Edrest: Začátek Hry✔

40.Kapitola

Varovná slova Luny mi stále zněla v uších, když jsem vkročila do jídelny, která takřka praskala ve švech, jak byla plná lidí. Tři rytíři i s Carlosem stáli za Auris a i přes její naléhání se nehodlali posadit na volné židle, co někdo donesl. Kain a Solomon kdykoliv připraveni vyrazit na cestu seděli vedle Blue a zakusovali chleba potřený tvarohovým krémem a Dean naproti nim ignoroval dohady Hikku s Miho, mezi kterými seděl. A malá Erin pomalu vklidu jedla suché krekry v podobě malých rybiček, které ji podávala Mimi, přímo uprostřed stolu a okolního mumraje si vůbec nevšímala.
“Tady je ale po ránu živo.” několik pohledů se zvedlo, i když většina mě i tak nezaregistrovala a dál se věnovala jídlu nebo konverzaci.
Sedla jsem si na volnou židli vedle Miho a vzala si krajíc chleba. Miriel přistála na stole přímo v objetí svoji sestry a dřív než ji stihla pustit, už měla v ústech kus sušenky. Zajímalo by mně, kde ho vzala. Možná ze svých tajných zásob.
“Někdo se musí postarat o dům a Erin-desu.” zvýšila trochu hlas Miho až mi bylo líto Deana, který chtěl pomalu vzít nohy na ramena a přesednout si někam jinam, ale drobná ruka v rukávu černého kimona s motivem červených květin ho přilepila k židli. Japonská hráčka teď stála a dlaní se opírala o jeho rameno a pohledem svých dvojbarevných očí propalovala díru do své kamarádky, co si taky stoupla a z jejích krátkých vlasů se oddělily dvoje kočičí ouška.
“A proč to musím být já?! Proč tentokrát nemůžeš zůstat doma ty a já půjdu vyřídit obchod? Stejně jsem silnější jak ty, líp se ubráním případnému útoku monster!” nedala se jen tak odradit Hikku. Máchala přitom ocasem ze strany na stranu jak divá. Jaká to upřímná dívka, jde na ní hnedle poznat, co si myslí nebo co chce a umí si stát pevně za svým jak vidím.
“Právě proto, že jsi silnější jak já-desu. Dokážeš to tu líp ohlídat jak já-desu. A mé schopnosti se možná budou při cestě hodit-desu…” mluvila již o něco klidněji a povzbudivě, dokonce sundala ruku z Deanova ramene a pohodlně se znovu posadila na židli. “Navíc nemáš vůbec obchodního ducha-desu. Naposledy, když jsem něco nechala na tobě, tak jsme ztratily tři obchodní partnery a mnoho zákazníků-desu.”
“C- co?! To přeci nebyla moje chyba!” ohradila se Hikku a její kočičí uši se stáhly lehce provinile dozadu, což bylo v rozporu s jejími slovy, stejně jako výraz jejího obličeje. “No… možná trochu…” Tváře ji lehce polil ruměnec a ocásek povadle klesl k zemi, jak ji přešla zlost.
“Takže tu zustaneš s Erin a Mimi-desu?”
“Dobře,” řekla a během chvilky zmizela ve dveřích. Stále trochu rozrušena a možná i naštvaná, ale stoprocentně se teď nejvíc ze všeho cítí trapně.
“Omlouvám se za ni-desu. Je to milé děvče, jen je trochu výbušná a dosti energetická-desu.” pousmála se Miho.
“A zřejmě svatá, když se s tebou tak dlouho přátelí.” podotkl Dean, za což si vysloužil nenápadné kopnutí do nohy.
“Dneska ráno jsi nějak upovídaný-desu” usmála se nevinně Miho.
“Deane, neměl bys urážet naší hostitelku.” Solomon sice vypadal, že s ním souhlasí, ale jeho slova tomu naprosto oponovala.
