Edrest: Začátek Hry✔

29.Kapitola

Prudkým odrazem vyskočil Dean do vzduchu a ohnal se po eberově přední tlapě, která zasekla své drápy do Blueina vodního štítu v marném pokusu o jeho zničení. Solomon svým mečem sekl do druhé tlapy a následoval ho Kain, který mířil na eberův krk. Bohužel minul a sotva mu způsobil šrám na jeho velké mordě. Ale ta velká kočka s rohy teď plně věnovala pozornost klukům. Naštvaně se vrhla po Solomonovi, protože stál nejblíž a je to přeci jenom kočka (šetří energii). Měl co dělat, aby uhnul jejím ostrým tesákům. To jí naštěstí na záda skočil Dean a zabodl svůj krátký meč mezi lopatky, což ji ještě více naštvalo (a neptejte se, jak vím, že je to ‘ona’).
“Neměly bychom jim nějak pomoct?” zeptala jsem se Blue, když eber odhodil Deana, který tvrdě dopadl na zem kousek od nás. Miriel vyděšeně povyskočila a nedopatřením mě zatahala za vlasy, jak se snažila být co nejmíň nápadná.
"Moje kouzla nemají šanci proti tomuhle monstru, jediné co zmůžu je tahle bariéra a ty jsi začátečník, neradila bych ti jít do přímého útoku.” posílila ještě svoji vodní bariéru a pohledem sledovala každičký pohyb ebera, který nepřestával útočit na kluky. Ti už chudáci schytali nějaké ty rány a Dean dokonce přišel o zbraň a teď odrážel útoky dýkami. Musím jim pomoct, jenže jak? Zavřela jsem oči a uvolnila svoji magii. Musí být přeci něco, čím bych mohla pomoci. Něco, co moje magie zvládne a co by mohlo alespoň trochu zabrat proti monstru na 50 levlu.
Ozval se řev ebera a cinkot kovu, jak čepel jen tak tak zastavila ostré drápy, které toužily po troše čerstvého masa, do kterého by mohly zajet. Mirielin tichý výkřik, rychlý tlukot jejího malého srdce i lapání po dechu zmožených rytířů, na něž bylo monstrum moc rychlé. Navíc Dean nemá pořádnou zbraň a Blue ji porazit nedokáže, vlastně vůbec jí nemůže ublížit. A co mám já? Meč, světélka, kouzlo, co je mi teď na nic… paprsek, který můžu použít jako střelu. Ale to mě předtím dosti vyčerpávalo, chtělo by to nějakou zbraň spíše, něco jako… jako luk. Ano, to je ono. Luk s jehož pomocí, bych s větší přesností střílela paprsky. Magie okamžitě zareagovala na moje přání a vyslala mi do prstů šimravou energii.
Pomalu jsem otevřela oči a ruce zvedla tak, jako bych držela luk, který se pomalu tvořil. Dlouhé bílé tělo v podobě tenkého srpku měsíce bez tětivy, ale tu vůbec nepotřebuji. Stačí se trochu soustředit, zamířit, natáhnout ruku stejně jako u střelby z luku a vypálit paprsek střely. A rovnou eberovi do ramene, což ji přimělo stočit svůj zájem na nás a nechat udýchané kluky, s kterými už si pouze hrála.
“Lio, jak…?” chtěla něco říct Blue, ale silný útok proti její bariéře ji překvapil. Narychlo musela posilovat vodní obranou kopuli kolem nás a já si mezitím připravila další střelu, která tentokrát mířila na hlavu obrovské kočky. V tu samou chvíli, kdy moje střela vyletěla vstříc svému cíli, se Kain a Solomon v rychlosti přemístili k nám za bariéru a Dean, který byl nejdál, vyskočil do vzduchu a… ehm, odnikud vytáhl ten svůj velký meč, kterým usekl monstru jeden roh a v klidu doskočil kousek ode mne.
Možná to vypadlo hloupě, ale spolu s Miriel jsme na něj jen němě zíraly s ústy dokořán. To, co právě předvedl, byla magie. Rozhodně to byla magie. Ale to pak znamená…
“Co ti to tak dlouho trvalo?!” obořil se na něj Solomon.
“Sklapni! Není to tak jednoduchý jak to vypadá.” odbyl ho a zadýchaně si otřel zpocené čelo.
“Takže jsi paladin, no to se teď bude určitě hodit.” řekla unaveně Blue a vzala mi tím slova z úst. No, projednou jsem byla ohromena já a ne on, ale teď na to není čas. Eber stále útočila na bariéru, která už toho nemusí moc vydržet, takže bychom měli jednat. Nebo zemřeme, i když tady máme vlastně několik životů. Znovu jsem namířila luk na monstrum před námi a snažila se dát do další střely co nejvíce síly, aby to mělo alespoň nějaký účinek.
“Tys jim neřekl, že jsi paladin?” zabrblal Solomon a sesbíral v sobě energii k pokračování v boji. Jedna přerostlá kočka a jakou nám dá práci. Blue pod náporem jejích útoků pomalu ztrácela energii a já s každou střelou též. Kluci v marném pokusu nepřítele oslabit, ztráceli svoji sílu i rychlost a Miriel mi vyděšeně zalezla do vaku na ramenech. Jedna střela do pravého oka, ale naštěstí trošičku pomohla. Eber přestala útočit a snažila se vyndat nepřítomný šíp z oka, čímž si drápy rozdrásala tvář. Docela odporný pohled, jenže taky pro nás docela výhoda, když nedávala pozor na své okolí.
Solomon, Kain i Dean vyrazili zaráz a každý ji uštědřil jednu hlubokou ránu do zad. Zařvala bolestí a hned se po jednom z nich prudce ohnala tlapou, dík bohu minula. Blue dopadla unaveně na kolena a já znovu a zřejmě naposledy zamířila střelu na eber, která lehce zmateně chňapala vždy naprázdno, než se jí podařilo zasáhnout Solomona. Moje střela našla svůj cíl pod jedním z těch jejích špičatých uší. Znovu zařvala bolestí a obrátila ke mě svůj pohled plný zoufalství. Jejich modrá hloubka mě do sebe vtáhla jako by toužila, abych vyslechla její poslední slova, přání. Jako bych ji snad mohla rozumět.
Černá srst se jí u čumáku stříbřitě zaleskla, jak odevzdaně sklopila hlavu o trochu níž, než chvíli na to z plných plic zařvala. Na malou chvíli, ale pouze maličkou chvilku, přede mnou nestála černá lvice. Ne, její srst byla čistě stříbrná a lesklá jako hladina jezera za poklidné noci. Eru, Eru… její jméno zaplnilo moji mysl a jako nekončící ozvěna mě bodalo do srdce, které bolestivě vynechalo pár úderů, než mě začala pohlcovat tma nevědomí.
“Tady to teda vypadá-desu.”

(No, snad se mi popis boje povedl. Naše nová postava tu teda má jenom jednu závěrečnou větu, ale v příští kapitole se na ní meze určitě těšit. A pokud chcete znát i národnost ostatních hráčů, pak hledejte v Edrest: Bonusy v Bonus VI. Možná budete překvapení ^.^
Včera byl Edrest na #5 ve Fantasy, za což jsem vám hodně vděčná a mohu slíbit už teď speciální Halloweenskou kapitolu a dokonce i Vánoční, tyto kapitoly budou uveřejněny v Bonusech. Ještě jednou vám všem moc děkuji!!! ^ω^
A stejně tak děkuji za komentáře a vote

Vaše Sayu-chan~)