Součástí Stáda

Je to ještě horší

Prudce jsem škubnul za vodítko, které bylo přivázané k mé ohlávce a druhý konec svíral Sam v ruce. Sam se polekaně otočil.
,,Co se děje, Gali?" zeptal se a já ho začal táhnout zpět do vesnice. I on si už všiml rozruchu na náměstí.
,,Vždyť to je..." nedořekl to a oba jsme se tam rozběhli.
Ta žena tam běhala a na něco se lidí ptala. Vypadala jako šílenec.
Sam k ní došel, trochu hruběji ji vzal za ramena, otočil si ji k sobě a zašeptal.
,,Susan.." žena začala plakat a objala Sama. Byla to opravdu Susan.
,,Já jsem ho nenašla Same. Nenašla jsem Galiho." plakala. Lámalo mi srdce vidět ji takhle. Přišel jsem k ní a lehce jí fouknul do vlasů. Ona sundala ruce ze Sama a otočila se.
,,O můj bože, Galileo!" obejmula mě a rozbrečela se znovu. Tentokrát štěstím. Sam se do našeho objetí připojil. Takhle to trvalo asi ještě 5 minut.
,,Tak půjdeme ne?" řekl potom Sam. Susan se ode mě odtáhla a přikývla.
Vyšli jsme ven z města a směřovali domů. Cesta nejdřív vedla přes pole a potom úzkou uličkou skrz les.

,,Musím si na chvíli odpočinout." řekla unaveně Susan a sedla si na nedaleký pařez.
,,Přespíme tady. Stejně se stmívá." řekl Sam a bylo to to nejrozumnější co se v téhle chvíli dalo dělat.
Rozdělal oheň, mě přivázal ke stromu a vrátil se ke Susan. Ta stále seděla na pařezu se skloněnou hlavou.
Sam vytáhl z batohu kus sýra a rozlomil ho. ,,Na, musíš něco jíst." nabídl jí kus a ona ho pomalu přijala. Sam jí dal pusu na tvář a pak řekl, že skočí pro dřevo.

Jen co odešel, tak nastalo ticho. Slyšel jsem jen svůj dech a tiché praskání ohně. Pak se přece jen něco ozvalo. Šustění, které se k nám rychle blížilo. Bylo to hlasitější a hlasitější.
Susan si toho už taky všimla.
,,Co to je?" řekla vyděšeně. Postavila se a vzala si z ohně klacík s rozžhaveným koncem na obranu. Stála v bojovém postoji a těkala očima do tmy odkud se ozývalo šustění.
Já byl jako přikovaný, nedokázal jsem se pohnout. Šustění se už ozývalo opravdu jen kousek od nás. Najednou se to asi tři metry před námi zastavilo. Nebylo vidět co to je. Začalo se to znovu pohybovat, ale tentokrát pomalu. Byly slyšet kroky a za chvíli se objevila silueta. Šla přímo k ohni. Díky světlu, které šlo z ohně jsem konečně poznal kdo to je.
,,Al." oddechl jsem si.
,,Gali, ty žiješ?" přiklusala ke mě.

,,Kam jsi zmizela?"zeptal jsem se. Ona najednou posmutněla, div se nerozbrečela.
,,Gali já...udělala jsem hroznou věc." sklonila hlavu.
,,No tak, určitě to nebude tak hrozný." pobídl jsem ji.
Zvedla hlavu, nadechla se a začala vyprávět. ,,Myslela jsem, že jsi mrtvý, když jsem tě našla v té jámě, ale tvůj nadzvedávající se hrudník změnil můj názor. Rozběhla jsem se tedy najít pomoc. Hrozně jsem panikařila a nevěděla jsem co dělám. Zapomněla jsem na špehy a tak jsem skoro před nimi zavolala přízračného koně. Samozřejmě ho špehové hned sebrali a odvedli pryč. Snažila jsem se jim v tom zabránit, ale jeden z nich mě srazil na zem a já upadla do bezvědomí, když jsem si dala do hlavy o větší kámen." dořekla a natočila hlavu tak, abych viděl docela hlubokou, krvavou ránu na její hlavě.
,,Promiň." zašeptala. Byl jsem docela naštvaný, ale vzhledem k její situaci jsem nechtěl být zlý.
,,Já nejsem ten, kterému by jsi se měla omlouvat a je jasné, že je musíme najít."

Už mám celkem vymyšlené jak to skončí, ale nebojte několik kapitol ještě bude :33
Napište mi zase do komentářů jak se vám kapitola líbila a jestli ano, tak můžete dát vote :))

atomovka007