Součástí Stáda

Sbohem Susan

Z venku se ozvaly kroky směřující k boudě, když už byly u boudy, zastavily se. ,,Gali, ty za to nemůžeš. Udělal jsi dobrou věc a nemohl jsi vědět, že je to tak rozzuří." ozvala se Alseya a já si pouze povzdechl. Jo, možná má pravdu, ale já se o tom nedokážu přesvědčit.

,,No tak vylez ven, já tě z toho obviňovat nebudu. Mohlo se to stát kdykoliv a z jakéhokoliv důvodu." potom už bylo ticho a já věděl, že čeká před boudou a neodejde dokud nevylezu ven. Po deseti minutách jsem nakonec ven přece jen vylezl. Beze slova jsem prošel kolem Alseyi a šel jsem se napít ke korýtku.

Ona potom přišla za mnou a tiše stála na místě. ,,Musíme najít Hillery s Aronem." řekl jsem a zvedl hlavu od koryta.

,,Takže odsud utečeme?" zeptala se Alseya. Já to ale nevěděl. Nechtěl jsem zranit Susan tím, že zmizím, jenže já musel. Když zůstanu tady, tak možná mé přátele potká nějaký krutý osud a já si to budu vyčítat do konce života.

,,Ano utečeme, nebo..." nevěděl jsem jak se rozhodnout. Alseya se proto rozhodla to udělat za mně. Šla k bráně, která vede z ohrady, tlamou oddělala závoru a lehce do ní strčila. Brána se s hlasitým zavrzáním otevřela. ,,Tak pojď." řekla a čekala na mě u brány.

Já vyběhl z ohrady a Alseya se za mě hned připojila. Běželi jsme přes ovocný sad a vběhli do lesa, ve kterém jsme před tím našli Alseyu. Měl jsem v plánu se vrátit do vesnice a tam se rozhodnout kde hledat dál. Běželi jsme vedle sebe a Alseya nás vedla. Ten les se zdál jako nekonečný, ani po několika hodinách běhu jsem nikde neviděl konec.

,,Musíme si odpočinout. Jak jsem říkala tímhle lesem jsem běžela celou noc, za lesem nás čeká ještě skoro celý den cesty. Podle mých odhadů by jsme za chvíli měli být na konci toho lesa, takže tam bych si odpočinula a potom můžeme pokračovat." navrhla Alseya a já přes velký nával únavy souhlasil. Po hodině a půl běhu jsem konečně zahlédl konec lesa. Tma se rychle blížila, takže jsem skrz stromy viděl jak pomalu zapadá slunce za loukou, která je hned za lesem.

Jen co jsem vstoupil na trávu, hned jsem začal hledat zdroj vody a měl jsem štěstí. Kousek od nás na kraji lesa tekla studánka. S Alseyou jsme se napili a začali jsme hledat místo kde přespíme.
Nakonec jsme se, ale rozhodli, že přespíme vedle té studánky. Oba jsme si lehli na zem a začali si povídat.
,,Tak co jak ti je?" zeptala se Alseya.

,,No, jsem dost unavený, ale jinak dobrý." odpověděl jsem a jemně se na ni usmál.
,,Tak to je dobře. Nerada bych, aby jsi si to vyčítal." do teď jsem si na to ani nevzpomněl a ona mi to znovu připomněla.
,,Radši už o tom nebudeme mluvit." řekl jsem nakonec.
,,Dobře, promiň." omluvila se.

,,To je v pohodě. Teď se hlavně musíme vyspat. Vezmu si první hlídku, jo." nabídl jsem se a postavil se na všechny čtyři.
,,Jak chceš." odpověděla a po chvíli spokojeně usnula.

Už jsem na intru, takže počítejte s tím, že přes týden vyjde jedna, možná dvě kapitoly :) tahle kapitola je celkem nudná, ani s ní nejsem nějak spokojená, ale tak snad se bude líbit aspoň vám :3

atomovka007