Součástí Stáda

Bez moci

Silný vítr se opřel do mého těla, které bylo stále svázané těmi zvláštním lany. Pomalu jsem otevřel oči, které jsem se tak dlouho křečovitě snažil mít zavřené. Nebyl jsem na zemi. Všude kolem mě byly bílé načechrané mráčky. Co pak jsem zemřel? Ne to není možné. Země nebyla v dohledu. Byl jsem úplně někde jinde.

Mráčky se najednou začaly rychle pohybovat a tmavnout. Tmavě šedé mraky se zformovaly do obrysu velkého koně. Začal se pohybovat směrem ke mě a až když byla jeho obrovská hlava naproti mě, se mu rozsvítily oči.

,,Galileo, dopustil jsi se hrozného činu, který se snadno neodpouští."řekl kůň hlubokým hlasem, který mě dost děsil.Vím, že je neslušné odpovídat na otázku otázkou, ale v této chvíli to prostě jinak nešlo. ,,Kdo sakra jsi?" Toho mračného koně to nijak nerozhodilo.

,,Jsem bájný duch, který bdí nad všemi koni na celém světě. Několika jedincům jsem poslal část své duše a jedná část je teď v tobě." 

,,To znamená, že je na světě víc přízračných koní kromě mě?" mračný kůň přikývl a já dál zpracovával veškeré informace. ,,Co jsem udělal?" zeptal jsem se po chvilce.

,,Přemístil jsi se s člověkem a tím jsi ohrozil mou existenci a další přízračné koně." řekl přísně a propaloval mě svým pohledem. ,,Omlouvám se. Nevěděl jsem to, ale kdybych to neudělal, tak by zemřeli." vysvětlil jsem mu a čekal na jeho reakci.

,,No dobře, nebudu tě trestat, ale zbavím tě mé duše. Už nebudeš přízračným koněm." spadl mi kámen ze srdce, ale zároveň jsem cítil smutek, protože jsem tím zklamal přízraka, který ve mě věřil. Věřil, že jsem ten pravý. Teď ale můžu vyznat lásku Alseye, mít rodinu a normálně žít. ,,Dobře. No a můžu se ještě rozloučit se svými přáteli v přízračném stádě?" zeptal jsem se a doufal, že bude souhlasit. ,,Prosím."poprosil jsem.

Přikývl a přemístil mě svými provazy do proměňovací jeskyně. Vešel jsem do tunelu a v přízračném stádě našel Arona s Hillery. ,,Chci se s vámi rozloučit. Už nebudu přízračným koněm a už se asi nikdy neuvidíme." řekl jsem na rovinu, abych to loučení neprodlužoval.

,,Budeš nám chybět Gali, ale věř mi, že se ti bude žít lépe." řekla Hillery a pousmála se. Život v přízračném stádě je hrozně změnil. Dřív  by se se mnou Hillery objala, ale dneska tam jen stála a usmívala se. Aron ani nic neřekl. ,,Dobře, tak sbohem." rozloučil jsem se a odešel zpět do jeskyně.

,,Stoupni si na podstavec." ozval se mi v hlavě hluboký hlas a já hned poznal, že je to ten bájný duch. Udělal jsem jak mi poručil a stoupl si  do té vody na podstavci. Kolem mě se vytvořil už známý vír, který ze mě vysál moc přízračného koně. Když voda opadla, slezl jsem z podstavce a co nejrychleji vyběhl ven. V hlavě jsem měl jedinou myšlenku, najít Alseyu. Teď to bude asi trochu těžší, když už se nemůžu přemístit.

Vím, že byla u potoka, to byl jediný záchytný bod. Vydal jsem se prostě za nosem a doufal, že budu mít štěstí. 

Po několika hodinách hledání začalo sněžit. Nejdřív málo, ale postupně se to rozrostlo ve vánici. Neviděl jsem skoro ani na krok. Byla mi hrozná zima a byl jsem unavený, ale teď nesmím odpočívat. Mohl bych umrznout. Odhodlaně jsem pokračoval dál, najednou jsem se smeknul po kořenu a spadl na zem. Snažil jsem se rychle zvednout, ale byl jsem moc vyčerpaný. Zavřel jsem oči a doufal, že je ještě někdy otevřu.

Doufám, že se vám tato kapitola líbila. Chci vám poděkovat 1. za 2000 votes na tomhle příběhu :DDD to je prostě strašně hodně a moc vám za to děkuju a 2. za 99 followers :33 to je prostě taky hodně :* Jste fakt boží

atomovka007