Edrest: Začátek Hry✔

38.Kapitola

Po tom, co bylo rozhodnuto o cestě, nás Miho nechala osamotě s princeznou a spolu s malou Erin šly připravit večeři, teda alespoň podle jejich slov. Podle mě by to mohlo ještě chvíli počkat, ale budiž. Alespoň nám tu na stole nechala ten bestiář, do kterého jsem se hned začetla, ti zoreti mě vážně zajímali. Jejich vývoj, jejich slabiny. Tohle by přece mohlo pomoci, jestli na ně opravdu narazíme, budeme potřebovat znát jednoduchý způsob, jak se jich zbavit.
Podle toho, co stálo v textu, počet hlav do šesti udává počet snězených monster i level, ale pak projdou něčím jako evolucí a už mají pouze jednu hlavu. Navíc jsou potom i hůř porazitelní, kvůli pancíři, jenž začne obklopovat jejich těla. Jediný způsob, jak je zabít, je probít se pancířem na jejich krku nebo hrudi k jádru a to zničit. Jednoduše zabít hada skrývajícího se uvnitř jejich těl, která mohou být různě velká a rozhodně hodně nebezpečná, protože každý z nich má jedem napuštěné tesáky.
“Upřímně doufám, že nenarazíme na vyšší 6 levlu.” prolomil nastalé ticho Dean, který mi celou dobu četl přes rameno. Naštvaně jsem ho probodla pohledem, ale musela jsem s ním souhlasit. Ty vyšší levly by byly potíž.
“To jo.” povzdechla jsem si a zavřela velkou knihu. “Bude to dlouhá cesta.”
“A to jenom kvůli tomu, že se chceš vrátit domů.” vstal a bezděky začal uklízet knihy a svitky zpět do poliček.  
“No a? Nechci být věcně uvězněna ve nějaké virtuální hře nebo co to je a navíc na mne čeká rodina a Daph.” neubránila jsem se lehce vyčítavému tónu, ale on nevypadal, že by ho zajímalo, co říkám.
“Daph?” upozornila na sebe zvědavá Auris. Seděla stále pohodlně na polštáři a poslouchala každé naše slovo. Úplně jsem na ní na maličkou chvíli zapomněla. Teď mi přijde hloupé, co jsem řekla, vždyť ona je vlastně herní postava… ale nevypadala vůbec uraženě. Skoro jakoby první část věty ignorovala a slyšela pouze její konec.
“Moje kamarádka,” odpověděla jsem a dočkala se rozjařeného úsměvu.
“Kamarádka? A jaká je? Má moc hezké jméno. A jak jste se potkaly?” začala ze sebe chrlit jednu otázku za druhou, až jsem pomalu nestíhla vnímat.
“Mno, setkaly jsme se v hlavním městě moji domoviny, ale už předtím jsme si na dálku psaly a-”
“Na dálku? Jako že jste si posílaly psaníčka?” nechápala Auris. Jenomže, jak ji to mám vysvětlit? Tady není internet, ani nic podobného. Zato teleport, magie, monstra a další podobné věci.
“Eh, no… tak nějak. Dík tomu se z nás staly nejlepší kamarádky a teď obě studujeme v hlavním městě moji domoviny.” řekla jsem teskně. Vážně se mi stýská po domově i té někdy otravné Daph. Už ať je tahle dlouhá cesta do Paláce za mnou a můžu jít domů, žít svůj normální život.
“To je sice hezké, ale kdoví… třeba tě teď právě pomlouvá.” Dean položil poslední svitek do police a znovu si k nám přisedl.
“A proč by to probůh dělala? Vždyť-” naštval mě vážně moc, Daph je přeci moje dobrá kamarádka, nejlepší. Ona by mě nikdy nepomlouvala, ona jediná nikdy.
“Jsi příliš důvěřivá.” přerušil mne.
“To nejsem! Ehm, teda… znám ji přece líp, než kdokoli jiný.” a ona nemá ve zvyku pomlouvat ostatní. Spíš nadává těm, kteří pomluvy šíří.
