Edrest: Začátek Hry✔

42.Kapitola

Chtělo to hodně trpělivosti, protože Auris nevydržela dlouho vklidu. I když ji většinou rozptylovala Miriel svými bonbóny, sušenkami a jinými sladkostmi. Taky jsem ji jich i pár zabavila a schovala do vaku, ale ona je stále odněkud vytahovala.
Jenže i tak dokázala princezna, po pár hodinách cviku, uvolnit svoji magii a provést lehčí kouzlo, které nevyžadovalo tolik úsilí. Vytvořila drobné světelné motýlky, kteří kolem nás chvíli poletovali, než jejich život pohasl. Očista ji moc nešla zatím, i když se ji stále chtěla naučit a velmi se snažila. Přeci jenom tohle kouzlo jak vidno potřebuje hodně soustředění a taky představivosti, jak jsem zjistila. Seč mě to přijde naprosto jednoduché. Jenom se zaměřit na to, co chci vyčistit a představit si jak špína mizí.
Netrvalo dlouho a vyjeli jsme z lesa a rovnou do menšího města plného jednopatrový i dvojpatrových domků z dřeva a pálených cihel. Najeli jsme na dlážděnou cestu a trochu zpomalili. Lidé, které jsem potkali, nás zvědavě sledovali, někteří si i začali něco šeptat.
Ulice plné domů a lidí nás zavedly na prostorné kruhové náměstí s kašnou, pár stánky s ovocem a zeleninou a krámky v dvojpatrových domech, na které upozorňovaly vývěsné štíty s mnohdy zajímavými názvy. Například název hospody byl U Skákavého pirohu, nebo vetešnictví Zlakon. Divím se, že ví, co je to piroh. Možná tu hospodu vede nějaký hráč.
Carlos obrátil poocrese a dojel k Deanovi a svému muži, chvíli něco probírali. Miho pomalu zastavila a čekala, co bude dál. Auris vedle mě si se zájmem prohlížela každý krám i stánek a stejně tak Miriel, která nadšeně sledovala elfy a o půlku menší skřítky s dlouhýma špičatýma ušima. Zřejmě byla ráda, že vidí někoho dalšího z národa vil a skřítků. A Blue bez většího zájmu pozorovala klevetící skupinku mladých dívek, co obdivovaly rytíře z naší výpravy. Solomona, Kaina a Deanem podle mého. Ne, že by mě to zajímalo, jen hádám.
“Najíme se ve zdejším hostinci, a pak pojedeme dál.” oznámil nám Carlos, který už sesedl ze svého poocrese a došel až k nám.
“To zní dobře-desu.” Miho předala otěže Blue a seskočila z vozu.
“Vůz i poocresy můžeme nechat za rohem ve stájích, ale o to se postaráme my. Vy běžte už do hostince, Dean s Korisem vás doprovodí.” mávl na jednoho ze svých mužů, kteří stále v sedlech stáli přímo za vozem. Jeden z nich okamžitě sesedl, předal otěže svému kolegovi a doběhl přímo k Blue, která mu překvapeně přenechala své místo a následovala Miho s Auris a já spolu s ní.
“Tohle bych si nechala líbit klidně každý den, závidím bohatým a šlechticům.” povzdechla si Blue, když rytíř odjížděl i s vozem.
“Co? Nechat se obskakovat?” rýpnul si Dean.
“Jistě, ty ne?” oplatila mu.
“Ani ne,”
“Tak pojďte-desu.” popohnala nás Miho, která už stála ve dveřích hospody U Skákavého pirohu. Auris s Miriel k ní nadšeně doběhly, protože malá víla se teď nesla na princeznině rameni. Blue s rytířem, jménem Koris, je hned následovali, jen já se ještě rozhlédla po náměstí. Tohle město bylo svým způsobem živější jak Trost, hlavně dík tomu, že tu nebylo tolik bojovníků.
