Edrest: Začátek Hry✔

37.Kapitola

"A co ty s tím máš co společného?" zeptal se odměřeně Dean. Malá Erin vylezla na stůl, sedla si na svůj polštářek a zaujatě čekala, co se bude dít. Stejně jako já a Auris.
"No, musím do hlavního města něco dovézt a říkala jsem si, že bude lepší cestovat ve větší skupině-desu." z rukávu vytáhla svitek, který hned rozložila na stůl a ukázala nám velkou mapu Edrestu. Erin se s polštářem trochu posunula, abychom měli všichni dobrý výhled na dlouhé zelené pole, pláně i hornaté území a širé moře obklopující celý kontinent. Pár malých ostrovů, kde v poklidu své izolace od pevniny bujně rostlo zelení a na mapě tak zářily jako světla semaforu. Eriell byl vyznačen velkým nápisem a zabíral na mapě místa jako menší lesík za domem Miho. Dole na jihu zas většinu území zabírala bažina, přes ní stálo velkým písmem 'Fostr' a jako jedna z mála měla i popisek. Stálo v něm, že se ve Fostru nachází většina silných monster. Tam bych teda nechtěla, ještě že jdeme úplně jiným směrem.
"Podle mých zpráv a toho, co s děje tady v okolí-desu, vím, že se monstra stěhují z jihu na sever-desu. Silnější monstra i 40 či 50 levlu už začínají napadat vesnice ve středozemí a celé je ničit-desu. A dokonce jsem slyšela i o pár útocích na neutrální půdu Vílího lidu-desu." při svých slovech přitom ukazovala na jednotlivá místa na mapě před námi.
"Dík silným monstrům jsme byli nuceni jít přes Vlčí průsmyk," poznamenal Dean. To zaujalo jak malou princeznu, tak i Miho.
"To jako vážně?"
"Nebylo lepší cesty-desu?"
"Ne," hlesla jsem tiše a pohledem probodla malý kousek hor s přírodním pramenem, "A potkali jsme jen jednu divnou kreaturu, která na nás zaútočila."
"Když na to teď tak vzpomínám, bylo to vážně divné. Ostatní cesty zabíraly silná monstra nebo velké houfy slabších a ve Vlčím průsmyku byl až podivný klid." navázal na moje slova Dean.
"Tak to vypadá, že jsou v celém Edrestu zmatky." povzdechla si Auris, "I my na cestě potkali silná monstra či zvířata, která byla tam, kde neměla..." Miho zamyšleně studovala mapu, zatímco malá princezna vyprávěla, jak přišli o pět schopných rytířů, kteří spolu s nimi cestovali do Eriellu. Museli často utíkat či zvolit cestu větší oklikou, a tak už putují do hlavního města více jak sedm dní.
"To je hrozné, takže tam venku na nás čekají vážně silná monstra a my... "
"My budeme muset přejít přes ně. Nic jiného nám snad ani nezbývá jestli silnější monstra utlačují slabší..." doplnil mě Dean, ale jeho slova pomalu utichaly, jak zmateně hleděl na počínání Miho. I já a Auris jsme ji nechápavě pozorovaly. Vytáhla a začala vyžadovat jednu knihu po druhé, plné police se na ni doslova sesypaly, jenže ona tomu nevěnovala moc pozornosti a dál prohrabovala police.
"Kde to je-desu?" mimoděk shodila z police pár svitků, které nám jen na malý okamžik odhalily svůj obsah, než jej znovu ukryly za své nažloutlé záhyby a na některé dopadly knihy, co Miho nezaujaly nebo nebyly zrovna tím, co hledala. Erin vstala že svého polštářku a doběhla pomaličku k jedné z těch mnoha knih na zemi a začala v ní listovat, což vypadalo děsně roztomile a zároveň bylo neuvěřitelné, že dokázala s takovou lehkostí otáčet stránky v tak velké knize, vzhledem k její velikosti. Miriel by to bez popoletění nezvládla. A kde ta vůbec je? Říkala, že se bude spolu s Mimi starat o Erin a já zde vidím jen tu malou dětskou vílu.
