Hnědovlasý rytíř k nám pomalu došel s tím svým čokoládovým pohledem zabotnutým na moji maličkosti. Upřeně mě sledoval, jako bych snad nějaká jeho další oběť a k tomu ten jeho lehce znuděný výraz. Podle mne by z něj byl dokonalej sériovej vrah. Miriel sedící na mém rameni se na něj usmívala, takže nebude asi tak zlej.
"Zdravím, slečno Lio. Myslím, že jsme ještě neměli tu čest, být formálně představeni." řekl s mírnou poklonou, "Mé jméno je Kain, rytíř 5 levlu, bez zaměření." Další rytíř 5 levlu?
"Em, nemusíš být tak formální. Nejsem žádná slečna, říkej mi prostě Lio." pokusila jsem se o úsměv a zároveň si vzpomněla, že zřejmě zná Deana. Zajímalo by mě jestli i on má 5 level.
"Ahoj Kaine!" pozdravila ho Miriel nadšeně.
"Miriel." pokynul ji hlavou v pozdrav, "Solomon chtěl, abych se o vás postaral, takže-"
"To je v pořádku. Raději se vrátím na pokoj." skočila jsem mu do řeči. Tímhle mě Solomon trochu namíchl. Cožpak si myslí, že se o sebe nedokážu postarat sama? Kain ani na malou chvíli nezměnil výraz tváře, skoro jakoby čekal, že ho přeruším v půli věty.
"Chtěl jsem vás vzít na cvičiště, aby sis mohla procvičit boj." udělal místo větší skupince bavících se přátel, "Nikdo tam teď nebude a trocha cvičení jistě přijde vhod." jeho hlas teď zněl přátelsky. Chvíli jsem ho jen sledovala a v prstech žmoulala kus látky svých šatů. Trocha cvičení by mi neměla vůbec uškodit, kdoví na co ještě cestou narazíme.
"Tak kudy?" snad svého rozhodnutí nebudu litovat. Pokynul mi rukou, abych ho následovala skrze dav směrem k hradu, který mi spíš připomínal nějakou středověkou tvrz s bortící se levou stranou. Tu naštěstí opravovali, ale stále to zvenku vypadá hůř jak zevnitř.
Prošli jsme velkými otevřenými kovovými dveřmi (vraty) a zabočili do menší, skoro nenápadné, chodby, kde nikdo nebyl. Tlusté kamenné zdi pohlcovaly a tlumily veškeré zvuky z venku, pro moje uši byl ten klid jako rajská hudba. Světlo na cestu nám poskytoval nějaký druh magie, protože pochodně jsem neviděla, ale jemné světlo přesto rovnoměrně ozařovalo celou chodbu.
"Vypadá to tu strašidelně." Miriel se mi víc natiskla k hlavě a očima hledala na stěnách pavučiny s jejich velkými černými vlastníky. Jednoho 'pavouka' (pokud se tomu tak dá říkat) jsem spatřila zrovna bojácně zalézat do skulinky mezi kameny. Jeho chumdelaté tělíčko vypadalo spíš jako chomáč chlupů s nožičkama. Další o kus dále na mne upíral pohled svých korálkových očí, celý zvědavý dokonce opatrně sestoupil ze svého hnízda u stopu, aby měl lepší výhled. Vypadal docela roztomile, ne jako ti doma. Miriel rychle změnila rameno, aby byla co nejdál od té kuličky chlupů, kterou s odporem sledovala, dokud jsme nezašli za roh.
Kain nám otevřel jednoduché dřevěné dveře na cvičiště vysypané pískem s několika cvičnými figurínami a terči. Po jedné straně zdi byly dokonce vyskládané tyče, ze dřeva dělané meče a několik štítů. Ale to nejzajímavější stálo uprostřed cvičiště. Dean. Na sobě jen lehkou košili, kožené kalhoty a vysoké boty, soustředění ve tváři a doslova obří meč v rukou. Čepel mohla mít tak metr dvacet s ornamenty táhnoucími se po středu lesklého kovu s dvojím břitem.
"Potřebuješ něco, Kaine?" zeptal se, oči měl přitom pevně zavřené. Ani je nepootevřel, aby zkontroloval, kdo to přišel.