Takové malebné městečko plné mírumilovných obyvatel. Prodavačka ze stánku s ovocem se bavila s postarší elfou, a přitom se smála. Malé děti si hrály na babu a kousek dál se hádali milenci. Musím přiznat, že v tomhle ohledu chápu už ty, kteří se zde rozhodli zůstat. Něco takového v normálním světě sotva uvidíte.
“Hodláš tu vystát důlek?” houkl na mě Dean ode dveří.
“Ne,” šeptla jsem a následovala ho do hospody, kde bylo pořádně plno. Snad se tu někam vejde naše početná skupinka.
Několik lidí si mě se zájmem začalo prohlíželo, což bylo trochu nepříjemné. Zajímalo by mě proč na mě tak hledí. Kvůli mým bílým vlasům? Servírka v hnědých šatech s bílou zástěrou měla dva tenké copánky fialových vlasů, takže pochybuji, že zrovna barvu vlasů tu budou řešit. Tak proč přitahuji tolik pozornosti?
Všichni už seděli u jednoho většího stolu, který se jim nějaký způsobem podařilo získat. Podle spokojeného úsměvu Miho bych hádala, že to její zásluhou teď máme kde sedět. Blue diktovala servírce naší objednávku, s čímž ji pomáhala Miriel. Servírka si vše zapisovala a ještě si to několikrát projistotu ověřila se stále sklopenou hlavou, přitom ji její krátké hnědé vlasy spadaly do obličeje a zakrývaly oči jako neprostupný závoj. Jak vůbec může něco vidět?
Sedla jsem si vedle Auris a nezaujatě si prohlédla ozdobu zdi za Miho a Blue, kterou tvořila hlava… em, jelena? Alespoň to tak vypadalo, ale místo rozvětveného paroží jeho hlavu zdobily dlouhé tlusté rohy, snad býka nebo něčeho takového. Vůbec byla tahle hospoda plná loveckých trofejí, možná je většina zdejších štamgastů lovci. Možná.
“Zdá se, že jsi upoutala dosti pozornosti-desu.” Miho si opřela hlavu o ruce a naklonila se trochu přes stůl blíž ke mě.
“To spíš ty šaty, jak já…”
“Ale no tak, Lio. Jsi moc pěkné děvče, je jen pochopitelné, že se po tobě chlapi dívají.” Blue nevypadala, že bere nějaké námitky.
“Chtěla bych být tak hezká jak vy, až jednou vyrostu.” prohlásila vedle mne Auris vesele.
“Ty budeš mnohem hezčí, jak já.” vzpomněla jsem si na její matku bohyni Anelis. Malá princezna se na mne překvapeně podívala. Už teď byla moc hezká její geny, náhodou od mých, jsou božského původu, ale zajímalo by mě jestli herní postava může vyrůst… v téhle hře možná ano. Jenže je taky možné, že byla navržena, aby byla neustále dítětem nebo se v určitém čase reinkarnovala, nevím. Ah, kdybych jen věděla jak fungují hry...
“Podle mě na vzhledu vůbec nezáleží.” ozval se najednou Dean, čímž si vysloužil pozornost všech u stolu.
“Takže,...” začala Blue pomalu, “Proto nemáš žádnou holku, i když se za tebou takřka všechny otáčejí?”
“Laskavě sklapni!” zavrčel na ni podrážděně a v rychlosti se napil právě přineseného pití.
“Podle mě za to spíš může jeho nevrlá osobnost-desu.” uchechtla se Miho a Blue ji se smíchem následovala. I já jsem se trochu zasmála, ale hned vrhla na Deana omluvný pohled. Ten to všechno raději ignoroval a čekal na jídlo.

(No, Dean... v další kapitolách nám snad něco málo o sobě prozradí. Buď on, nebo Solomon něco vykecá. V další kapitola bude taková nudnější a o ničem. Ale určitě se tešte na kapitolu 44, kde se stane zase něco zajímavějšího. Už to mám naplánované ^v^ jen z toho většina z vad asi nebude moc nadšená... >_>
Děkuji za komentáře i vote

Vaše Sayu-chan~)