Edrest: Začátek Hry✔

32.Kapitola

(Malé upozornění; v Edrest: Bonusy se nachází první speciál.)

Jídelna byla velká s dlouhým dřevěným stolem uprostřed, který obklopovalo deset židlí, dvoukřídlými dveřmi po pravé straně, co vedly do kuchyně a velkým oknem po levé straně. Zdi zdobily dvě úzké malby krajinky a jedna malba velkého domu v polích na okraji lesa, pod tímto obrazem stála tmavé hnědá komoda s lučním kvítím ve skleněné váze a ručně vyřezávaná japonská geisha ladně tančila na druhé komodě, která byla po mé levé ruce. Kdyby se na mě hned nevrhla Miriel, tak asi strávím pozorováním té sochy další dobu, protože byla opravdu úžasná a zajímalo by mě, kdo ji vyřezával.
“Lio!” vykřikla a objala mojí tvář.
“Miriel,” natáhla jsem dlaň, aby si na ní mohla stoupnout, což taky udělala. Sukně modrých šatiček ji přitom odhalila dlouhé drobné nožky, než znovu klesla takřka ke kotníkům.
“Sluší ti to.” řekla s širokým úsměvem a pohledem kriticky skenujícím mojí maličkost až jsem z toho zrudla.
“T- to si nemyslím,” špitla jsem.
“Podle mě se to k tobě hodí dokonale-desu.” ozvala se za mnou Miho. Málem jsem z ní dostala infarkt a Miriel taky, během mžiku si z mojí ruky udělala ochranný val. Jakto, že jsem ji neslyšela přicházet? Je snad duch?
“Jsou na mě až příliš odvážné.” postěžovala jsem si a názorně zatahala za lem sukně. Obě malé víly slétly k mým stehnům a taky za lem zatáhly.
“Vždyť máš moc hezké nohy, tak proč je schovávat, dráha Lio.” Mimin sladký hlásek byl tak nevinný a Miriel jí to všechno ještě odkývala.
“A předtím jsi taky odhadovala nohy, tak proč ti to vadí teď?”
“Protože předtím to byly kraťasy, ne sukně.” začala jsem ty malé víly odhánět od mých nohou. Obě dvě popoletěly do výše mého obličeje a obdařily mě zářivými úsměvy.
“Neřeš to tolik-desu.” Miho mi položila ruku na rameno, “Šaty jako šaty-desu. Navíc tu nemám nic lepšího tvé velikosti, jenom pár takových hader, co se spíše hodí pro 1 level-desu. A podle toho, co jsem měla možnost vidět, ty rozhodně nejsi tak nízkého levlu-desu.” Co viděla? Ona snad byla u našeho boje s tím eberem?
“Jo, pravda byla naprosto úžasná!” vyhrkla Miriel nadšeně a rozpřáhla ruce až z nich vyletěly třpytky.
“C-co?” nechápala jsem. Vždyť jsem neudělala nic výjimečného, jenom párkrát vystřelila z luku.
“Tvoje magie byla… byla… No, prostě neuvěřitelná!” docházela ji slova. Nemám ponětí, o čem to Miriel mluví.
“To jak ses celá rozzářila a tím toho ebera naprosto ochromila-desu, nic tak dechberoucího jsem jaktěživ neviděla-desu. Vypadala jsi jako Lorelia z legend o počátku Edrestu, půvabná dcera Luny-desu.” básnila Miho, “Tedy, až na to že máš bílé vlasy a normální bledou pokožku a Lorelia je stvoření hvězd-desu, ale předevčírem jsi vypadala naprosto stejně úchvatně jako ona na všech vyobrazeních-desu.”
“Jako ona?”
“Oh, pravda-desu. Blue říkala, že jsi tu nová-desu.” sundala ruku z mého ramene a přešla ke komodě, na které stala dřevěná geisha. Otevřela první zásuvku a vytáhla z ní v kůži vázanou knihu nebo něco takového (podle mě to spíš vypadalo jako deník). Tmavě hnědá kůže viditelně omšelá vytvářela dojem křehkosti, a přesto ji Miho jen tak hodila na stůl a vyzvala mě, ať si sednu.