Představa Miriel a Mimi, které pečují o více jak polovinu vyšší Erin, byla poněkud bizarní. Zato její dětské zaujetí obrázky v knize dávalo jasně najevo, že tu péči pořád ještě potřebuje. Zajímalo by mě jak víly stárnou. A zatímco já přemýšlela nad druhy víl a skřítků a jejich stárnutím, tak Miho našla, co hledala a vrátila se ke stolu i s pěkně tlustou knihou, z které vypadlo pár žlutých listů.
"Co je to?" Dean si tu knihu podezřívavě prohlédl.
"Bestiář-desu,"
"He-hepčík... A podle všeho pěkně starý." kýchla Auris, když ji v nose polechtal prach, který se vznesl z knihy, jak ji Miho položila na stůl.
"No, spolu s Hikku jsme ji našly v ruinách nějakého města-desu." opatrně Bestiář otevřela na první straně. "Je plný zvířat-monster, která už ani neexistují-desu. Dokonce je zde napsáno i pár legend obestírajících některé z nich-desu." nalistovala na stránku s podivnou chimérou, jenž vlastnila dvě hlavy. Jednu menší a druhou větší, přesně jako ta kterou jsme předtím potkali ve Vlčím průsmyku.
"To je..." začala jsem, ale Miho mě přerušila.
"Zoret, stvoření temnoty-desu. Zpočátku nemá žádný tvar, či spíše byste ho mohli popsat jako odporného černého hada-desu. Teprve po konzumaci jiných monster, zvířat nebo i lidi, elfů atd-desu, se mění a roste-desu. A i kdybyste před ním utekli, tak pokud vás kousne, tak vám otráví mysl a vy chtě nechtě přejděte na druhou stranu-desu." při jejich slovech jsem se musela otřást hrůzou. Nebýt tehdy Deana, kdoví co by se stalo. I když tam byla ještě i Blue, ale nevím jak by si poradila s tím Zoretem sama, tedy jenom se mnou jako nováčkem, který toho moc nezvládne.
"Tohle jsme potkali ve Vlčím průsmyku. Nebylo to nijak těžké porazit, ale zato z toho nevzešly žádné zkušenosti." řekl s povzdechem Dean a lokty se opřel o stůl.
"Takže jste na ně narazili taky-desu?"
"Taky? Takže ty..." konec jsem nechala vyznít do ztracena. Stačil mi pouhý pohled na Miho a znala jsem odpověď na svoji otázku.
"A podle mých informací, právě Zoreti nám budou stát v cestě do hlavního města-desu." svými slovy dala jasně najevo, že cestovat sám by se rovnalo sebevraždě. Auris, která celou dobu jen upřeně sledovala obrázek odporného monstra, se najednou narovnala v zádech.
"Bude lepší, když budeme všichni cestovat pospolu." opatrně volila slova, "A doufám, že by bylo možné vyrazit hned zítra ráno. Protože už tak jsme se dosti zdrželi a moji rodiče... moji rodiče už musejí mít jistě starost." posmutněla. Přeci jenom je to stále malé dítě, určitě se bojí a stýská se jí po matce i otci. Ale my máme pořád jednoho na lůžku, takže nevím...
"Jistě-desu. Toho nespolupracujího rytíře už jsem za pomoci Blue vyléčila-desu." odpověděla s širokým úsměvem Miho, který měl být zřejmě milý, jenže mě z nějakého důvodu přejel mráz po zádech.
"Chudák Solomon," šeptl Dean.

(Už brzy vyrazí dál, ale ještě předtím trocha oddechu. Plus taky ještě něco málo o těch mostech; o zoretech. Co myslíte, že se pro jejich cestě do hlavního města stane? Narazí na tahle odporná monstra?
Páni lidí, moc moc vám děkuji přes 4k přečtení, přes 600 vote a #4 ve Fantasy! To je neuvěřitelné!! Ani nevíte jakou jste mi udělali radost ^ω^
Děkuji za všechny vaše krásné komentáře i vote

Váš Sayu-chan~)