Edrest: Začátek Hry✔

35.Kapitola

Dean odnikud vytáhl naprosto obyčejný meč s kratší čepelí (na tohle si nemůžu zvyknout) a vyrazil proti prvním dvěma krysám. Já pomocí magie stvořila luk a paprskem zasáhla obří krysu, která se sápala po maličké dívence, přímo do... ucha. To jsem mířila na hlavu, možná by to trochu tréninku chtělo. Ale krysa alespoň svoji pozornost přesunula na mě a naštvaně zavrčela. To asi nebude dobré znamení. V rychlosti jsem změnila luk za meč a s odrazem sekla první krysu v mém dosahu do boku. Zařvala bolestí a ohnala se po mě dlouhým, holým ocasem, který jsem ji pohotově usekla, až mi přišlo divné, jak to bylo lehké.
Oproti mě Dean neměl se zabitím krys žádný problém. Tři švihy mečem přesně vedené na ocas, přední tlapy a hrdlo a bylo po obří kryse. Zřejmě tohle monstrum už potkal a ví, jak jej porazit. Jako opička jsem mínila udělat přesně to samé.
Rychlý úkrok pravou nohou, pevně se opřít levou do země a pořádně švihnout ostřím čepele po tlapách obou krys, co na mě útočily. Ani jsem si neuvědomila, že do toho dávám trochu více magie, než kolik je zapotřebí k udržení zhmotnění meče. Takže, když padly krysy mrtvé, rozseknuté vpůl, k zemi, tak jsem byla docela v šoku.
"Nepolevuj v ostražitosti!" křik Dean a čepel jeho meče mi prosvištěla kousek od hlavy, kde se zabodla do rozevřeného chřtánu krysy, co využila mého chvilkového výpadku. Ucítila jsem, jak na moje rameno dopadají slizké a páchnoucí sliny, které se pomalu začaly míchat s krví, co potřísnila mé bílé vlasy. Mohla jsem cítit jak mi krev toho tvora stéká v provazcích po nohách a skapává z dlouhých vlasů na zem.
"A to jsem se nedávno koupala..." zamručela jsem, když Dean vytáhl z krysy svůj meč a krev s kusy lebky a mozku mě ještě více smočili. S odporem jsem se otřepala a s ujištěním, že jsou všechna monstra mrtvá došla k malé dívence. Propalovala mě zářivě modrýma očima plnýma vděku, úžasu i strachu. Bílé letní šatičky měla celé od prachu a poničené, zřejmě před těmi monstry nějakou dobu utíkala, ale pro tak malé dítě to muselo být těžké.
"Jsi v pořádku?" natáhla jsem k ní ruku a čekala, co udělá. Nemám moc zkušeností s dětmi, moje sestra je jen o dva roky mladší a stejně většinu času strávím s Daph nebo učením a čtením.
"Uhm-hmm," přikývla rozpačitě a upravila si sukni, která bude potřebovat spoustu záplat nebo rovnou do ohně. Pomalu jsem ruku otočila dlaní směřující na malou dívku a použila kouzlo očisty. Její tělo obklopila bledá záře a pomalu odstraňovala každičké smítko prachu, všechnu špínu, a dokonce opravila i její šaty. A hned jsem očistu použila i na sebe, ne že bych neměla ráda koupel, ale nechci vědět, co za oblečení by mi Miho dala teď.
"Tak, hotovo. Jako nová." zasmála jsem se a pozorovala uchvácenou dívenku, která s otevřenými ústy sledovala moje počínání.
"To bylo úžasné!" vykřikla a hned byla na nohou. "Jak jste to udělala? Jak, jak?" dožadovala se odpovědi. Oči ji přitom zářily jako dva diadémy a prstíky mě začala tahat za lem sukně.
"Emm, to bylo jenom kouzlo očisty..."
"Kouzlo očisty? Naučíte mě ho?" lepila se na mne dychtivě. Naučit ji to? Ale jak? Já sotva vím, jak jsem ho zvládla sama, natož tomu kouzlu někoho učit.
