Sladký internátní život

Část 68

            „Doučoval mě matiku," nadhodila jsem, aby máti slyšela i jeho pozitivní stránky, „měla bys vidět jeho žákovskou."

„Aha, doufám, že nevypadá jako ty vaše. Samá poznámka a z matiky jedna pětka za druhou."

Při zmínce o poznámkách Martin nevydržel a vyprskl smíchy. Čemuž se ostatně nedivím. S těmi jeho pochvalami za slušné chování, není divu, že mu tento rozhovor přijde absurdní, „cože? Za co?" Ptá se celý vysmátý.

„To není vtipné," zašklebila se máma.

„Na tohle se neptej," zasyčela jsem s protočenými panenkami. A znovu jsem ho zoufale kopla.

„Za dětinské chování," objasnila máma.

„Ale to, že jsem vyhrála druhé místo na prestižní soutěži talentů, tě už nezajímá," poznamenala jsem.

„Ano, Karin, máš talent. Ale malováním se neuživíš. To mi věř."

„S ním ano," zastal se nás konečně táta, který když viděl Martinovo Porsche Adélku, začas snít o tom, jak sedí u jejího volantu a frčí městem, přičemž na něho mávají osmnáctiletá nadržená děvčata. I když myslím, že jeho narážka na finanční zabezpečení, které by mi mohl Martin poskytnout, není zrovna nejvhodnější.

„Ano, chápu, dva domy a tak dále," zašklebila se máma povýšeně. Peníze podle ní přeci jen kazí charakter. A další žvásty. Úplně slyším, co se jí honí v myšlenkách.

„Kdyby u nás nebyla hlavou rodiny maminka, nemusel bys podstupovat tento výslech," dodal flegmaticky taťka.

„Jistě, tobě je jedno, s kým spí tvoje dcera."

„Víš, že mi to jedno není. Ale myslíš, že touhle komedií čemukoliv zabráníš?"

„U našich taky velí ženská," narazil Martin na Denisinu panovačnost.

Když si našel pravou rodinu, stále by o ní chtěl mluvit.

„Možná, že tomu nezabráním, ale mám právo vyjádřit svojí nespokojenost."

„Nikdy nebudeš spokojená," poznamenala jsem, „proč aspoň nejsi ráda, že jsem spokojená já?"

Máma se zamračila. Už je rozčílená. Sice to diplomaticky skrývá, jako vždy, ale uvnitř se vaří. Vstala, sebrala prázdné talíře a odchází vedle do kuchyně.

„Bylo to dobré," řekl Martin zdvořile. A také upřímně. Na domácím jídle si očividně pochutnává.

„Takže jsem zase ta špatná," vrací se máma zpět s ozdobným talířem, na kterém má naskládané buchty. „když mám starost."

Hnědoočko se hned po jedné hladově natáhl, „pardon," jako omluvu za svoji nenažranost se zase jen drze uculil, „ale já tyhle věci miluju."

„Tak mi teda řekni, jak sis dokázal nevypěstovat pupek," prostřelila tátu pohledem.

„Je mladý. A očividně mu nikdo nevyvařuje. Buď ráda, že mi chutná," ohradil se táta a ještě si své napapané bříško labužnicky pohladil.

„Cvičení, no," objasnil Martin svoje tajemství.

„Jo, třeba by ses do rodiny mohl hodit. V pondělí a ve středu budeš doučovat Karin matiku. V úterý a v pátek zase Zitu. A o víkendu Můžeš mého muže učit, jak si udržet postavu normálního člověka," pokusila se být vtipná.

„Ha ha," šeptla jsem ironicky.

Martin mě pod stolem chytil za ruku, „nikdo není bez chyby."