Součástí Stáda

Naletěl jsem

Už byla opravdu tma a já stále nedokázal usnout. Byl bych rád kdyby mě ta klisna dala znovu kopytem přes hlavu.
Venku se něco šustlo a tak jsem si rychle stoupnul. Asi deset metrů ode mě jsem si přes stráže všimnul nějakého pohybu.
Na měsíčním světle se ukázalo, že je to ta klisna. Co tam dělá?
Domlouvala se tam s nějakými cizími koňmi. V tom tichu jsem slyšel úplně všechno co řekla a byl jsem z toho dost vyděšený.
,,Ráno je pustíme a vy je sledujte. Musím toho přízračného koně najít a oni nás k němu dovedou, hlavně on." odešla od nich pryč a zmizela mezi stíny stromů.

Jediné co mě napadalo jak tomu zabránit bylo utéct už teď. Opatrně jsem vzbudil Alseyu a pověděl jí všechno. Hlavně to o mém plánu.
,,Jak to chceš udělat? Celou noc nás hlídá stráž."

,,Já vím, ale oni narozdíl od nás nespali ani chvilku. Musejí být hodně unavení a to je teď jejich slabina a naše výhoda."  a měl jsem pravdu. Jeden ze strážců únavou klopýtl, ale hned se vzpamtoval. Stačilo prostě chvíli počkat.
Do půl hodiny dva ze strážců spali opření o vchod do skalního výklenku a zbylí tři leželi na zemi.

Ladně jsme je s Alseyou přeskočili. Zjistili jsme, že skála, ve které jsme byli uvěznění byl spíš takový větší kámen, který se dá snadno obejít. S Alseyou jsme se po okraji kamene kde byl největší stín dostali z dohledu našich věznitelů.
Hned jsme se dali do běhu a bez přemýšlení běželi kdo ví kam.

Doběhli jsme na louku. Pro jistotu jsem se otočil a propátral očima krajinu za námi. Nepohnul se ani lísteček. S klidem jsem se tedy otočil a pokračovali jsme s Alseyou  v cestě.

Po celém dni cesty a pár přestávkách se před námi v dálce objevil menší kopec. Nahoře stál strom s velmi širokým kmenem. Jen co jsme se víc přiblížili jsem si všiml, že je velmi starý a že je v něm velká dutina.

,,Přečkáme tady noc." Alseya přikývla na souhlas. Došli jsme ke stromu a naskytl se nám nádherný pohled. Za stromem se rozprostíralo jezero, za kterým právě zapadalo slunce.
Došlo mi, že jsme na tomhle kopci dost vidět. Udělal jsem pár kroků ke stromu kde byl stín a nenápadně jsem se otočil. Bohužel se vyplnilo to co jsem myslel, že se snad nestane.

Špehové od té klisny. Všiml jsem si dvou siluet koní jak mizí ve stínech lesa. Utíkají, protože si mě všimli.

Takže ona věděla, že je v tu noc uslyším. Všechno to vychází podle jejího plánu a já jí naletěl. Alseya o ničem neví a já netuším jestli jí to říct nebo ne.
Myslím ale, že to do rána počkat může.
,,Co to děláš?" zeptala se Alseya, když jsem se z toho stínu díval dolů pod kopec.
,,Ale nic, jen...přemýšlím." odpověděl jsem rychle a vešel do dutiny stromu. Alseya vešla hned za mnou a uvelebila u stěny. Já si lehl ke vchodu, abych mohl hlídat.

,,Proč jsi takový vystrašený. Jsme v bezpečí, nebo ne?" řekla.

,,Al-ale jo jasně..hehe. Jsme v bezpečí, to já jen tak pro jistotu." usmál jsem se na ni a čekal jak zareaguje.
Chvíli se na mě podezíravě dívala, ale potom si lehla, zavřela oči a usnula. Já se ještě chvíli díval ven a doufal, že ti špehové byl jen výplod mé fantazie. Že jsme opravdu v bezpečí.
Mohl jsem doufat v cokoli, ale i tak jsem věděl, že to není pravda.

Tak jak se vám to líbí? Sama jsem překvapená jak jsem tohle vymyslela a už mám celkem představu jak to skončí :D nebojte, ještě to nějakou chvíli pokračovat bude :33 váš názor na tuhle kapitolu mi můžete napsat do komentářů a vote potěší :*

DĚKUJI VŠEM, KTEŘÍ TOHLE ČTOU A DĚKUJI ZA NEUVĚŘITELNÝCH 4,5K READS :OO:**

atomovka007