“Když myslíš,” opřel se dlaněmi o kolena, “Do večeře zbývá ještě nějaký ten čas, nechceš trochu nacvičit střelbu?” Změnil rychle téma.
“Já spíš chtěla, aby mně naučila to kouzlo očisty.” oponovala mu hned Auris, “Ale pokud odteď spolu budeme cestovat…” dodala zamyšleně.
“Tak ji s tím můžete otravovat zítra během cesty.” řekl a obrátil se na mne, “Tak co?” A zrovna v tu chvíli dovnitř vrazila Miriel celá udýchaná.
“Kdo koho bude otravovat?” sotva vyslovila otázku, už byla tak blízko Deanova obličeje, že ho mohla klidně kopnout do brady a to i nehodou.
“Tady princezna, Liu.” odpověděl ji prostě a bez většího zájmu. Miriel zaraženě prohlédla na drobnou dívenku se světle levandulovými vlásky, které ji jemně rámovaly srdcový obličej.
“Pri-princezna!!” vyhrkla překvapeně a její růžové očka se rozšířila údivem a následně úžasem. Potom kolem Auris začala nadšeně poletovat s otevřenými ústy a jiskřičkami v očích.
“Další roztomilá víla.” zasmála se nad Mirieliným chováním. Ta lehce zrudla a doslova bleskově se převlékla do modro-bílé uniformy stráže a princezně se poklonila. Vypadalo to skoro až komicky nebo jako z těch příběhů, kde se malá víla klaní dítěti, jenž chce uhranout a odnést sebou bůhví kam, a proto mu vykládá tu spoustu krásných lží, jenž sladce zní důvěřivému dětskému oušku. Vlastně ani nevím, jak mě tohle napadlo. Možná opravdu trávím až moc času v knihách.
“Páni, nikdy bych si nepomyslela, že potkám princeznu…” rozplývala se Miriel úplně, a pak se otočila na mne. “... Ale teď k tomu důležitějšímu. Kde jsi byla? Hledala jsem tě v kuchyni a ty nikde. Bála jsem se, že tě že tohle individuum zavleklo do nějakého temného koutu a bohyně ví…” prstíkem ukázala na Deana, který jen pozvedl obočí v němé otázce.
“Byli jsme na lovu a natrefili na Auris, tak jsme se vrátili zpět.” zkrátila jsem to, seč její pohled jasně říkal; Chci vědět vše. “Povyprávím ti to večer, před spaním, ano?”
“Fajn,” povzdechla si a podezřívavě sjela pohledem Deana, který vstal a pomalu zamířil ke dveřím.
“Tak jdeme na ten trénink?” zeptal se už ve dveřích. Auris nadšeně vyskočila na nohy a doběhla ho, zato já se zvedla hezky pomalu a do rukou opatrně vzala nechápající Miriel.
“Jaký trénink?”
“Lukostřelbu, opravdu potřebuji trochu tréninku.” po moji odpovědi ji zajiskřila očička ďábelskými plamínky. Ta určitě zase vymyslela nějaký způsob, jak naštvat Deana. S trochou obav jsem vyšla ven do pozdního odpoledního slunce a pohlédla na prostý luk a šípy v jeho rukou, které mi podával.
Trénink byl docela zábava, zvlášť když terče obstarávala Miriel a takřka každá měla podobu Deana. Auris se jí to snažila stále rozmlouvat, a dokonce i mě vyčítavě promlouvala do duše. Mě bylo jedno do čeho střílím, dokud to není živé a Deanovi to vadilo jenom chvíli, než fakt že střílím jeho dvojníky ze dřeva, začal naprosto ignorovat.
Večer se mi po tomhle podivné šíleném dnu usínalo velmi dobře, myslím, že jsem ani Miriel nedopověděla, co se stalo v lese. Víčka mi klesly sotva po pár větách a temnota spánku si mě odnesla do říše snů mnohem dřív, než jsem chtěla.

(V jistých věcech se princezna Auris a Miriel prostě neshodnou. V další kapitole... nová postava, ale už byla zmiňovaná, tak nevím jestli to tak nazvat...
Děkuji za všechny komentáře i vote

Vaše Sayu-chan~)