“Ty raději sklapni, padavko.” zavrčel na něj. Myslím, že by ho nejraději praštil, alespoň se tak tvářil. Každopádně Solomon se nenechal jen tak urážet. Prudce vstal a naklonil se přes stůl k Deanovi a chystal se říct nějaká silná slova, kterých by pak mohl klidně i litovat, ale to zakročil Kain a jednoduchým pohybem ho vrátil zpátky do židle.
“Od teď spolu budeme muset vycházet, tak si ty hádky nechte na potom.” jeho jeho hlas byl klidný, velitelský.
“Kain má pravdu.” přidala se k němu Blue, která pomalu vstala a začala sklízet ze stolu. Vzala jsem si v rychlosti poslední krajíc chleba a podala ji talíř. Miho už byla taky na nohou a brala do rukou prázdné hrnky.
“Táák, dojezte, dopijte-desu. Musíme ještě připravit a osedlat poocresy-desu.” popadla další hrnek a už si to zamířila do kuchyně. Rytíři, Carlos, Kain, Solomon a Dean se teda zvedli a s tím, že půjdou všechno připravit, opustili jídelnu. Zůstaly jsme v ní jen já, Auris a malé víly, zatímco Blue s Miho určitě začaly umívat nádobí.
Takže pojedeme na těch podivných malých ponících s rohy a šupinami, to bude zajímavé a zaručeně naprosto šílené. Ani na koni mi to moc dobře nešlo, jak mám zvládnout dlouhou cestu na poocresovi?
“My s Miho pojedeme v kočáře. Budete mě tak moci naučit nějakému tomu kouzlu.” Auris si přesedla blíž ke mě, “A taky můžeme probrat kluky.” Malém mi zaskočilo sousto. Vážně řekla, že můžeme probrat kluky? Tahle hra je neuvěřitelná, aby tak malé dítě už uvažovalo nad něčím takovým.
“Hey, princezno? Nejste na toto téma náhodou moc mladá?” Miriel doletěla až k nám, Mimo zůstala u Erin a jako matka ji trpělivě pomáhala utřít ústa od drobků. Auris se lehce usmála a nevinně pokrčila rameny.
“Jsem přeci dítě bohů. Navíc, mne jen zajímá kdo se Lie líbí.” rozšířila ještě úsměv.
“Nikdo,”
“Jak to myslíš, ‘nikdo?’ Někdo se ti přece líbit musí, Lio.” naléhala Miriel, nadšena tématem a malá princezna se k ní přidala. Její jasná modrá očka zářila očekáváním.
“Tak jak říkám, nikdo se mi nelíbí. Proč bych hned s někým musela navazovat romantický vztah?”
“Ale no tak, nelži. Máš úplně rudé tváře.” pokárala mne vesele Mimi.
“O čem se to tu bavíte?” ozvala se Blue, která spolu s Miho vyšla z kuchyně.
“O tom, kdo se líbí Lie.” vykřikla Miriel pohotově. Musela jsem skrýt svůj obličej do rukou. Bože, prosím zabij mě. Nebo alespoň pode mnou vytvoř díru, v které bych mohla zmizet.
“Určitě to bude Dean-desu.” zasmála se Miho.
“Eee, ten nepřipadá v úvahu!” zaprotestovala hned Miriel.
“Probůh, není to fuk?!” frustrovaně jsem lehce zvedla hlas. No, možná i trochu víc. Každopádně jediný kdo z toho byl překvapený byla Erin a Auris, ostatní se mi velice rády zasmály. Jakoby věděly něco, co já ne.  
“Tak poďme,” pobídla nás Blue, stále s úsměvem na tváři. Miriel mi vyletěla na rameno a tiše špitla promiň a něco o tom, že jsem byla vážně moc roztomilá. Už zas.

(A další hádka... no spíše dvě. Chudák Lia. A navíc se teď blížíme k něčemu dramatickému... Co byste chtěli vy, aby se stalo??? Jen tak že zvědavosti.
Děkuju za komentáře a vote

Vaše Sayu-chan~)