Edrest: Začátek Hry✔

6.Kapitola

Probudil mě hluk z vedlejšího pokoje. Dutý dopad knih na zem a prudké třísknutí oken, nebyl zrovna dvakrát hezký budíček. Leknutím jsem se posadila na posteli a chvíli zmateně zírala na dveře skříně, které byly pootevřené a čouhal z nich cíp šatů. Kde to jsem? Byla moje první zmatená myšlenka.
"Mindie, chyť ty papíry." Bluein hlas mě přivedl zpátky do reality. Jsem ve hře. Přesněji řečeno v Erdestu a moje naděje na návrat zpět domů je zatím mizivá, protože mi chybí odhlašovací náramek. A taky spousta odpovědí.
S povzdechem jsem vstala z postele a došla ke dveřím. A teprve tehdy mi došlo, že i přes silným závěsem přikryté okno, vidím perfektně. Naprosto dokonale. Vlastně líp jak za denního světla. I sebedrobnější prasklinky a póry, každičký detail, vše jsem najednou viděla tak jasně. Že by to bylo součástí mojí postavy? Když se tu zdržím déle, bych měla zjistit, čeho jsem jako strážce schopna. Možná dokážu používat magii. S tím jak vypadám je to více jak jasné, jen se jí naučit používat. S uchechnutím jsem otevřela dveře a spatřila Mindie a Blue uklízející nepořádek po průvanu.
"Ah, ty jsi vzhůru?" vzhlédla ke mě Blue ze země, kde sbírala knihy. Blonďatá majitelka domů hned otočila hlavu od rovnání papírů na stole a upnula na mojí maličkost starostlivý pohled.
"Doufám, že jsme tě nevzbudily." pohled jejích fialových očí mně docela znervózňoval.
"To je dobrý, stejně bych za chvíli vstala." řekla jsem a sehnula se pro knihu, která mi ležela u nohou. Na jejím hřbetě stalo; 'Základy magie.' Jaká to náhoda. Zrovna když jsem zvažovala o tréninku. Hned na první straně byl cvik na soustředění magické síly.
"To jsi vcelku ranní ptáče, náhodou tady od Miriel, kterou nevzbudí snad ani rána z děla." slyšela jsem jak Mindiin hlas slábne, jak přešla do kuchyně, ale hlavu jsem od knihy nezvedla.
"Chceš zkusit jestli dokážeš používat magii?" naklonila je mě svou akvamarínivou hlavu Blue. Naše oči se střetly nad knihou a já mohla v modři jejího pohledu vidět nadšení i zvědavost.
"Pomohla bys mi?" při mých slovech ji v očích nebezpečně zajiskřilo. Budu to brát jako 'ano.'
"Ale nejdřív se nasnídáme." vzala mi knihu z rukou a namířila si to do kuchyně za Mindie. A mě nezbývalo nic jiného, než ji následovat. Včera jsem toho moc nesnědla a žaludek už se hlasitě ozývá. Div, že nevzbudil Miriel spící v šuplíku. Ale pokud ji neprobudí rána z děla, tak můj žaludek už sotva. Když jsem procházela kolem ní, tak se zrovna přetočila z boku na záda, otevřela pusu a začala chrápat. A to docela hlasitě na vílu. Kdo neviděl, by hádal, že tu spí nějaký chlap. Vážně, nikdy bych neřekla, že tak malé a roztomilé stvoření může vydávat takové hlasité a otravné zvuky.
"U bohyně, ona snad začala chrápat." ve dveřích se objevila Mindie a naštvaně došla až k šuplíku, odkud dvěma prsty vytáhla spící vílu za nohu, takže Miriel visela ve vzduchu hlavou dolů a mumlala cosi o tom, abychom ji daly ještě pět minut. Jenže Mindie to bylo naprosto fuk. Přiložila ukazovák volné ruky k jejímu drobnému tělu a vyslala do něj slabý elektrický impuls (alespoň podle mě). Hnedle byla Miriel vzhůru a poletovala po pokoji jak šílená.
