21.Kapitola

1K 130 11
                                    

Obě dvě na mě jen chvíli němě zíraly. Snažily se pochopit, co jsem právě řekla. Zatímco já nemohla uvěřit tomu, že jsem to řekla nahlas. Ale vážně to nebyl pouhý sen? Pak ta její prosba...
"Proč... proč jsi nám neřekla, že jsi potkala ve snu bohyni?" Blue na malou chvíli posmutněla, jakoby ji mrzelo, že ji vůbec nevěřím.
"No, já si myslela, že to byl jenom... ehm, sen."
"Jenom SEN?!?" vykřikla Miriel tak hlasitě, že i bouchání ustalo, a dokonce i hluk na chodbě, který jsem doteď ignorovala. Moje ruce automaticky vyletěly do vzduchu na znamení míru (dlouhá zkušenost s Daph).
"Promiň, ale mne to tak přišlo. Sotva mě políbila na čelo, tak to celé spadlo do noční můry. Tahle to nám s každým snem." bránila jsem se, i když to muselo vyznít hloupě. Ale je pravda, že každý můj sen skončí jako hrozně ošklivá můra se špatným koncem.
"Tomu docela rozumím, ale tady chodí věcí trochu jinak." začala Blue, "Musíš pochopit, že zde nejsi na Zemi jako takové. V téhle hře můžou sny být poselstvím nebo jistým způsobem i komunikace." tyhle její slova mi připomněla ten druhý, horší sen. Snad to není nějaká hrozná předpověď. Můj výraz musel být opravdu vyděšený, protože mne hned začala klidnit, že ne všechny sny musí něco znamenat.
"Každopádně, ve snu tě navštívila bohyně Anelis a požehnala ti. To se často nestává, aby zrovna ona dávala své požehnání hráčům, i když může." podotkla Miriel.
"A to snad vysvětluje moje rychlé postoupení na 5 level?" trošku mi to nedávalo smysl. Není teď snad důležitější ten můj rychlý postup v levlech? Pokud si dobře pamatuju, tak Blue říkala, že to jde hodně pomalu a ona sama se na tak vysoký level dostala i pomocí... požehnání od bohů. Takže to asi souvisí.
"Vysvětluje, i když až takové zesílení..." Blue vypadala trochu zmateně a chvíli nad něčím přemýšlela, než znovu promluvila. "Pamatuješ si, co ti bohyně v tom snu říkala?" Cože to ta bohyně říkala? Něco o tom, že jsem jediná, kdo může splnit její prosbu. Měla o mě docela vysoké mínění, já bych si tak nevěřila. Miriel zvědavě poletovala před mým obličejem a Blue trpělivě vyčkávala mojí odpovědi.
"Prý jsem jediná, kdo může splnit její úkol." řekla jsem s povzdechem a zadívala se na své ruce. Jediná, hmmm.
"Ona ti dala úkol?!" vyhrkla nadšeně Miriel a začala... ehm, splašeně poletovat dokola (nemám ponětí, co to mělo znamenat/být).
"Co přesně ti dala za úkol?" Blue mě dnes nebude šetřit v těch otázkách, co?
"Pomoct jedné malé holce, kterou možná cestou do hlavního města potkám." zalovila jsem v paměti. Se světle levandulovými vlasy. Jsem zvědavá, jestli ji vůbec poznám, když mi bohyně dala tak strohý popis.
"Jenom tohle? Tak proč jsi teď už na 5 levlu?" nechápala Blue. Stejně jako mě ji to přišlo dosti divné. Miriel se zastavila v půli pohybu.
"Ah, ale pokud jsi opravdu 5 level, tak co tu ještě dělám? Průvodci jsou s hráči jen do jejich 2 levlu, a pak se musí vrátit zpátky do své vesnice, i když nechtějí." pronesla trochu smutně. "Ne, že bych tě chtěla opustit, ale tak to tu chodí." dodala ještě v rychlosti. Oči se jí zaleskly slzami, při pomyšlení, že by se se mnou musela tak brzy rozloučit. I mne by to bylo líto. Docela jsem si tu malou vílu oblíbila a bylo by to zvláštní ji tu nemít.
