabi napadlo to samé.

„Jo," dala jsem ji za pravdu.

„Holky, nezkusíme ho sbalit?".

„To myslíš vážně?" Zeptala se Lara.

„Jo, které se to povede dřív. Schválně."

„Co? Dáme závod v balení kluků?" Zasmála jsem se. „On vypadá na těžké sousto, ale coby ne? Taky vypadá jako krásná odměna za výhru."

Hromadně jsme se zachechtaly.

„Jo, je to výzva. Dáme sázku?" Napadlo Gábinu. „když už, tak ten plán dotáhneme k dokonalosti, ne?"

„A o co se vsadíme?" Ptá se Lara, která úplně nesdílí naše nadšení.

„Třeba klasika. Ty, kterým se to nepodaří, koupí flašku dobrýho chlastu," navrhla Gabi.

„Flašku a uspořádají nějakou super pařbu," napadlo mě něco ještě lepšího.

„Bezva," nadchla se Gábina „stejně jde spíš o čest černých koček, takže to stvrdíme panákem, ne?"