Edrest: Začátek Hry✔

51.Kapitola

“Kdo je Dariis?” jako první promluvila Blue. Vstala ze židle a přešla místnost až ke mě s pohledem plným starostí. Nezmohla jsem se na nic jiného, než jen pokrčit bezradně rameny.
“Dariis je zlá čarodějnice!” vyjekla rozrušeně Miriel na mém rameni a přitom vyletěla do vzduchu a malém vrazila do léčitele, který se mi chystal podívat na krk. Naštvaně něco zamumlal a odmávl ji rukou, což bylo pěkně hrubé podle mě. Každopádně si teď malá víla vyžádala velkou pozornost.
“Čarodějnice-desu?”
“Jako zelená kůže, bradavice… takhle zlá čarodějnice?” uchechtl se Solomon své vlastní představě, ale hned omluvně zvedl ruce, když ho Miriel zpražila pohledem plným pobouření.
“Tahle zlá čarodějnice se spřáhla s temnotou a už od začátku se snaží hru zničit.” řekla naučeně.
“Že by finální boss?” nadhodil Dean.
“Nebo jeden z prvních hráčů, který se rozhodl působit problémy…” povzdechl si Solomon a opřel se o zeď.
“Tak hele, já jsem taky jeden z prvních hráčů.” křikla na něj Blue, “I když… Miriel? Je možné, aby tu hráči… ehm, podváděli? Vím, že jde porušit několik pravidel, ale systém se nedá snadno obelhat.”
“Neslyšela jsem o tom, že by někdo šel proti pravidlům systému a nebyl vyhozen.” zamyslela se Miriel a následně ještě rázně zavrtěla hlavou, že ji opravdu nikdo nenapadá.
“Jeden takový hráč existuje, ale… ale není to Dariis.” Auris vstala a došla do středu místnosti, kde stál Dean.
“A kdo-desu?” byla zvědavá Miho, která se vrhla na ošetření Kainových ran.
“Eyvie,” hlesla tiše, ale mě to přišlo hlasitější, než dýchání či tlukot srdce. A nebyla jsem jediná, koho to jméno zaskočilo. Dean mi věnoval jeden rychlý pohled, než s vážnou tváří pronesl svou otázku.
“Tak proč ji systém nevyhodil ze hry?” na malou chvíli zavládlo naprosté ticho, které přerušilo pouze Kainovo bolestné syknutí. Miho se mu opatrně snažila sundat rukáv košile, který mu zaschlá krev přilepila ke kůži.
“Maminka říkala, že to není možné.” vyšlo nakonec z Auris.
“Jakto, že to není možné?!” hlas mi lehce přeskočil, i když jsem se snažila na sobě nedat znát lehké znepokojení. Musím se uklidnit, vždyť již brzy budu zase doma a žádná Eyvie mě už nemusí zajímat.
Princezna místo odpovědi smutně sklopila hlavu a začala v rukou žmoulat lem svých šatů. Zřejmě ji na tohle její matka odpověď nedala. Zkusím se bohyně Anelis zeptat sama, možná mi odpoví. Bylo by dobré vědět, alespoň proč mne chtěla zabít.
“Neplatí snad pravidla pro všechny stejně?” Blue mi pomohla sundat obvaz z krku, když léčitel ukončil svoje čáry či co to dělal (moc jsem ho nevnímala). Bolest mě přešla, takže to asi zabralo, ale ten pocit… eh, nezapomenu na to, jak mě škrtila. Na některé věci se hold nedá zapomenout.
“Já… já nevím, proč to tak je. Maminka mi nechtěla říct, proč má Eyvie takové privilegium.” Auris stále upínala pohled do země.
“Ah, to je jedno.” povzdechl si Dean a položil ji ruku na hlavu, kterou k němu hned zvedla v překvapení. “Hlavně, že víme o tom, že máme pouze jeden život a je tu nějaká zlá čarodějnice.”
“To nezní moc hezky-desu. Ale pro teď to nechme být-desu.” Miho poplácala Kaina po paži, “Musím obejít všechny své zákazníky a ráda bych doprovod-desu. Takže Solomone a Kaine převléct, jdete se mnou-desu!” zvolala nadšeně a už za sebou táhla chudáka Kaina a cestou popadla i Solomona. “Jo a vy se taky převlečte-desu. Gour by tu měl mít dost náhradního oblečení, než vám ušiju něco nového-desu.” křikla na nás už ze dveří. Chudáci kluci, těžký to život rytířů.
Tak jsme tu zůstali jen já, Miriel, Blue, Dean, Auris a samotný léčitel Gour, který si omýval ruce v lavoru.
“Tak se pojďme dát trochu dokupy, než vyrazíme do Paláce.” navrhla Blue, což se mi moc teda nechtělo. Co když tam najdu jen něco víc odvážnějšího, než co mám na sobě?! I když snad by tam mohlo být i něco normálního… Ne, nebudu riskovat. Magie mi začala automaticky proudit tělem, ani jsem si neuvědomila, že ji používám a mé tělo bylo najednou čistě a svěží a oblečení jako nové.
“Lio? Ty nejsi unavená?” podivila se Blue.
“Em, ani ne. Kupodivu ne,” i mě to bylo trochu divné, ale od setkání s Eyvie se cítím spíš silnější.
“Že by jsi postoupila o level?” Miriel ke mě doletěla a začala se mi hrabat v brašnách na opasku, odkud následně vytáhla moji kartu charakteru. Studovala ji dlouho.
“Sbíráš ty levly nějak podezřele rychle. Že bys taky nějak podváděla?” rýpnul si Dean a sebral Miriel moji kartu.
“Jak bych podle tebe mohla podvádět? Tohle je pro mě moje první hra.” upravila jsem si vlasy a použila očistu i na ně. Zajímalo by mě jakého levlu teď jsem, protože mi vůbec nepřijde, že bych používala magii, i když očividně kouzlím.
“To jo, ale pak mi pověz, jak je možné, že máš už level 10.” ukázal mi kartu, kde vážně stalo, že jsem postoupila o čtyři levly a nemám daleko k jedenáctce. Okamžitě jsem ji popadla a znovu se ujistila, že čtu správně.
“To nemám ponětí.” vyšlo ze mě pouze.
“Že by požehnání bohyně Anelis mělo až takový účinek?” Blue pohledem zabloudila na malou princeznu, která zavrtěla hlavou.
“To nevím,”
“A není to jedno? Hlavně, že moje kamarádka je podle všeho silnou hráčkou!” vyhrkla Miriel a objala mi nadšením tvář.
“Miriel,” vydechla jsem a jemně ji uchopila do ruk. Bylo pro mne trochu překvapení, když mě nazvala kamarádku, ale zároveň mě to činilo svým způsobem šťastnou. A je úplně jedno zda je nějakou herní postavou.
“Já si říkala, že ten hlas znám. Odkdy hraješ hry, Lio?” ozval se najednou vysoký dívčí hlas ode dveří a mě velmi dobře známý. Oči mi padly na vysokou elfku v koženém korzetu a zelených šatech. Dlouhé blond vlasy měla svázané do neupraveného copu a její  dva modré safíry na mě s hleděly trochu šokovaně. Skoro jakoby viděla ducha, ale docela to chápu v těmi vlasy a tak mě bylo určitě těžké poznat. A přesto kupodivu jasně poznala, že jsem to já.
“Daph,”

(Tak co říkáte na novou/starou postavu??? Konečně máme možnost poznat Daph... i když kupodivu ve hře.
Děkuji za komentáře i vote

Vaše Sayu-chan~)