Součástí Stáda

Nový přítel

Každým dnem se vlkův stav zlepšoval a já z toho měl dobrý pocit. Jednoho večera jsem zůstal s vlkem večer sám, potom co mu lidé znovu vyměnili obvazy a zkontrolovali jeho zdravotní stav.
Vlk měl oči otevřené teprve dva dny a nepromluvil zatím jediné slovo. Doufal jsem, že když s ním zůstanu sám, tak třeba promluví. Leželi jsem tam vedle sebe a moje myšlenky na chvíli zabloudily k Alseye, Diablovi a Liře, ale hlavně k Alseye. Kde teď asi jsou? Bylo mi jasné, že musím co nejdříve vyrazit na cestu, abych se s nimi znovu setkal.

,,Díky." ozvalo se z ničeho nic vedle mě a já sebou polekaně škubnul. Otočil jsem se na vlka a nevěděl co odpovědět. Byl jsem tak rád, že promluvil a že se mě nesnaží zabít. Chvíli jsme na sebe zírali, až jsem nakonec odpověděl ,,Není zač." Chtěl jsem se zeptat na tolik otázek, ale nějak jsem nebyl schopný se rozmluvit. Po další chvíli ticha se nakonec začal ptát on.

,,Víš,....pořád mi vrtá hlavou, proč jsi to vlastně udělal?" řekl a nevěřícně přitom zakroutil hlavou, potom se podíval na mě a čekal na odpověď. Já nevěděl jak odpovědět. Nevím proč jsem to udělal, ale musel jsem rychle vymyslet nějakou smysluplnou odpověď. ,,No, prostě jsem tak nějak vycítil, že ti musím pomoct. Věděl jsem, že bych se cítil hrozně, kdybych to aspoň nezkusil." vypadlo ze mě a doufal jsem, že to pro něj bude dostačující odpověď.

Vlk se trochu pousmál a zadíval se do země. ,,Jak se jmenuješ?" řekl jsem ještě rychle, dokud jsem měl odvahu se zeptat. Vlk mi bez přemýšlení odpověděl hned ,,Atrixel. Ty?"

,,Já jsem Galileo a těšilo mě, ale už budu muset jít." řekl jsem a začal jsem se zvedat. ,,Počkej, kam jdeš?" zeptal se zmateně Atrixel a začal se rychle zvedat, jenže na tom stále nebyl moc dobře, takže zavrávoral a upadl na zem.
,,Klid, uklidni se. Musím se znovu setkat se svými přáteli. Ty tady zůstaň a neboj, lidé se tu o tebe postarají." vlk nevypadal moc nadšeně.
,,Nemohl bych jít s tebou?" jeho otázka mě dost překvapila, ale neměl jsem jediný důvod nesouhlasit. ,,Proč ne, ale nemůžu už moc dlouho čekat." řekl jsem a počítal s tím, že si to rozmyslí.

,,Zítra ráno vyrazíme." oznámil mi, jakoby byl můj vůdce ,,Proč se mnou vlastně chceš jít a jak víš, že budeš do zítřka v pohodě?" zeptal jsem se trochu naštvaně.
,,Jsem ti zavázaný za záchranu života a proto tě musím doprovázet do té doby, než ti to oplatím. Tak to mezi vlky chodí." vysvětlil mi.
,,Jenže já nejsem vlk."

,,Já vím, ale...to neplatí pouze mezi vlky." říkal to trochu, jako by to pravidlo vymýšlel na místě.
,,Nechci, aby jsi mi něco oplácel prostě se vrať za svou smečkou."

,,Jenže já nemůžu!!" vykřikl naštvaně a vypadalo to, že se snad každou chvíli zhroutí. ,,Proč ne?"

,,Protože,....protože jsem vyhnanec." zakňučel a položil hlavu na své tlapy. Bylo mi ho líto a nenáviděl jsem se za to, že jsem se tak vyptával. ,,Takže to znamená, že zítra ráno vyrážíme společně." řekl jsem pozitivně a usmál se Atrixe. Na mého nového přítele.

Tak jak jste si užili Velikonoce? Já úžasně a bez wifiny :(( táta totiž resetoval wifi a nedošlo mu, že se tím celá přenastaví :D
no nic snad se vám tato kapitola líbila

atomovka007