"S dětmi to teda umíš." řekl klidně Dean a sklonil se k malé dívence, "Ztratila ses?" Maličká na něj pohlédla a zároveň pevně objala moje nohy jakoby se ho bála, hlavu mi přitom lehce schovala za záda.
"Zato ty jak vidno ne." oplatila jsem mu s trochu nervózním úsměvem. Vůbec nechápu, proč si mě ta maličká hned oblíbila. Dean mi věnoval jedno podrážděné zamračení, než se narovnal.
"Ah, ale potřebujeme vědět jak s jmenuje, či kdo jsou její rodi-"
"Vaše jasnosti! Uf... pri... princezno!" přerušil ho udýchaný křik mírně obtloustlého muže středních let, který běžel naším směrem a za ním tři rytíři s lehkým brněním a bílo-zlatými plášti. Muž v předu měl stejný plášť, ale žádné brnění, pouze obyčejnou bílou košili s vestou. Jeho krátké vlasy doplňoval až neuvěřitelně hustý knír prokvetlý stříbrnými nitkami a velký, bambulovitý nos od sebe odděloval jeden pár malých oček. Sotva popadal dech, když doběhl až k nám a padl na kolena do prachu.
"Ehm,..." vůbec jsem netušila o co tu jde.
"Pri-princezno, tohle nám... ne-nemůžete dělat..." zvedl pohled malých oček na dívenku za mými zády, která na své tváři vykouzlila nevinný úsměv.
"Šla jsem se jenom projít do lesa, když jste všichni tak hezky spinkali. Nemohla jsem tušit, že se objeví Miisry. Ale tihle dva mi naštěstí pomohl." ukázala na mě a Deana. Miisry? To budou asi ty krysy. Ale víc mě šokovalo, že tu maličkou nazval princeznou. A nejenom mě i Dean měl pusu takřka na zemi. Muž se okamžitě zvedl z prachu a začal nás trochu podezřívavě propalovat pohledem.
"Děkuji vám, drazí cizinci. Jsem Carlos Duper, velitel 7. královské gardy a doprovázím tady princeznu Auris do Paláce." pronesl dutým, nacvičeným hlasem. "Jsem vám opravdu velmi vděčný za vaši pomoc princezně a.."
"No tak, Carlosi." utnula jeho proslov malička princezna, "Omlouvám se za něj, někdy přehání. Můžete mi říkat pouze Auris," usmála se na mě i Deana.
"Em, jistě." hlesla jsem.
"Není to nebezpečné? Takhle cestovat v malé skupině s princeznou?" zeptal se Dean místo odpovědi. Tři rytíři uhli pohledy a postarší Carlos na chvíli zaváhal, ale statečně vzdoroval tvrdému pohledu černých drahokamů, jenž chtěli odpověď. Princezna pouze jenom nechápavě zamrkala.
"Doprovázíme princeznu,... ehm tedy slečnu Auris na její cestě ze zimního sídla... do Paláce."
"Pri... ehm, teda Auris," začala jsem, maličká mi okamžitě věnovala veškerou svoji pozornost. "Určitě musíte být unavená a hladová, nemluvě o vašem doprovodu, který by potřeboval i koupel. Myslím, že by na ně nezapůsobila ani moje kouzla..." což byla bohužel pro můj nos až děsivá pravda. Kyselý pach potu, doplňovala vůně krve a něčeho, co jsem ani nedokázala popsat.
"Znáte snad místo, kde bychom mohli na chvíli spočinout?" v očích ji zajiskřilo, ale na hlase nedala nic znát. Já jen stočila pohled na Deana, který s těžkým povzdechem přikývl.
"Myslím, že by naší hostitelce nevadilo, kdybychom přivedli pár dalších lidí..."
"To bude úžasné a můžete mě naučit to kouzlo a možná i další!" objala mě kolem pasu. Vážně je také malá dívenka princeznou? Tak to potom znamená, že mi ten úkol světla její matka. No, myslím, že teď by bylo dobře, kdyby mě znovu navštívila ve snu.

(Snad jsem vás překvapila^^ Auris a Carlos, kterému dala jméno Eryn2003, budou teď také důležitými postavami v ppříběhu tak se vám snad líbí.
Děkuji za komentáře i vote

Vaše Sayu-chan~)