Edrest: Začátek Hry✔

48.Kapitola

Zoreti, všude okolo nás. Zrovna když už jsme tak blízko cíli, tak se všechno musí pokazit. Odporné, slizké, temné kreatury. To nemohli ještě chvilku počkat, než se objeví?
S námahou jsem se postavila a nechala svým tělem proudit magii. Ať chci nebo ne, tak budu muset bojovat. Budu si muset vybojovat svoji cestu domů a nenechat se přitom zabít či kousnout.
“Já vezmu princeznu a budu ji chránit celou cestu až k hradbám-desu. Ale budu potřebovat, aby mi někdo kryl záda-desu.” Miho během pár okamžiků byla u Blue a natahovala Auris přes hlavu ochranný amulet ve tvaru ampulky s modrou vodou a stříbrného křídla.
“O to se nemusíš bát. My s Liou půjdeme hned za vámi a postaráme se o každou potvoru, která by vám chtěla ublížit.” řekla Blue odhodlaně. Zajímalo by mě, kde bere tu jistotu, že všechny ty potvory zvládneme. I kdyby nám pomohli kluci, stále je jich moc. Ale myslím, že budu muset prostě věřit, že to nějak dáme a jít vpřed.
Miho jen přikývla, popadla princeznu za ruku a rozběhly se k bráně. Zatímco já s Blue jsme se co nejrychleji připravily k boji. Ona kolem sebe nechala ze země stoupat vlhkost, která pomalu vytvářela vodní bublinky kolem ní a z nich tvořila docela účinné čepele. Sice na jedno použití, ale zato se daly recyklovat. Hned sťala dvě hlavy zoreta, který najednou vyskočil z klesajícího prachu.
Nemeškala jsem a rozeběhla, i když trochu klopýtavě, protože mě bolelo ještě tělo od tvrdého nárazu a pomocí magie si stvořila meč s dlouhou úzkou čepelí. A sotva se dotvořil, dopadl přímo přede mne jeden zoret. Velká blanitá křídla roztažená do plné šíře, širokou čelist otevřenou v odborném úšklebku a ceníc na mě tak své jisté velmi ostré zuby. Tohle jistě nebude nízký level.
Jen tak tak jsem uskočila, když po mě ta potvora chňapla. Její čelist sklapla kousek ode mne a musím říct, že trocha ústní hygieny by tomuhle okřídlenému zoretovi neublížila. Ten pach byl vážně nechutný. I pukavec by v porovnání s tímhle voněl. Ale já si teď nemohla dovolit zvracet, i když můj žaludek udělal pár kotrmelců a už vůbec ne ztratit soustředění a svůj vlastní život. Což mi připomíná, že jsem jaksi neměla čas říct holkám, aby byly extrémně opatrné. Ale myslím, že ani jedna z nich nechte zbytečně umřít. Teď už jsou dost daleko, vlastně je ani v tom zvířeném prachu nevidím.
Zvuky boje byly slyšet všude okolo mě, ostří dopadající na pancíř i bolestivé výkřiky a skřeky zoretů. Pancíř. Ano na ten se teď budu muset taky zaměřit. Znovu jsem uskočila před útokem té temné potvory a potom si pořádně prohlédla její hrdlo, nebo spíš… em, drápy, které mi málem zanechaly na těle velmi nehezké jizvy.
Teď je řada na mě, abych zaútočila, protože nemůžu pořád uhýbat. Jen doufám, že bude moje čepel dostatečně silná. Sotva jsem došlápla na paty, tak jsem se odrazila, sklonila a sekla po lesklých, pevných plátech na hrudi zoreta. Dala jsem do toho jediného útoku víc fyzické síly, než magické. Snad to mělo alespoň nějaký účinek. Při útoku jsem vytvořila malý ochranný štít, jenž bledě zazářil a zajiskřil, když se do něj ta potvora slizká pokusila zakousnout. Přece jen se hodilo při cestě cvičit, i když jsem netušila jak moc se to bude hodit.