"Přišli jsme trénovat." odpověděl jednoduše Kain a zastavil pár kroků od něj. Já šla pomaleji
"Přišli... ?" zmateně otevřel oči a překvapeně je upřel na mě.
"A já už doufala, že tě neuvidím." postěžovala si Miriel.
"Konečně ses probrala?" ignoroval ji Dean a velký meč zabodl do země.
"Jo," hlesla jsem.
"A to chceš hned cvičit a ještě k tomu ve festivalovém oblečení?" jeho černé oči mě studovaly centimetr po centimetru, jakoby zvažoval jestli mu tu každou chvíli neomdlím.
"Bojíš se, že to nezvládnu?" můj hlas zněl odhodlaněji, než jsem se cítila. Popravdě jsem si ani nebyla jistá s čím bych měla trénovat boj. V té bitvě v mých rukou byl meč, tak možná s ním, jenže já předtím jednala čistě automaticky, intuitivně. Vůbec nevím, jak s takovou věcí zacházet. Dean pohledem zabloudil ke svému meči.
"Taky jsem sem přišel trénovat, tak co kdybychom dali duel?" navrhl a přitom jednou ruku obratně uchopil jílec meče a namířil ho na mě hrotem dolů. "Tak ukaž, co dokáže tvoje magie." Co jsem mu na tohle měla odpovědět? Zato Miriel ihned rozhodla i za mě. Vzlétla, mrknutí oka byla v růžové tílku a sukni s bílými pruhy a ukazovala na Deana svým drobným prstem.
"Lia tě určitě porazí!" křikla až příliš natěšeně. Věnovala jsem ji jeden nechápavý a trochu pohoršený pohled, než jsem s těžkým povzdechem zkusila probudit v sobě svoji magii. Šlo to docela rychle, ten již známý pocit nekonečných možností a lehkého šimrání v prstech, když jsem pomyslela na to, že potřebuji zbraň. Pravou ruku jsem sevřela v pěst, jenže jakou zbraň? Záře začala obalovat každý kousek kůže pravačky a protahovat se, dostávat tvar. Meč. Ano, ale jiný než ten první. Tenhle nebyl tak jednoduchý, jeho čepel byla dlouhá tak metr a úzká tak na dva prsty. Jílec byl omotaný sametovou látkou, která mi hladila dlaně a přitom mi dlouhým volným koncem obmotala zápěstí pravé ruky a ozvalo se slabé ciknutí kovu, jak se z cípu látky oddělily dva tenké stříbrné řetízky s hvězdou a srpkem měsíce nakonci. I když jsem věděla, že je to pouze magii stvořená zbraň ze světla, přišla mi až neskutečně skutečná, seč nevážila vůbec nic, což mi bude výhodou, oproti tomu Dean má dosti těžký meč.
"Tohle vypadá úplně jinak, jak předtím ten meč." podotkl Dean a zaujatě si výtvor mojí magie prohlížel.
"Jo no," možná za to může vyšší level, nebo moje magie reaguje na mé potřeby. Pořádně jsem si prohlédla pableskující čepel z jasné mléčně bílé záře, než jsem meč uchopila do obou rukou a dala tak znamení, že jsem připravená.
(Doufám, že tahle kapitola vás natěšila na ti příští =^_^= Lia vs Dean a chudák Kain s Miriel vzadu =D Mj mám na vás otázku; S kým by podle vás měla Lia skočit, Solomon nebo Dean??? Na vaše odpovědi jsem upřímně zvědavá.
A teď pro ty, kteří mají rádi příběhy, kde hrdina skončí ve hře tu mám pro vás dvě doporučení. Určitě si taky přečtěte World Amonia od Eryn2003 či Sword World od Risu-san nebo Game od Tamarasir, to slovíčko 'World' je nějak docela časté...
Děkuji za všechny vaše komentáře i vote
Vaše Sayu-chan~)
ČTEŠ
Edrest: Začátek Hry✔
ФэнтезиVítejte v naprosto jiném světě! Ve světě, který potřebuje vaši pomoc. Pomoc vás všech, takže... Přidáte se ke hře? Lia se nedobrovolně dostává do jiného světa, světa plného magie, bojů a neuvěřitelně podobnému nějaké hře. A nemá odhlašovací náramek...
