Edrest: Začátek Hry✔

23.Kapitola

Tančilo se v kruhu, větším, menším a ve středu každého z nich byl pár, který v objetí často ani nevnímal okolní svět. Amora na ně, vždyť tohle je naprosto šílené! Většina těch lidí se vidí poprvé v životě a už si vytváří vlastní růžový svět plný cukrové vaty a sladkých pusinek. A kdoví jestli jejich bílé stuhy hlásají pravdu, navíc u mužů ani není jisté, že jsou svobodní.
Pár uprostřed našeho kruhu se zrovna vášnivě líbal, z čehož jsem chtěla vrhnout a navíc mi Miriel hlasitě zpívala do ucha. Takže moje radost z konce písně byla neskonalá a můj útěk marný, protože mě za ruku držela Blue.
“No tak, je to jenom tanec.” pohled ji sklouzl na líbající se pár, “A flirt na jeden den.” Jo, pěkný flirt.
“O tomhle ale celý festival je.” křikla mi do ucha nadšeně Miriel. Na pár vteřin jsem možná i byla hluchá, její hlas se zařezával do mého mozku jako by ho snad měla z žiletek.
“Pak to není nic pro mě.”
“Tak ignoruj ty veselé párečky a bav se po svém. Támhle můžeš zkusit vyrobit magický náramek, nebo tam koupit amulet.” ukazovala mi Blue a přitom mě táhla z tančícího davu, aby nás omylem nevzali znovu do kola.
“Tebe tohle baví, Blue?” věnovala jsem ji lehce zmučený pohled. Popravdě bych si teď nejraději utrhla uši, můj citlivý sluch mě teď zrazoval.
“Je to festival, který se slaví jen ve větších městech, takže… jo baví. Po dlouhé době něco lepšího, jak pečení koláčků.” poslední slova skoro vyplivla, jak ji nešla přes jazyk. Tak Blue nerada peče.
“To pečení bych brala spíš. Alespoň by mě z toho nebolely uši.” za tohle jsem si vysloužila dvojité tiché ‘promiň.’
“Na to jsem úplně zapomněla.” hlesla omluvně Blue, “Ale už se nedivím, že jsi tak nevrlá.” Já, že jsem nevrlá? No, možná trochu… Miriel přelétla před mým obličejem a zastavila se u jednoho malého obchodu s korálky a šperky. Upřeně pozorovala lesklý přívěsek v podobě slzy s vyrytými ornamenty. Má dobrý vkus, to musím uznat. Sáhla jsem po brašnách a až teď mi došlo, že jsem je nechala v pokoji. No, bezva.
“Líbí se vám něco, milé dámy?” otočil se k nám majitel obchůdku, který doteď věnoval svoji pozornost mladé elfce s blond vlasy stříhanými po bradu, která si kupovala brož.
“Ehm, já…” co bych měla říct? Jistě nebude rád, že okukujeme jeho zboží a nechceme si nic koupit.
“Nabídni dámám to nejhezčí, co tu máš, Stene.” sladký hlas Solomona, byl jak pohlazení na duši. Stal přímo za námi a vesele se na mě usmál, když jsem k němu obrátila pohled. Prodavač hned zareagoval a začal prohrabovat svoje věci, zatímco já jen tupě zírala do Solomonových modrých tůní. Blue naštěstí tak mimo nebyla.
“To se nemusíte namáhat, stejně chceme jen tuhle kapičku.” ukázala na přívěsek, který si prohlížela Miriel. Ta nás až do teď všechny dokonale ignorovala, ponořená do hlubin svých myšlenek.
“Kolik to bude stát?” zeptala se prodavače, který na ní vrhl nemilý pohled.
“Vílí měnu neberu.” odbyl ji hrubě.
“No dovolte, zaplatila bych vám to v kony!” Mirieliny tváře se nafoukly a zrudly vztekem. Podsaditý majitel stánku ji věnoval jeden nedůvěřivý pohled, načež ona vyčarovala odnikud zlatou minci.
“Mám jen jednu otázku; Miriel, kde bereš všechny ty věci?” neodpustila jsem si otázku.
