Vítejte v naprosto jiném světě!
Ve světě, který potřebuje vaši pomoc. Pomoc vás všech, takže... Přidáte se ke hře?
Lia se nedobrovolně dostává do jiného světa, světa plného magie, bojů a neuvěřitelně podobnému nějaké hře. A nemá odhlašovací náramek...
Ostré světlo mě donutilo otevřít oči a pohlédnout na nekonečnou krásu vesmíru všude kolem mne. Tohle je stoprocentně sen, ale zatím docela hezký sen. Přede mnou se do dálek táhla nádherná mlhovina ve své úžasné pestrosti plná drobných hvězd všech velikostí i barev. A všechny jiskřivě poblikávaly v tichém tlukotu jejich velkých srdcí. Něco takového jsem jaktěživ neviděla. Kolem mne prolétalo pár zbloudilých planetek s drsným neobyvatelným povrchem a stále z nich něco padalo, jako hnijící maso z mrtvoly. Dobrá, přiznávám, že tohle tu krásu trochu kazilo. Co to je vůbec za planetky? "Jsou to mrtvé světy, které zničili jejich obyvatelé." ozval se náhle melodický hlas zpoza mých zad. Leknutím jsem lehce nadskočila a prudce se otočila na toho, kdo stal za mnou. Její fialové oči se stříbřitě leskly, chvílemi jsem měla pocit, že je v nich celičký vesmír. Tyhle oči si mne prohlížely s mateřskou něhou a s nekonečnou trpělivostí. Srdcovitý obličej zdobilo pár, jak hvězdy vypadající kamínky, drobný nos a rty zakroucené v přívětivém úsměvu. Vlasy ji rovně spadaly až k bosým nohám, v kterých se mihotaly další hvězdy, měly temné fialovou barvu a jejich lesk jemně zvýrazňoval menší dívčí postavu v lehkých letních šatech na ramínkách v barvě královské modře. Slovo 'nádherná' je tu naprosto nedostačující. Úchvatná, ano to byla. Neuvěřitelně dokonalá ve své nedokonalosti, skoro jako... jako nějaká bohyně. Náhle pootevřela ústa, čímž ukázala své rovné bílé zuby v zářivém zvonivém smíchu. Tahle nějak se musí smát třpytivé vodopády. Jako maličké krystalky dopadající na mramorovou podlahu, a přesto jemně jak ranní mlha v prvních paprscích jarního dne. I když mi unikalo, čemu se tak směje. Možná mě, protože na ni musím zírat s otevřenou pusou. "Má drahá Lio," začala pomalu. Odkud zná mé jméno? Tohle je sice sen, ale i tak... "Jsem Anelis, bohyně ducha a dcera Luny. Tenhle sen jsem ti vytvořila, abychom si mohly promluvit." Takže je to bohyně a navíc ta bohyně, která požehnala lidem národu Aneū. Jenže, proč chce mluvit zrovna se mnou? Asi bych měla něco říct a nestát tu jak tvrdé y. "Ehm, já..." trošičku nevím, jak se chovat v přítomnosti bohyně. "Ráda vás poznávám... em, bohyně." řekla jsem s lehkou poklonou. Doufám, že ji nijak neurazím. Pohlédla jsem do její usměvavé tváře. "I já tebe mé dítě, ani nevíš jak dlouho jsem na tebe čekala." "Na... na mě?" nechápu. O čem to mluví? "Ano na tebe. Na tu, kterou obdaruje samotná Luna." z jejich slov jsem toho moc nepobrala. "Má drahá, jsi strážce. Strážce Luny a jedno z jejích milovaných dětí. Už od tvého narození tě ochraňovala a provázela na tvoji cestě životem, jen abys jednou byla schopna stanout před její tváří." usmála se na mě záhadně. "To je snad důvod, proč jsem skončila v týhle hře?" vypadlo ze mne bez přemýšlení. "Ano i ne." odpověděla, "Sama jistě zjistíš, proč tě osud zavál sem k nám na Edrest. Ale teď mám na tebe prosbu. Úkol, který můžeš splnit jenom