Sladký internátní život

Část 39

Martin

„Tak jak?" V kolik se u vás doma vstává?" Zeptal jsem se ještě před spaním. Které ale asi bude jen velmi krátké.

„Naši tak nějak kolem osmé až deváté. A Zita možná ještě dřív."

„Fajn, tak dáme budík na sedmou. Nebudeš se nějak dlouho připravovat. Stejně tu nic na připravování nemáš, ne?"

Zita

Když jsem vstala, Karin už poklidně snídala. Tvářila se trochu provinile. Ale kupodivu já jsem zrovna neměla náladu jakkoli čeřit sváteční klid další hádkou, tedy jsem se už nevyptávala a ona sama mi také nic neprozradila. Odloženo na neurčito, no.

Odzvonily vánoční rolničky, stromek si odnesli dva chlapíci s korunami a jeden černý s turbanem. Tedy tak jsou tři králové vyobrazeni na našem rodinném památečním betlému. Jednou pak venku zaprskala o půlnoci světýlka se spoustou barev, načež jsme se druhý den ve zprávách dozvěděli klasickou odezvu, kterak nekvalitní pyrotechnika utrhla ruce kdejakým opilým puberťákům. Tak začal nový rok. Stejně jako každý jiný. Opět nástup do školy, na internát a stále dokola.

Ale dnešní noc je jiná než ostatní. Z míst, kde stojí Michaelina postel, je slyšet tlumené pofňukávání a šustění polštářem, kterým si nejspíš kryje hlavu. Nevím proč, nedovedu si to vysvětlit, ale té holky je mi skoro líto. Vím, že má problémy. Je to na ní znát. Změnila se, už jí nestojíme za nějaké válčení, i když nás stále nesnáší. Nejspíš řeší nějaké důležité záležitosti doma. Její život začínám chápat. To, že je krásná, užívá si. I když třeba občas v něčem přežene, to k ní asi patří. Jsou holt prostě lidé s různými povahovými rysy, kteří se prostě musí brát takoví, jací jsou. Ať vybočují z řady čímkoliv a dělají sebezvláštnější koniny. Michaela se najednou zvedla i s polštářem a rozběhla se do koupelny.

„Hej," zašeptala najednou Elis, „nevíte někdo co jí je?"

„Taky by mě to zajímalo," přiznala se Karin. „hysterka."

Já na jejich řeči nereaguji. Nechápu svůj náhlý obrat k osobě, která se mě ještě před půlrokem tak hnusila. Stačilo pár dní neúčastněného vnímavého pozorování a zjišťuji, že jí snad i obdivuji. Bůh ví, co právě prožívá. A co třeba prožívala i v době, kdy dokázala své city udržet pod slupkou ledové ďáblice. Proč si vybrala zrovna takový způsob žití? Nevím, ale každopádně k ní sedí. Kdybych měla jen malou šanci se k ní přiblížit a zjistit o té holce něco víc, sakra. Teď opravdu nechápu, kde se ve mně všechny tyto myšlenky berou?

Ani nevím jak, ale včera se mi dokonce i podařilo usnout. Nejspíš až někdy dlouho po tom se vrátila Michaela ze svého úkrytu. Já a Karin jsme se jako každé ráno nahrnuly do koupelny, zatímco ona se ještě vyvaluje v pelechu.

Když jsem přišla zpět, Michaela se teprve napůl rozespalá souká ze své noční košile. Ta holka je opravdu pěkná. Vyloženě sexy.

„Co tak zíráš?" všimla si.

Sama nevím. Uhnula jsem pohledem. Všechno je nějaké divné.

„Co to zas je?" řekla při oblékání. Naštvalo ji, že triko, které je obrácené lícem dovnitř. Jak si ho svlékla, tak zůstalo a musí ho znovu převracet. „všechno naruby, všechno. Všechno je jinak než má být!"

Mohu s ní jedině souhlasit.

„Copak je celej tenhle pokoj zakletej? Elis je po hovorech se svým miláčkem jak tělo bez duše, Karina si po večerech hraje na schovku a ty?" kývla směrem ke mně „Se poslední dobou chováš taky pěkně podivínsky. Čumíš na mě jak nějaká lesba."

Do srdce mi uhodilo něco velkého. Jakoby Michaela stiskla nějaký spínač lásky. Ano, je to přesně jak ona říká. Vlastně říká to samé, co jsem si já jen hodně v duchu myslela a nedovedla to pojmenovat. S tím rozdílem, že ona to, co se se mnou děje vidí zvenčí. A odhadla to přesně.

„Co to meleš, ty káčo?" Zareagovala na její slova Karin, která právě vyšla z koupelny.

„Obhaj jedinou věc, kterou jsem teď říkala," zašklebila se na ni. „kam večer mizíš, co? Doučovat se matiku? Stopovat kamioňáky aby si měla prachy?"

Jsem schopna jejich hádku vnímat sotva napůl. Natož se do ní jakkoli vložit. V břiše cítím podivné svírání a lechtání. Vyběhla jsem směrem k WC. Srovnat si tam myšlenky o samotě. Jak to udělala včera v noci Michaela. Miška, ta, kterou tolik miluju. A čím víc si to přiznávám, o to víc je to intenzivnější cit. Prostě láska. Taková, kterou nemůžu mít. Navíc jsme se opět probudily do pátku, takže ji o víkendu neuvidím. Což mi připadá deprimující.

Michaela

Včera jsem celý večer probulila, jak malá holka. A to jen kvůli tomu, že se opět přiblížil pátek. A mně se domů tolik nechce. Tady musím snášet dvě nedokonalé hysterky, ale přesto je internát svaté místo oproti tomu, co mě čeká.

Karina

„Tak si připravte papírky," zavelela třídní, která je zároveň naší matikářkou.

„Sakra, ještě jsme nikdy nepropadly," špitla Zita. „musíme něco dělat. Vždyť je to neohlášené!" Zaprotestovala nahlas.

A ne jediná. Polovina třídy se nechává slyšet kvůli jejímu nespravedlivému nápadu.

„To mě nezajímá."

„Neboj, ujišťuji ji," něco mi říká, že z Martinova doučování mi přeci jen něco málo zůstalo v hlavě.

Přistála před námi dvě zadání.

„Cože?" podepřela si sestra hlavu se zjevným zoufalstvím.

Já si v duchu srovnávám Svoje áčko a Zitino béčko, které nám učitelka rozdala. „To půjde," ujistila jsem svoji spolusedící a celkovou životní spolutrpitelku. „dělej, že něco píšeš," poručila jsem ji a sama jsem se pustila do počítání.

Zita kouká dost užasle, ale při písemce se mě nechce na nic vyptávat. Po chvilce jsem se jakžtakž doplácela k výsledkům dvěma ze tří příkladů. Poslední se tváří příliš složitě a už nezbývá tolik času. Zkontrolovala jsem tedy stav paní učitelky, který by se dal pojmenovat: stojím před tabulí a jsem bdělá nad všemi. Ale pravda je taková, že se její zrak soustředí někam do neznáma do rohu třídy. Vyměnila jsem naše prověrky a začínám pracovat i na Zitinném úkolu.

--------------------

Co říkáte na pocity, které má Zita? A co holky z písemky dostanou za známku? Propadnou na konci roku?

Příště si přečtete:

„Chodíme spolu už přes měsíc," přesněji, měsíc a půl.

Na štědrý den jsme si slavnostně oficielně začali říkat, ty jsi můj a já tvá a teď je počátek února. „Tak proč se pořád skrýváme jak děti?"

„Aha, no...," logická otázka, ale těžko se na ni odpovídá.

-----------------