Edrest: Začátek Hry✔

39.Kapitola

Otevřela jsem oči do černo černé tmy, která obalovala mé tělo i mou mysl. Neschopná vidět ani špičku svého nosu, jsem stála uprostřed ničeho a marně se snažila pochopit, kde to jsem a co tu dělám. Že by další divný sen? Zřejmě. Ta všudypřítomná tma mě ale zneklidňovala, snad to nebude jako ten sen s bohyní Anelis, který se zvrtl a skončil děsivě. Ticho však narušovalo jen mé neklidné srdce a tichý dech, jenž z nějakého podivného důvodu každým výdechem slabě zazářil jako nějaká bledá mlha u mých úst.
A to nebyla jediná zvláštnost. Přede mnou v temnotě se začala objevovat průsvitná postava. Neuvěřitelně dlouhá tóga zavířila prostorem a pomalu nabrala bledou barvu měsíce, která se ke konci vytrácela až úplně zprůhledněla a propouštěla svit dalekých hvězd, jenž náhle osvítily celé místo. Mléčně bílé, štíhlé paže svými prsty zajely do nekonečných vlasů zářících leskem hvězd a barvou podobny těm mým. Střed kulatého obličeje zdobil drobný nos, plná narůžovělá ústa a zavřené oči s dlouhými řasami. Nízkému čelu korunovala jednoduchá stříbrná členka v podobě plujícího srpku měsíce na vlnách a jako poslední se objevil prošívaný pás, který tógu těsně objímal a dával tak vyniknout křivkám neznámé ženy přede mnou.
Neznámá pomalu otevřela oči a nechala mě pohlédnout na dva měsíční kameny zasazené v jejích důlcích, než nabraly poněkud normálnějšího vzhledu. Nebýt toho, že byla dvakrát tak větší jak já a byla neuvěřitelně krásná až dokonalá, jsem měla takřka pocit, že koukám do zrcadla. Že by moje postava byla stvořená podle téhle neznámé osoby? Ne. Já… já ji znám. Ona je…
“Luna,” šeptla jsem bezděky s očima přilepenýma k měsíční bohyni (nebo co je pro Edresťany), která mě obdařila slabým pousmáním.
“Jsem ráda, že si mne pamatuješ, dcero.” její hlas byl jako cinkot sklenic z křišťálu nebo ten nejčistější zvuk, který si umíte představit. Ale význam jejich slov mi trochu unikal.
“Pamatuji?” Proč či spíše jak bych si ji měla pamatovat? Vždyť tohle je poprvé, co se setkáváme. Já jen hádala, kdo je… myslím. Zmateně na mě pohlédla, lehce posmutněle. Že bych něco nevědomky řekla nahlas? Ajeje, doufám, že se neurazila.
“Ah tak,” zaznělo tiše z jejich úst. “No, to je teď jedno. Přišla jsem, abych tě varovala.” řekla vážným tónem, který se vůbec nehodil k jejímu smutnému, takřka ublíženému výrazu. Nechápavě na ni hledím, neschopna jediného slova. Varovat? Samotná Luna, matka bohyně Anelis a… a co? Vždyť je to jenom vymyšlená bohyně, pouhý program, ne? Tohle je hra a v té není nic skutečné. Tak proč mám takový divný pocit, proč mě tak bolí na hrudi, při pohledu na krásu měsíční bohyně? V hlavně mi zní spousta otázek, víří a stále nabírají na síle, jak jich je víc a víc, než dostačujících odpovědí.
Luna se sklonila pomalu ke mě a přitom pohybu ztratila i něco ze své výšky, takže když stanula těsně přede mnou, byla asi stejně vysoká jako já. Natáhla ruku, ale v polovině pohybu ustala a nechala ji klesnout zpět k boku.
“Ty a tvoji přátelé jste ve velkém nebezpečí, dík kouzlům Dariis jsou vaše životy křehké stejně jako vaše těla.” hleděla na mě s naléhavostí, ale já byla z jejich slov akorát tak zmatená. Kdo je Dariis? A jak to myslí s těmi životy a těly? “Drahá Lio, prosím nevrhej se bezhlavě do boje. Život máš pouze jeden a ten je velice cenný, tak si ho važ...” její obraz se mi začal rozplývat před očima a hlas jí slábl s každým další slovem. Co to říkala nakonec? Něco o životě…

