Edrest: Začátek Hry✔

31.Kapitola

Koupel byla osvěžující a uklidňující. Konečně jsem mohla po delší chvíli vypnout a všechno si srovnat v hlavě. Všechny ty podivné sny, co mě doprovázejí už od prvního dne zde, to že se nacházím v nějaké hře a cestuji s malou vílou, vodní nymfou a třemi ‘sexy’ kluky, jak by určitě řekla Daph.
Zajela jsem do vody až po nos a frustrovaně vypustila z úst pár bublinek. Daph bude naštvaná, určitě mne zabije až se vrátím domů. Vezme na mě svoji velkou učebnicí dějin, díky čemuž se ji bude moci konečně zbavit, a pak moje tělo v klidu vyhodí z okna na cestu. Pokud neudělá tu druhou věc, kterou mi vyhrožovala…
Deprimovaně jsem se ponořila do vody úplně a skrz lehce rozvířenou hladinu vody zabodla svůj pohled na dřevěný strop nade mnou. To nejhorší, co mi může Daph udělat je pohřbení zaživa a ona by toho byla opravdu schopna. Když jsem byla poprvé na návštěvě u ní doma, v Anglii, seznámila mě hned s rodinným přítelem Royem, kterého baví dělat a prodávat rakve. V jeho krámku to vypadalo vážně děsivě, sama rakev, umělá pavučina a jeho nejlepší kamarád Toby, kostlivec. Ne že bych byla strašpytel, ale čtyřicetiletý chlápek, který mluví s kostrou v cylindru a fraku po nějakém nebožtíkovi… Díky bohu, že jsem z Česka a mám v plánu být zpopelněna, protože jemu bych svoji mrtvolu rozhodně nesvěřila.
Kristova noho, nad čím to uvažuju? Mělo by mi dělat starosti spíše to, že jsem v nějaký divný hře a nemůžu ven, než co mi provede Daph. Vynořila jsem se z vody a sedla si. Miho mezitím stačila vyměnit moje oblečení a položit na lavici i čisté osušky. Rychlá a ticha jako myška, jednom doufám, že mi nepřinesla kimono. To bych se asi neoblékla a určitě se ztrapnila.
A kde je vůbec Miriel? Většinou je hned u mě a pořád mluví a mluví nebo mi objímá líce. Ale teď jsem ji ještě neviděla, nebyla u mě, když jsem procitla a ani nevlítla sem a nepřerušila mi koupel, čemuž bych se u ní ani nedivila. Snad je v pořádku, možná naší hostitelku okrádá o sušenky či jiné sladkosti. Ano, to bude nejspíš ono, proto jsem ji nikde neviděla.
Voda začala pomalu chladnout, což bylo jasné znamení toho, aby už vylezla a šla najít ostatní, i když bych si chtěla koupele užít déle. Vstala jsem a došla si pro jednu osušku, kterou jsem přikryla své tělo a druhou si začala sušit vlasy. Tohle potrvá dlouho, s jejich délkou. Nemají tu něco jako fén? Asi ne, co. Možná nějaké kouzlo, ale používat magii k něčemu takovému. Navíc, mám nějaké kouzlo, které by mi usušilo vlasy během chvilky? Bože, závidím Blue. Jako vodní nymfa může s vodou jakkoli manipulovat, určitě by tuhle situaci zvládla bez problémů a během mžiku. Já mám jenom kouzlo očisty a… půlnoční vánek? Jak jsem přišla na tohle? A co to vůbec je? To zřejmě nezjistím, dokud to nezkusím.
Zaktivovala jsem svoji magii a soustředila se na půlnoční vánek, snad to nebude nic velkého. Nechci Miho hned zničit dům, když byla tak laskavá a poskytla nám střechu nad hlavou a zřejmě i pomoc. Naštěstí to nebyl nijak velký vítr, opravdu jenom vánek, co obklopil celé mé tělo a stříbřitě kolem mě vířil. Mohla jsem cítit každý jeho pohyb a to nejen na těle, ale jako bych byla tím větrem sama. Jeho pohyb, síla, směr, stačilo si pouze pomyslet a ten třpytivý vzduch kolem mého těla tak učinil. Po užívání magie se mi pak asi bude stýkat, jenže v normálním světě neexistuje. Nebo… ne, nic takového v reálu není, i když dík tomu, jak jsem se dostala do hry o tom začínám pochybovat. Navíc tahle hra by bez magie asi nebyla taková, jaká je. Možná se na to zeptám systému.