“Z mojí tajné skrýše.” zazubila se na mě. Prodavač zkontroloval pravost zlatého penízku.
“S vámi je radost obchodovat moje malá vílo. Za tohle si můžete vzít nejen tu slzu, ale i dva z těchhle prstýnků.” nabídl jí z krabice plné kovových kroužků. Každý z nich měl po obvodu něco vyrytého, buď vlnky, runy, podivné znaky nebo dokonce nápisy v neznámém jazyce.
“To je dobré, chci jen tenhle přívěsek.” vzala kapičku, která byla asi stejně velká jako její hlava a nadšeně popovyletěla. Potom mě obletěla a provázek přívěsku mi obmotala kolem krku a vzadu pořádně zavázala, aby nespadl.
“Eh, co?” nechápala jsem.
“Dárek pro tebe!” vypískla radostně a spokojeně mi kapičku ještě na krku upravila.
“To ne…”
“Pšt, žádný odmlouvání!” umlčela mě hned a já nemohla nic jiného, než ten hezký dárek přijmout. Něco takového jsem opravdu nečekala a jak mi to hned zvedlo náladu.
“Sluší ti.” řekl Solomon. Při těch dvou obyčejných slovech mi zahořely tváře. Proč musí vypadat tak dobře a ještě mít sladký hlas, který bych byla schopna poslouchat celý den?
“Opravdu ti sluší.” přidala se Blue.
“Em, d-díky…” dostala jsem ze sebe sotva, a odpovědi mi byla salva smíchu. Miriel, Blue a dokonce i Solomon, všichni se bavili na můj účet.
“Promiň… to jen... že jsi hrozně… roztomilá.” vyšlo ze Solomona trhavě dík smíchu. Teď jsem určitě znovu mohla soutěžit s rajčetem, kdo z nás je červenější. Já a ROZTOMILÁ?!? To nejde dohromady, vždyť mám moc vysoké čelo, několik otravných zlozvyků, jsem celkem malá a nejraději čas trávím v knihách, což mi každý vyčítá. Roztomilá je Miriel, které sluší volánky a její velké růžové oči jsou jedinečné (i když zde nevím).
“V tomhle musím se Solomonem souhlasit. Jsi roztomilá, když se červenáš.” musela něco říct i Blue a Miriel jenom zuřivě přikyvovala na souhlas. Právě jsem porazila rajče v duelu o nejčervenější barvu, to je rozesmálo ještě víc. Látka šatů skončila pomačkaná v mých rukách, jak jsem ji nervózně držela mezi prsty. Jako první se uklidnil Solomon, kdežto Miriel málem spadla na zem a Blue s omluvou někam odešla. Takhle jsem tu zůstala s panem dokonalým a malou vílou, která už zapomněla čemu se vlastně směje, ale přesto nechtěla přestat. A prodavač u stánku nás vyháněl pohledem, abychom mu neodháněli zákazníky.
“Vlastně jsem tě šel hledat, abych tě vyzval k tanci.” pronesl medově Solomon. To poslední slovo bylo jako ledová sprcha.
“Do toho pekla se nevrátím.” ukázala jsem směrem k veselici, kde lidi mizeli v kruhu tance.
“Já…” chtěl něco namítnout, jenže z davu se oddělil hnědovlasý rytíř s modrým pláštěm a velkým mečem po levém boku.
“Solomone, velitel tě hledá.” jeho hlas zněl až roboticky. Solomon mi věnoval jeden omluvný pohled, a než odešel zastavil se u svého přítele a něco mu pošeptal.
“Co se děje?” chtěla vědět Miriel, která byla najednou na mém rameni.
“Nevím,” a ani mě to nezajímá. Pro by taky mělo?

(Tak jsem změnila hudbu, co poslouchám u psaní, takže nahoře je písnička od Nightcore. Chudáka Liu trpím... Co myslíte, že musí Solomon probrat důležitého s velitelem???
Jinak bych vám chtěla doporučit se podívat na Wattpas News od Second_Story, začínající magazín, kde najdete neobjevené příběhy, rozhovory se spisovateli i recenze bez servítek.
Za vaše komentáře i vote předem děkuji

Váš Sayu-chan~)