Sladký internátní život

Část 38

Přetáhl mi košilku přes hlavu. A přisál se ke mně. Já jsem se pustila do rozepínání Martinových kalhot. Ano, já jsem přijela již skoro nahá a on je stále oblečený.

„Princezno, ty jsi moc pěkná," opakuje po několikáté mezi polibky.

„Nech toho," vytáhl ze zadní kapsy peněženku, kterou si tam po platbě poslíčkovi zastrčil.

„Čeho?"

„Neříkej mi to pořád," protáhla jsem pusu.

Z kožené peněženky vylovil prezervativ. A to jsem slyšela, že ho kluci nesnáší.

Ve skutečnosti mi nedává důvod nevěřit jeho slovům. Zavřela jsem oči a snažím se vnímat jen jeho polibky.

„To byl můj nejlepší sex, Princezno," oznámil mi poté a probírá se mi ve vlasech.

Já ze začátku cítila jen mírnou bolest, postupný tlak a přitom rozeznatelnou rozkoš.

„Co to plácáš? Byla jsem nemožná."

„To není pravda. Jsou holky, které jsou moc šikovný nebo jsou taky ty jenom šikovný. Ale potom třeba i ty vysloveně prkenný. A spoustu dalších a jiných. To je na dlouhé polemiky. Ale ty máš největší předpoklady se dostat do té první skupiny. To mi věř, pozná se to. Navíc... Nikdy bych nevěřil, že to nějak souvisí s prožitkem, ale žádná holka mi při tom ještě neříkala jménem. Ty si ho vyslovila nejmíň tisíckrát."

Usmála jsem se, ano, to je fakt.

„Pravda, většinou ho neznali..., protože já ho lidem neříkám, dokud si ho sami nezjistí. Za prve mě to tak baví a za druhé mě pojmenovala Helena a s ní nechci mít nic společnýho. Nikdy jsem to sice nechápal, ale je to vážně něco jinýho s nějakou rozhoďnožkou než s holkou, kterou miluji," při vyslovení posledních slov mi poskočilo srdce.

„A tomu věř. Nikdy jsem s pannou nespal, protože to pro tu holku to něco znamená, i když kolikrát tvrdí, že ne. Koukají z toho ve finále jen problémy. Pak se jich nedá zbavit. Pověsí se člověku na krk jako klíšťata, dělají scénky a tak. Takže..."

„A jak si věděl, že jsem panna? Teda byla. Z toho, že jsem taková...," hledám správné slovo, „puťka?" použila jsem to, které si oblíbila Michaela.

„Ne, neřekl bych puťka. Jen nejsi jako ostatní, princezno. Zapochyboval jsem jen ve chvíli, když jsem tě viděl v té košilce a ty ses ani trochu nestyděla."

„Hm."

„Ale teď si mě trochu naštvala," zatvářil se smutně.

„Cože?" nechápu „proč?"

„Protože některý věci běžně neříkám. Jestli sis toho nevšimla. A co jsem neřekl ještě žádné, tak to, že ji miluju, princezno, a tobě už dvakrát, teď potřetí a ani to s tebou nehnulo."

Ale hnulo, ani neví jak. Jenže jsem nestihla ani jednou zareagovat a vlastně jsem ani nevěděla jak zareagovat. Vždyť já to pro změnu zase pouze třikrát od někoho vyslechla.

„A na tyhle věci se odpovídá."

„Já tě taky miluju."