"Proč mi tohle musíš pořád dělat, Min?!" otřepala se a už uraženě zírala na svoji brejlatou kamarádku. To už jsem se je rozhodla nechat osamotě. Z kuchyně mě lákala vůně smažených vajec a můj žaludek se na ně těšil. Blue právě pokládala na stůl talíře s chutně vypadajícími vajíčky a jeden podšálek s pár sušenkami, který asi patří Miriel.
"Tak si sedni a jez." pobídla mě. Tak jsem si sedla na jednu z židlí a pustila se do jídla. Blue učinila to samé a po delší chvilce i Mindie s Miriel, které nějak vyřešily svoje neshody. Je to již nějaká doba, co jsem snídala s někým. Většinou snídani sotva stihnu a to vstávám vždy v šest. Ale tak nějak na ni zapomenu... Vajíčka ve mě zmizely rychlostí blesku a Blue mi, i přes moje námitky, přidala dvojitou porci. Miriel mezitím dojela svoje sušenky a seděla rozpláclá na stole.
"Tak co budeme dneska dělat?" zeptala se jakoby nic.
"Půjdeme na lov." odpověděla jí prostě Blue a mě málem zaskočilo sousto. Řekla právě, že půjdeme na lov?! "Nebuď tak překvapená. Je to nejjednodušší způsob, jak objevit co v tobě je."
"Blue, nejdřív bychom ji měli vysvětlit, jak to tu chodí." opomenula ji Mindie. Zcela automaticky jsem začala kývat hlavou. Měla pravdu mám mnoho otázek, i pár které se týkají ji.
"Dobrá," hlesla Blue a naplnila si ústa vajíčkem. Miriel vypadala trochu zklamaně, skoro jakoby se na ten lov těšila. Zajímalo by mě proč? Raději jsem to ale neřešila a upnula svoji pozornost k Mindie.
"Mohu se zeptat, co je to ten 'posvátný národ Aneū?'" tohle mně opravdu zajímalo. Tázaná si upravila brýle a s vlídným pousmáním spustila.
"Prastarý národ požehnaný bohyní Anelis, bohyně ducha a dcery Luny. Díky ní máme všichni silné nadání, delší život a typicky zbavené oči. Tedy do fialova." začala pomalu vysvětlovat, "I hráči mohou být požehnání naší milou bohyní či jiným bohem. Pokud si to zaslouží a pokud je to pravý bůh. Máme tu i pár falešných, které většinou vyznává prostý lid." zněla přitom jako nějaká učitelka. Podala to jednoduše a přesto srozumitelně. Pevně doufám, že mi bude vše vysvětlovat ona.
"Chápu. A jak je to tu levly nebo..." nebyla jsem si jistá, jak správně podat otázku. Poprvé v životě hraju takovýhle druh hry a navíc naživo.
"Miriel by ti po zabití prvního monstra měla dát kartu, kde uvidíš kolik jsi nasbírala zkušeností, jaké jsou tvé schopnosti, i když to se nemusí zobrazovat vše, a jaký jsi level." ozvala se Blue. "Ale jde to nahoru hrozně pomalu. Za deset let píle a snažení jsem na 46 levlu jen díky požehnání od tři bohů." dodala ještě otráveně. Ještěže tu nechci zůstávat moc dlouho. Jen najít cestu ven a už se sem nikdy nevrátím.
"Ještě bys měla vědět, že zemřít můžeš jen stokrát, než tě systém vykopne. Ale nezkoušej to. Ti, co zemřeli stokrát, nemohou vést normální život. Co jsem slyšela, tak se pár z nich dostalo do blázince..." tohle mi vzalo dech, a i když jsem se obávala zeptat, stejně mi to nedalo a odhodlaně jsem se podívala na Blue s děsivým tušením.
"A co ti zbylí?"
"Ti si vzali život." řekla po chvilce rozmýšlení.

(Jak byste na takové zjištění reagovali??? Brzy nad čeká trocha akce i další nová postava. Nebojte tentokrát to bude postava mužského pohlaví /\__/\
Za komentáře a vote vám moc děkuji

Vaše Sayu-chan <3 )