Moje vlasy byly jakžtakž suché, tak jsem nechala půlnoční vánek odvanout a protřela jsem si je ještě trochu osuškou. Provázek bohužel někam zmizel, asi ho Miho odnesla spolu s mými ostatními věcmi a nedonesla mi nic, čím bych si mohla upravit vlasy, takže je teď budu mít zřejmě rozpuštěné. Trochu otrava, ale budiž. Nic s tím nemůžu. Raději bych teď na sebe měla hodit to oblečení, které mi donesla Miho a jít prozkoumat tenhle dům. Nebo spíše doufám, že někoho potkám a ten mi řekne kam jít. Podle toho, co jsem zatím viděla tohle bude velký dům.
Oblečení bylo dosti odvážné, na můj vkus. Šaty přilnuly k mému tělu tak, že vytvářely dojem druhé kůže, tedy nebýt bledě modrého odstínu. Jejich sukně mi sotva dosahovala do půli stehen a výstřih ve tvaru ‘V’ ještě zvýrazňoval světle fialový korzet, který byl kupodivu z kůže (to tu mají zvíře s fialovou kůží?). Zdobení korzetu bylo vyvedené stříbrně a představovalo asi nějaké květy, nevím. A k tomu jsem měla kolem krku bílou kožešinu (takovou hebkou, chlupatou a měkkou), rukavice bez prstů s řemenem na zápěstí a kozačky, které končily pod koleny a těsně moje nohy objímaly, jako bych si oblékla podkolenky a ne boty. Navíc tyhle měly ještě o něco vyšší podpatek, jak ty předchozí.
Nejpodivnější ale bylo, že mi všechno dokonale padlo. Jak mohla Miho znát moji velikost? Že by její nějaká superschopnost? Daph taky dokázala pouhým pohledem určit velikost bot a dokonce košíčků (raději jsem se neptala, jak to dělá). Takže je možné, aby měla Miho lepší cit pro něco takového, ale rozhodně se neumí trefit do stylu jedince. Tohle bych si nevzala ani do klubu, natož normálně ven! Připadám si skoro nahá a navíc, v tomhle budu hrozně na očích.
Zamýšlená jsem otevřela dveře a málem vrazila do malé víly, naštěstí jsme se obě včas zastavily. A ona mě hned začala studovat svýma velkýma fialovýma kukadlama. Dlouhé růžové vlasy ji poletovaly v rytmu třepotu jejich křídel, které vypadaly spíš jako součást šatů než těla, a v jemných vlnách rámovaly celé její drobné tělíčko. Na sobě měla sakurové kimono jakoby tím chtěla dát jasně najevo, že patří do tohoto domu.
“Oh, takže už jsi hotová. To je dobře, to je dobře!” začala hned jásat, “Pojď teď se mou, dovedu tě do jídelny. Moje malá sestřička už si o tebe dělá velké starosti.” naznačila, ať ji následuji, což jsem udělala.
“Sestřička?” neubránila jsem se zmatené otázce.
“Ano, Miriel.” odpověděla mi obratem, “Já jsem o deset let starší, jak ona a mé jméno je Mimi.”
“Lia,” tak to o jejích sladkostech se Miriel zdálo. A pak mi Mimi začala vyprávět o tomhle domě. Kde je můj pokoj, pokoj Blue a ostatních, kudy ven nebo kde najdu toaletu (to je důležité vědět, ale mohla vynechat tu příhodu s monstrem, co šlo na záchod). Vlastně se mi zdálo, že mne vede tou nejdelší možnou cestou jenom, aby mi to vše mohla říci. Ona a Miriel jsou stoprocentně sestry.

(Trošku kapitola o ničem. V příští se můžete těšit znovu na Miho a trochu vysvětlení snů z 30. kapitoly, přesněji nová postava^^ Teď jich bude dost nových, ale pak jich i pár ubyde...
Děkuji za komentáře i vote, mí drazí čtenáři

Vaše Sayu-chan~)