ty." natáhla ruku a jemně se dotkla mých tváří. Úkol, který můžu splnit jenom já? Co to může být? Jediné v čem se význam jsou knihy a to, co umím, bych mohla spočítat na jedné ruce a stále by mi zbývalo ještě dost prstů. Ne, že bych byla úplně neschopná. "Nemyslím si..." moje slova utichla, protože mi bohyně přiložila prst k ústům. "Nepodceňuj se." šeptla mile, "Chci jen, abys na své cestě dávala pozor, a když spatříš malou holčičku s dlouhými světle levandulovými vlasy v potížích, tak ji pomoz." Tohle byla ta prosba? To znělo spíš trošičku jako věštba. Doufám, že ne všichni bohové jsou tahle podivní. Chtěla jsem něco říct, ale ona vzala moji hlavu do rukou a vtiskla mi polibek na čelo. V tu chvíli všechno zčernalo. Ještě jsem zachytila překvapený výraz bohyně, i to že něco říkala, ale pak už nic. Ani hvězdy, ani nekonečný vesmír. Pouze prázdnotu temnoty. Obklopena uši drásajícím tichem, chladnou samotnou jsem měla pocit, že se dusím. Jakoby mne někdo hodil do vzduchoprázdna. Bezmyšlenkovitě jsem natáhla ruce v marné naději, v hloupé snaze o záchranu. Tenhle sen je stále divnější a divnější a bohužel pořád nekončil. Moje tělo navíc začaly svírat mrazivé ruce, které přiměly mě srdce vynechat pár úderů, než se mi strachem zachvělo v hrudi, v které se následně pokusilo udělat díru svým zběsilým tlukotem. Už jsem zvyklá na noční můry (mám je skoro pořád od doby, co jsem poznala Daph), ale tohle bylo jiné. Děsivější. Mnohem děsivější. Pokusila jsem se vykřiknout, ale nevyšel ze mě ani hlásek. Temnotu pročísl hlasitý, odporně bublavý smích. Smích, který se mi zařezával do kůže. Ozýval se snad ze všech stran, až mi do tváře dýchl zkažený dech páchnoucí po síře a zahnívajícím mase. Znovu bylo najednou ticho, mučivé a přesto lehce uklidňující ticho. "Lio!" křik na mne seshora bohynin melodický hlas a tím rozbila celou tu iluzi, zničila tu noční můru. A volala na mě znovu a znovu. V temnotě se začaly vytvářet prasklinky, skrz které prozařovalo bílé světlo. Natáhla jsem ruce k jedné z prasklin a pomohla jí rozšířit. Ostré světlo mne pálilo do očí, ale nijak mi to nevadilo. Chtěla jsem jen pryč, chtěla jsem se konečně probudit z toho dlouhého snu...
Prudce jsem otevřela oči a sípavě natáhla vzduch do plic. Moje srdce splašeně bilo o hrudník v pokusu o útěk z toho vězení strachu. Musela jsem se několikrát zhluboka nadechnout a vydechnout, abych se alespoň trochu uklidnila. "Tohle byl opravdu divný sen." zazněl můj hlas do ticha. Znovu mne zachvátila panika, strach z toho, že ten sen stále pokračuje a já jsem v něm, když se otevřely dveře a v nich stála blondýnka a propalovala mně těma svýma fialovýma očima. Objala bych ji, ale tělo odmítalo poslechnout. "Oh, ty už jsi vzhůru?" překvapeně zamrkala, "Už jsem myslela, že tě budu muset budit jako Miriel. Pojď snídaně je na stole." s těmi slovy se otočila a odešla (zřejmě) do kuchyně. Snídaně? To jsem prospala celý zbytek dne i noc?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Tak a je ti ta trochu speciální kapitola!!! No, bohyně na tom mém obrázku vypadá jako I.T. XD Co na ní říkáte??? A co si myslíte o tom podivném snu, který se Lie zdál??? Moc děkuji za vaše vote i komentáře /\___/\