Jedna přímá rána, která se setkala pouze s menším odporem, otočka a hned zaútočit znovu. Mé tělo jakoby vědělo, co má přesně udělat. Každý pohyb, použití magie nebo dokonce i můj dech. Tohle je teprve můj druhý větší boj, ale já mám pocit jako bych snad bojovala celý svůj život.
Zoret zařval bolestí a vztekle se po mě ohnal drápy (ty vážně dominovaly jeho tlapám, jak byly velké), čemuž jsem se byla trošku pomaleji, takže mi jejich ostré konce přejely po levé paži a zanechaly za sebou dva dlouhé šrámy a jeden kratší, ale naštěstí jen povrchové. Zato on vypadal hůř. Z hrudi mu vytékal temný hnus, no spíš jak vytékal… odpadával? Hustá hmota s odporným plesknutím dopadla na zem a on vydal nějaký chrčivý pazvuk, než se skácel k zemi a jeho tělo začalo podléhat rychlé zkáze.
A já bohužel neměla moc času na oslavy nebo oddech, protože na mě hned zaútočil další zoret. Tentokrát naštěstí nižší level. Jeho dvě nechutné hlavy postrádaly oči, ale stejně mě dokázal najít podle čichu. U tohoto levlu bude stačit jen správně seknout a trochu tu odpornou hříčku přírody zkrášlit tím, že ji připravím o hlavy.
Uchopila jsem meč pevněji v obou rukou a hlubokým nádechem učinila výpad. Úplně jsem cítila jak moje ostří projíždí chrupavkovitkou tkání a svým ledovým měsíčním chladem pálí to, co se dalo považovat za maso. Kdyby to nebylo celé slizké a neuvěřitelně měkké. Krom pár chrupavek a kostí byl tenhle dvojhlavý zoret jen velkou hroudou temného slizu. Asi snědl nějakého slimáka. Nechutné. Tak teď na sobě mám jak jejich krev, tak i sliz.
Za mými zády se ozval řev a něčí bolestný křik, který takřka okamžitě umlkl a hned na to po mě skočil další zoret, takže jsem se tím nemohla nijak zaobírat. Automaticky jsem máchla čepelí a vytvořila ochranný štít, ale… něco bylo špatně. Zoret mě jen povalil na zem, což nebylo zrovna příjemné, ale takřka okamžitě utekl někam dál. Sotva jsem stačila postřehnout jeho lesklé šupiny a krunýř na zádech jako nějaká želva.
“Tahle patří mne,” bych to tichý šepot, jenže ten hlas bych si za nic na světě nemohla splést. Eyvie. S námahou a co nejrychleji jsem se pokusila postavit, ale zradil mě kotník. Bolestivě zaprotestoval a donutil mě si sednout. Zřejmě jak mě povalil ten zoret, tak mi udělal něco s kotníkem. Promnula jsem si ho a sykla bolestí. Asi bude zlomený.
Eyvie se ke mě zatím pomalu blížila s ďábelským úsměvem na tváři a s dlouhým černým nožem v ruce. Měla na sobě volné černé šaty a na nich tmavý kožený korzet, na němž rudě zářila podivná písmena. Tmavé vlasy ji při pohybu vlály kolem těla jako hadi bažící po krvi, zvlášť když se pak zastavila asi pět metrů ode mne a její vlasy se pramen po prameni zvedly do vzduchu jakoby mě tím snad chtěla varovat.
“Dlouho jsme se neviděly, strážce.” řekla posměšně s pohledem na obvaz kolem mého krku a já se nemohla na nic jiného, než jen hlasitě polknout a začít s modlením, ať už ke komukoli.

(Tak a máme tu zas Eyvie. Kdo ji má rád?? Nehlaste se všichni prosím 😆 Téhle temné postavy se ještě dlouho nezbavíme... ._.; Co myslíte přežije Lia střet s Eyvie? 😮
Děkuji za komentáře i vote

Vaše Sayu-chab~)