Edrest: Začátek Hry✔

33.Kapitola

Do jídelny ještě došla Blue s Kainem, Solomon si podle všeho ještě léčí rány, protože nenechal Miho, aby ho pořádně uzdravila. Kain si v klidu sedl vedle Deana a Blue po mojí levici a hned mě zbombardovala otázkami a pochvalami mého nového oblečení.
"A jak jsi to vůbec udělala? To jak jsi paralizovala toho ebera." zvědavě mě propalovala pohledem svých modrých očí. I ostatní hned zpozorněli, jak chtěli znát moji odpověď.
"Nemám ponětí." řekla jsem popravdě, co taky jiného říci. Vůbec si nepamatuji, že bych něco takového udělala. Odpadla jsem krátce po posledním výstřelu, kdy naše situace nevypadala zrovna nejlíp.
"Jak to myslíš?" reagoval hned Dean. Všichni mi teď doslova viseli na rtech, očekávajíc zřejmě něco ve stylu; 'bylo to prostě automatické' nebo 'intuitivní.' Miho po mé pravici možná očekávala i něco více úžasnějšího. V jejich dvojbarevných očích zářily jiskřičky plné naději, skoro jako by se na mě dívalo dítě, které po mě chce vyprávět pohádku o princeznách a dracích, nebo jinou ujetinu, co baví dnešní děti.
"Od posledního výstřelu mám černo. Myslela jsem, že jsem omdlela." ztěžka jsem si povzdechla a zakousla se do krajíce chleba, který byl k masové omáčce. Tíha jejich pohledů byla k nevydržení.
"Takže, chceš říct, že při sesílání toho kouzla byla mimo?" ujišťovala se Blue.
"Je tohle vůbec možné?" jakoby Dean četl moje myšlenky. Zrovna mi hlavou běželo to samé; je vůbec možné, aby magie nějakým způsobem ovládla moje tělo a jednala za mě? Nebo něco takového.
"Pokud vás ovládne nějaký duch-desu..."
"A jak mám poznat, že mě nějaký ovládl?" chtěla jsem hned vědět.
"To nevím-desu." Miho sklopila pohled do talíře s omáčkou a kousky chleba, které do ní natrhala.
"Ehm," odkašlal si Kain, aby na sebe upozornil. "Já jsem sice bez magie, ale není možné, aby to bylo zásluhou požehnání některého boha?" Pár minut či snad jen vteřin, zavládlo naprosté ticho, jak všichni zpracovávali jeho slova. Já, jakožto nováček, nevím, jestli to co řekl dává smysl nebo ne. Ale podle tváří ostatních bych soudila, že se trefil do černého.
"Ah, to je pravda!" vyhrkla Miriel, "Ty máš přece požehnání od samotné Anelis." doletěla ke mě a nechala svou sestru osamocenou uprostřed stolu, aby mi mohla ukradnout kousek chleba. Její slova přitom vyvedla z míry všechny, kromě Blue, která to taky věděla.
"Požehnání od Anelis?!" Dean skoro převrátil židli, na které seděl, jak se prudce zvedl a nebyl jediný s přehnanou reakcí.
"Ty ses setkala s naší královnou?" Mimi mě donutila se opřít do židle, protože mi vlétla přímo do obličeje. Její oči zářily nadšením a zároveň obdivem.
"Na nováčka máš vážně velké štěstí." pronesl Kain tiše a propaloval moji maličkost zkoumavým pohledem. A tohle vše se stalo během jedné minuty, že jsem neměla možnost pořádně zareagovat. Jenom Miho vypadala klidně a jen mě skenovala těma svýma dvojbarevnýma očkama, než pohledem přejela na Deana, který nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel. To je požehnání od bohyně Anelis až taková událost?
"To se k sobě s Deanem dokonale hodíte-desu." usmála se nevinně, "Ty s požehnáním bohyně Anelis a on boha Bellese-desu." Dean ji vraždil pohledem a já mezi nima nechápavě těkala očima.
"Belles je bůh vál-" začal vysvětlovat Kain, ale přerušila jsem ho.
"Já vím, kdo to je."
"Páni, takže nejsi jenom paladin, ale máš i požehnání samotného Bellese, boha války a vládce Edrestu. Myslím, že to setkání v lese bylo vážně osudové." mrkla na mě Blue.
"Ehm, c-cože?!" začala jsem nabírat krásně červenou barvu. Dokonce i Dean byl lehce červený, jenom nevím, jestli vzteky nebo... studem. Spíše to první podle naštvaně stáhlého obočí.
"Bože, ženský, přestaňte tu tlachat blbosti!"
"To nejsou žádné blbo-"
Najednou se rozrazily dveře za našimi zády, což nás všechny donutilo se ohlédnout. Ve dveřích stála docela vysoká, ale mladá dívka s bílými vlasy po bradu, z kterých vyčuhovaly dvoje kočičí ouška a hypnotickýma modrýma očima, z nichž sršely blesky. Krátkou černou sukni doplňovalo dlouhé bílé tílko s klokaní kapsou a kapucí a sukni ji přitom lehce nadzvedával ocásek, který se naštvaně houpal z jedné strany na druhou.
"Kriste Miho!! Já už to nevydržím! Lákavě si ty dvě děti běž hlídat sama!" za každou její větou byl alespoň jeden vykřičník a na konci svých slov stáhla uši dozadu, jako každá správně vzteklá kočka.
"-sti-desu. Oh, Hi-chan~ jak se daří našemu nemocnému-desu?" obdařila ji širokým úsměvem, zatímco upila že svého hrnku trochu čaje.
"Kolikrát to mám říkat, že jsem Hikku, ne Hi-chan! Bože, za co jsem si zasloužila takovouhle spolubydlící..." a s tímhle brbláním odešla a zanechala za sebou spoustu otázek.
"Kdo to byl?" položila tu nejdůležitější otázku Miriel.
"Moje kamarádka a spolubydlící Hikku, zvířecí mág na 10 levlu-desu. Dneska ráno se vrátila domů, tak jsem ji poprosila, aby spolu s Erin pohlídala nemocného-desu." znovu upila čaje, "Ouška a ocásek ji narostou vždy, když je naštvaná nebo rozrušená-desu. Jinak je nemá, ale protože je vznětlivá, tak... desu." smutně se pousmála.
"Je to s ní někdy kříž," povzdechla si Mimi.
"No, jestli potřebuješ, tak ti pomůžeme." navrhla Blue a pohledem nás všechny přejela.
"Jste hosti a navíc i pacienti, to po vás nemůžu chtít-desu." namítala hned Miho.
"Alespoň rozcvičíme ztuhlé svaly." vstal Kain, "Stačí jen říci, co je potřeba udělat. "
"My se s Miriel půjdeme postarat o Erin." řekla Mimi a už svoji sestru táhla ven stále otevřenými dveřmi. Miriel mi ještě zamávala, než mi úplně zmizela z očí.
"Já ti pomohu se Solomonem a jeho obvazy."
"Dobře-desu. Pak může Kain udělat potřebné opravy na voze a vy dva se můžete postarat o nádobí-desu." sotva to dořekla a už mířila spolu s Blue pryč i Kain se s námi rozloučil a šel si za svým. A já tu zůstala sama s Deanem a přemýšlela nad jejich vychytralostí.

(Jak se vám líbí Hikku??? Byla vytvořená dík inspiraci od nikyna37 ^ω^ Určitě se tešte na další kapitolu, kde bude Lia osamotě s Deanem^^
Děkuji za všechny komentáře i vote

Vaše Sayu-chan~)