"To je pravda, průvodci tráví s hráči pouze nejnutnější čas, a pak se vrací domů." souhlasila Blue a pohledem skenovala Miriel, která mi zalezla za záda a roztáhla se na polštář, na důkaz toho, že tu zůstane a nikdo s tím nic neudělá.
"Když si tak vzpomínám, měla jsi hned na začátku problém teleportovat se či co." prstem jsem ji šťouchla do nohy a přiměla ji nakrčit čelo pod náporem myšlenek. Osobně jsem druhou rukou bezděky mačkala přikrývku v zamyšlení. Na sobě jsem měla pouze nějakou univerzální košili z tvrdé látky, zřejmě mě někdo převlékl, když jsem byla mimo, ale došlo mi to až teď. Rukou jsem si projela své matné vlasy. Miriel cosi zamručela a nafoukla tváře.
"Jo, chtěla jsem zjistit, co se děje a proč nemáš odhlašovací náramek." otráveně si sedla, " Ale nemohly bychom už změnit téma? Podle mě se vše časem stejně vyřeší a až budeme v Eriellu, tak se můžeme zeptat bohyně sami." zněla jako malé rozmazlené dítě, ale s Blue jsme ji musely dát za pravdu. Bude lepší se zeptat osobně bohyně, co má tohle všechno znamenat. Oh, počkat...
"Ona bohyně sídlí v Eriellu?"
"Přesněji v Paláci, je to královna celého Edrestu. Ona a její choť Belles, bůh války." vysvětlila mi s úsměvem Miriel.
"Trochu šok, co?" obrátila se na mě Blue, "Taky jsem zprvu nemohla uvěřit, že jejich vládci jsou bohové."
"Tady alespoň ví, že bůh... ehm, bohové existují." odpověděla jsem ji sklesle. Jen přikývla na souhlas a Miriel nás nechápavě sledovala, než pokrčila svými drobnými rameny a znovu se přitiskla k mojí tváři.
"Tak a teď něco veselejšího. Dnes večer tu budou mít festival začátku Solusovy cesty k Luně, festival Sories!!" vykřikla nadšeně. "Takže tě musíme upravit a vhodně obléct." sama sobě vykouzlila trochu jiné růžové šaty, o dost víc načančané s dlouhými na konci širokými rukávy. A to nemluvě o hromadě krajek a pár mašlí. Když si ještě rozpustila vlasy, které se jí vlnily až ke špičkám nohou, vykládala nádherně, ale tohle není nic pro mě. To rozhodně ne.
"Nemůžu jít ve svém oblečení?" zkusila jsem a v hlavně vyhledala kouzlo očisty. Tentokrát to šlo naprosto jednoduše a ani to nebyla taková světelná šou, i když Blue s Miriel mě stejně šokovaně sledovaly.
"Šikovné kouzlo a neboj se. Oblečení jsem ti vybrala já a jedná se o opravdu jednoduché šaty. Ty se na tenhle festival nosí." uklidnila mě Blue, vstala a došla ke skříni, odkud vytáhla bílé šaty se stříbrným lemováním a srpem měsíce a zádech. To by šlo.

(A pokračujeme dál!!! Objevilo se nám jméno nového boha, něco vám prozradím... pojďte blíž, ať vám to mohu pošeptat do ucha; Jedena z postav má požehnání právě tohohle boha, schválně zkuste hádat, kdo ^v^ A v příštích kapitolách festival a snad i trocha romantiky... ještě uvidíme.
Já se musím pochlubit, bráška, AlexOokami, nedávno publikoval příběh, ne první, který píše o mě a o něm pro mě. Je to od něj tak milé, protože tam ze mě dělá princeznu^^ Proto mu tuhle kapitolu chci věnovat ^-^
Děkuji za všechny případné komentáře a vote.

Vaše Sayu-chan~)

Edrest: Začátek Hry✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat