Sladký internátní život

Část 59

 „Já potřebuju čurat. Bráško, dej to pryč."

Zašklebil jsem se a odcházím. Kvůli tomu jsem opravdu vstávat nemusel.

„Tak to dej pryč, Hellboy, vždyť je to nechutný. Nebudeme mít na hajzlu takovou odpornost," přidal se ke Karolíně i Kamil.

„Tak to udělej ty."

Kamil se zaksichtil. „Ne, je to humus."

„Tak to už vyřešte," Karolína přítomností osminohého tvora přímo trpí.

„Aha, takže když je to odporný, tak to mám na starosti já."

To Kamila trochu rozesmálo. „Jo."

„Vole," korunoval jsem ho.

„Ty se přeci nebojíš vlka nic. Ber to jako lichotku."

„Ale jsem snad šampón, tak by mi to mělo taky vadit, ne?" obrátil jsem jistou fámu, která o mě koluje, ve svůj prospěch.

„Snad toho tolik nechceme, ne? Já se toho štítím, Karolínka taky a dělá to bordel na záchodě. Tak nechápu, o co ti zas jde?"

„Oba jste volové," vykřikla najednou Karolína. „Vysvětlete mi, proč se pořád hádáte? Nadáváte si jak děti. Jste normální? Houby kamarádi, blázni jste!" vrhla ortel na náš účet.

S Kamilem jsme po jejím káravém výstupu naráz vyprskli smíchem.

„Karolínko," oslovil ji mírně Kamil. „Nech to bejt. To je mezi námi, jo."

Sranda, humor, kamarádská provokace. Nic víc v našich pseudohádkách s Kamilem nelze hledat. Nic, než zpestření našeho přátelského vztahu.

„Snad tě to nějak nedojímá. To je sranda," zeptal se rozčílené sestry Kamil.

„Vždyť my se máme rádi," chytil jsem Kamila kolem ramen.

„jo, milujeme se," dodal on.

„Až tak určitě ne," ruku jsem sesadil. „každopádně si to neber k srdci. A oblíkni se," dodal jsem a tím ukončil rozhovor a odcházím. Tentokrát doopravdy.

„Ale mě se chce čurat a na záchodě je hnusnej pavouk!" Ječí za mnou.

Zita

Možná to je opravdu tím, že jsem šla s pravdou ven, i když jen napůl, ale fakt, že šlo o Michaelu, už prozradit nehodlám, s tím se musím srovnat sama, ale mám mnohem lepší náladu, než dříve. Jakoby mi spadla ze srdce obrovská zátěž a mě se tím pořádně ulevilo.

Michaela

Po další hádce s kamarádkami, jsem zamířila do svého pokoje a zalezla do koupelny. Pustila jsem si teplou sprchu na uklidnění a poté jsem se opravdu zahrabala do pelechu. Hodlám ze sebe veškerou zlost dostat skrze spánek.

Karina

„A co to tvoje bydlení?" vzala jsem do ruky pohozené noviny plné inzerátů. „jak to vypadá?"

K večeru, po poctivém vyhotovení domácích úkolů, jsem přešla silnici před internátem a jako vždy zavítala za Martinem do království.