Součástí Stáda

Noční přízrak

Susan ke mě přišla a pevně mě objala kolem krku. Byl to nádherný pocit.
,,Same pojď sem! Musím ti někoho představit." zavolala na někoho Susan do domu a mě začalo zajímat kde je Winston. Z domu najednou vyběhl o hodně mladší muž než byl Winston ale samozřejmě byl starší než Susan.
,,To je ten hřebec o kterém jsem ti vyprávěla." řekla nadšeně Susan a pohladila mě po krku.
,,Takže, tohle je ten slavný Galileo?" zeptal se Sam. Přišel ke mě a pohladil mě po mé lysině.
,,Ten je nádherný. Neříkala si, že je u veterináře?" v tu chvíli jsem si vzpomněl, jak jsem málem skončil u řezníka.
,,No jo, říkala. Víš, když jsem tam byla, tak veterinář říkal, že Gali utekl. Nechtěla jsem o tom mluvit." řekla sklesle Susan. Kéž bych jí mohl říct co všechno se stalo. Susan poprosila Sama, aby jí přinesl ohlávku. Když přišel, tak mi ji Susan hned nasadila a odvedla mě do ohrady hned vedle. Potom mi přivezla tůčko sena a pořádně mě vyčistila. Myslel jsem, že se mi snad nic lepšího nemohlo stát.

Celý den strávila Susan se mnou. Občas přišel i Sam, ale protože pořád dělal práci okolo domu tak neměl moc čas. Přišel večer a začalo být chladno. Susan se se mnou rozloučila. Objala mě a odešla domů. Jen co zmizela v domě, tak jsem se upoutal na nádherný západ slunce. Dnešní den byl opravdu neskutečný. Když si představím jak malá byla šance, že se se Susan ještě někdy setkám, tak jsem rád, že jsem takové štěstí měl. Chvíli jsem ještě strávil u sena a poslouchal zvuky přírody. Cvrkání cvrčků a zeslabující se zpěv ptáků.

Po asi půl hodině jsem si už neviděl ani na kopyta a tak jsem se rozhodl, že už je čas jít spát. Přišel jsem do boudy, která byla na druhé straně ohrady a všiml si, že ji Susan vystlala slámou. Ona je opravdu to nejmilejší stvoření na světě.

Po chvíli jsem v té boudě nakonec usnul, ale ne na moc dlouho. Vyrušil mě zvuk přicházející z venčí. Byly to stoprocentně kroky zvířete. Bál jsem se vyjít ven a podívat se co to je. Proto jsem zůstal uvnitř a čekal jestli to nepůjde pryč. Pořád to chodilo kolem ohrady a to se mi vůbec nelíbilo. Najednou se ozvalo zaržání a to už sem nedokázal být s pocitem, že nevím co se děje. Vylezl jsem ven a rozhlídl se kolem sebe. Vedle ohrady stál kůň. Neznal jsem ho. Byl to bělouš a v té tmě vypadal jako přízrak.

,,Kdo jsi?" zeptal jsem se. On však neodpověděl. Jen stál a potichu mě pozoroval, měl jsem z toho hrozně divný pocit. Nakonec jsem se rozhodl jít zpět do boudy a jen co jsem se pohnul, bělouš se dal na útěk. Ničemu z toho jsem nerozuměl a tak jsem tomu dál ani nevěnoval pozornost.

Ráno bylo stejně krásně, jako předchozí den. Susan mi přivezla další tůčko sena a občas mi dala i malou mrkev nebo jablko. Na chvíli mě dokonce vzala i na procházku jen na vodítku. Procházeli jsme ovocným sadem, který byl hned za domem. Z jednoho stromu si Susan utrhla jablko a s chutí se do něj zakousla. Když si všimla jak hladově na ní koukám, zasmála se a dala mi zbytek svého jablka. Já jí za to jemně fouknul do jejích světle hnědých vlasů a ona mi prohrábla prsty hřívu.

Ve stejnou chvíli jsme se oba otočili za hlasitým zvukem, který se ozýval z lesa na proti nám. Znělo to jako lámání větví. V lese jsem přece jenom něco zahlédl. Bylo to strakaté tělo koně. Byla to Alseya.

Hrozně mě těší jak je o tuhle knížku čím dál větší zájem :D úplně se stydím za to, že nevydávám kapitoly pravidelně :P mám pro vás radostnou zprávu, už mi začala fungovat wifi na intru, takže budu moct vydávat kapitoly i přes týden doufám :D uvidim i podle času

Tak snad si tuhle kapitolu užijete jako ty předešlé
Zatím nejlepší místo:
16.09. 2016 5# v kategorii dobrodružné

atomovka007