“Ehm, co je to?” zeptala jsem se celá zvědavá a sedla si hned vedle Miho, která začala listovat nažloutlými stránkami ručně psané knihy.
“Zápisky mého sensei, učitele, co mi tu všechno ukázal a naučil-desu. Zachytil tu všechny své poznatky a než odešel domů, tak mi je daroval-desu.” poklepala na stránku s kresbou Trostu s nečitelným popisem. A pak rychle nalistovala stranu s přilepeným papírem, který byl poskládaný tak, aby se vešel do deníku (kniha to už rozhodně není) a Miho ho teď rozložila, takže jsem mohla spatřit, co skrýval. Přesně uprostřed se vznášela drobná dívka v lehkých letních šatech, které odkrývaly porcelánově bílou pokožku pokrytou hvězdným třpytem. Její oči jako dva měsíce hypnotizovaly svým pohledem každého, kdo k nim zvedl svůj zrak a dlouhé tmavé vlasy v sobě nesly krásu celé galaxie.
“Kdo je to?” zeptala jsem se hloupě. Moc dobře jsem už věděla, kdo to je. Dívka z mého snu a legenda, s kterou mě srovnávala.
“Lorelia,” řekly naráz Mimi s Miriel.
“Ztělesnění nekonečné noční oblohy a sedmá dcera Luny-desu. Své jméno prý dostala po vzdálené hvězdě a jejím otcem je ve své ledové kráse věčnosti sám Pán Nebes-desu.” četla nahlas Miho z deníku. Pokožka pokryta hvězdným třpytem… jako z mého snu. Ale proč by se mi zdálo o tom, že jsem nějaká legenda? A ještě ke všemu dcera Luny. Nechápu to. Asi si začnu dělat seznam otázek na bohyni. Ráda bych odcházela se zodpovězenými otázkami.
“Copak to tu řešíte?” Deanova nezaujatá otázka mne donutila zvednout hlavu od obrazu Lorelie a zadívat se do jeho temných obsidiánů, které nazýval očima.
“Historii Edrestu-desu.”
“Hmm, nuda…” odtušil a sjel mě pohledem. Na maličkou chvíli zastavil svoje oči na mém výstřihu, než si prostě sedl je stolu. “Kdy bude oběd?” Oběd? To už je tolik? Až teď jsem si vzpomněla na svůj vlastní žaludek, který se mi bolestivě připomínal již pár chvil, ale já ho ignorovala.
“Ty nic nedostaneš!!” okřikla ho Miriel naštvaně.
“A to jako proč?” chtěl vědět.
“Ty víš proč, tak se tak blbě neptej!” doletěla až k němu a vrazila mu svůj malý prstík do obličeje. A pak se jejich hádka rozjela, už neřešili jen oběd, ale i židli, na které seděl.
“Takhle se hádají často-desu?” optala se mě zvědavě Miho.
“Už se z toho pomalu stal zvyk…” odpověděla jsem ji trochu otráveně. Věnovala mi soucitný pohled plný pochopení, jakoby taky měla přátelé, co spolu nedokázali vycházet.
“Podle mě je to rozkošné,” zapěla Mimi, “Jsou tak dobří přátelé.” Těmihle slovy jejich hádku utla. Oba dva ji teď propalovali nesouhlasnými pohledy.
“S tímhle s nikdy přátelit nebudu! Sestřičko, jak můžeš vůbec… vůbec…” frustrovaně nafoukla tváře a sešpulila rty.
“A není to fuk? Pojďme se teď najíst, někteří z nás nejedli takřka dva dny.” řekl s pohledem upřeným na mě.

(A další hádka... To by ale nebylo ono, že??? Co říkáte na Loreliu??? Příští kapitolu se můžete těšit na další novou hráčku a jednu zajímavou situaci^^ Taky se objeví jméno další postavy, ale ta tam zatím nebude. S ní se pořádně seznámíte až později.
Děkuji za komentáře i vote

Vaše Sayu-chan~)