… životě. Otevřela jsem oči a zabodla je na strop nade mnou. Další divný sen, jen v něm tentokrát byla Luna. Co by mi na tenhle sen asi řekla Miriel? No to je fuk, s povzdechem jsem se posadila na posteli a pohlédla na spící vílu na polštáři. Zajímalo by mě zda ještě ostatní spí nebo už jsou vzhůru, budit Miriel se mi nechce, ale Auris přeci jenom chtěla vyrazit ráno a já si taky myslím, že by to bylo nejvhodnější.
“Už jsi vzhůru?” ozvalo se zaklepání na dveře spolu s Blueiným hlasem těsně předtím, než otevřela dveře pokoje.
“Jsem,” ani nevím proč jsem ji na tu otázku odpovídala, když bylo zřejmě, že nespím. Miriel se zavrtěla, otočila na bok a nerušeně pokračovala dál ve spaní a určitě nějakém hezkém snu.  
“Dneska sis přispala. Většinou jsi vzhůru docela brzo, pokud nejsi vyčerpána a na dně s magii.” Blue došla až k posteli a prstem drcla do spící víly, která hned začala protestovat. Já, že si přispala? Že by dík tomu snu? Dlaní jsem si přejela po obličeji a skončila ve vlasech, které budou potřebovat pořádně učesat. Miriel mezitím otevřela svá růžová očka a naštvaně po Blue hodila hadrovou panenkou.
“No jo, už jsem vzhůru!” křikla, vzlétla do vzduchu a bleskově se převlékla z nočního úboru do bílých šatiček s krajkou a vzorem růžových kvítků.
“A dokonce i převlečená.” zasmála se Blue, než stočila svou pozornost na mě. “Pojď, učešu tě a ty se pak jen oblečeš.”
“Dík,” sedla jsem si tak, aby mě mohla vklidu učesat a přitom jsem si mohla zároveň obout boty. Šaty jsem si večer nechala na sobě, jedno korzet jsem sundala, ale ten počká a pak ještě rukavice.
Miriel dosedla na moje koleno a začala se věnovat svým dlouhým vlasům, které spletla do dlouhého copu a ovázala bílou pentlí. Mezitím tiše pobrukovala nějakou neznámou melodii a po chvilce se k ní přidala i Blue, až nakonec obě zpívaly píseň o vlasech jako mléko, očích jako kameny a moci nad nocí. Zpívaly o Luně.
“Tak a hotovo. Teď se obleč a pak za námi dojdi do jídelny.” Blue přestala zpívat a poplácala mě po rameni, než vstala a odešla z pokoje. Luna, měla bych nad ní i tím snem přestat uvažovat.
“Lio?” v hlase Miriel zazněla starost.
“To nic, měla jsem jen vážně divný sen. Ale nepamatuji se, co v něm bylo.” zalhala jsem, trochu. Poslední větu si opravdu nepamatuji. Miriel nevypadala spokojena s odpovědi, ale neptala se dál. Za což jsem ji byla nesmírně věčná. Rychle jsem se oblékla, sbalila všechny svoje věci a zamířila do jídelny.

(Nemohla jsem si pomoct, ale strašně moc se mi sem hodila Lala's Lullaby z D.Gray-mana, anime. Je to moc krásná písnička a k setkání s Lunou se náramně hodí, moc děkuji svoji sis, že mi to anime i písničku ukázala a taky trochu nii-chanovi AlexOokami. Doufám, že jsem vás překvapila. Co si myslíte o Luně??? V pátek toho bude trochu více, další kapitola, speciální kapitola a "Rozhovory s postavami II," tak se můžete těšit {na vaše otázky bude jako předtím speciální kapitola a buďte mít pouze asi den a půl mňa jejich položení}
Děkuji za komentáře i vote

Vaše Sayu-chan~)