Součástí Stáda

Našel jsem je

Ten ornament byl na stěně asi ve výšce mé hlavy. Stoupnul jsem si k té stěně a opřel o ní hlavu tak, aby se ornament na mé hlavě dotýkal ornamentu na zdi. Ornament na zdi začal tyrkysově zářit a já radši udělal pár kroků zpět. S Alseyou jsme sledovali, jak se stěna kolem ornamentu pomalu rozplývá. ,,Co se to děje?" řekla Alseya a radši udělala ještě pár kroků dozadu.

Rozplývání stěny se za nedlouho zastavilo a vytvořilo to průchod. ,,Tudy se musím dostat do přízračného stáda." řekl jsem nadšeně a vydal se k nově vytvořenému tunelu. Alseya šla za mnou, ale já jí včas zastavil. ,,Nemůžeš jít se mnou."řekl jsem jí a doufal, že to pochopí. ,,Víš přece, že z přízračného stáda se už nemůže nikdo vrátit zpět." vysvětlil jsem jí a sledoval její zklamaný výraz. ,,Já vím, tak aspoň ode mě pozdravuj Hillery s Aronem." při vyslovení jejich jmen jsem si vybavil ten zlý sen. Začal jsem váhat jestli je chci opravdu vidět nebo ne.

,,Na co ještě čekáš?" řekla Alseya a lehce do mě strčila. ,,Máš pravdu. Tak tady na mě počkej, za chvíli se vrátím." ujistil jsem jí a vešel jsem do tunelu. Tunel se zdál být velmi tmavý, ale díky mému zraku jsem viděl celkem dobře. Nějakou dobu se nic nedělo. Už jsem si myslel, že to snad nikam nevede, ale za chvíli se objevilo světlo a ozval se zvuk řehtání koní. To mě donutilo zrychlit. Rozcválal jsem se a vyběhl ven z tunelu. Byl jsem na louce, na té louce z toho snu. Začínalo mě to děsit. Nikde se, ale nikdo neobjevil, jen jsem zaslechl znovu řehtání koní. Vyrazil jsem za tím zvukem a doufal, že tam najdu to co hledám. A opravdu.

Přede mnou se rozprostřelo ohromné údolí plné koní. Byl to nádherný pohled. Rychle jsem seběhl dolů mezi koně a rozhlížel se jestli nenajdu Hillery s Aronem.

,,Hele to je nový přízračný kůň." ozvalo se za mnou. Pomalu jsem se otočil a koně kolem mě se začali klanět.
,,Co to děláte?" zeptal jsem se jich. Byl jsem z toho trochu v rozpacích.
,,Vítáme našeho nového vůdce."chvíli jsem na ně jen tak zíral a nedokázal si připustit, že jsem jejich vůdce já.
,,Nemusíte se mi klanět." řekl jsem nakonec a pousmál se. Otočil jsem se a dál pokračoval v hledání mých přátel. Prošel jsem celé stádo a nikde jsem nemohl najít známé tváře.

Rozhodl jsem se, že se někoho zeptám. Přistoupil jsem k nějaké kobyle a lehce do ní šťouchl čumákem, aby se na mě otočila. ,,Neviděla jste tady dva koně, kteří tady nejsou moc dlouho. Jmenujou se Hillery a Aron." kobyla se zamyslela a potom řekla ,,Ano, znám je. Myslím, že říkali, že se jdou projít. Za chvíli by se měli vrátit." ujistila mě a já se rozhodl počkat.

Netrvalo to dlouho a opravdu se objevily. Vyběhl jsem jim naproti. ,,Gali. Co tady děláš?",řekla zmateně Hillery. Aron neřekl pro jistotu vůbec nic. Myslel jsem, že vědí, že jsem nový přízračný kůň. ,,Přišel jsem vás navštívit." řekl jsem a usmál se. Hillery si mě dost pozorně prohlížela a nic neřekla. Prohlížela si mě od nohou, až k mé hlavě a zastavila se u mých očí.

,,Můj bože! Ty jsi...ty jsi nový přízračný kůň." 

Musíte uznat, že tohle jsem vydala hodně brzy od poslední kapitoly :DD mám pocit, že se lepším a je to příjemný pocit. :PP děkuju za vaše komentáře u minulé kapitoly a doufám, že něco bude i u této :33

atomovka007