Součástí Stáda

Poctivé hlídání

V noci byl klid a já se musel hodně snažit abych neusnul. Když už jsem to opravdu nemohl vydržet, vzbudil jsem Alseyu. Jen co se postavila, tak já sebou hodil na zem a okamžitě usnul.

Probudil jsem se a už svítalo. To znamená, že Alseya hlídala skoro celou noc. Ohlédl jsem se musel se zasmát. Alseya stála opřená hlavou o strom a spala. Přišel jsem k ní a lehce do ní strčil hlavou. Ona zavrávorala, ale pak se vzpamatovala, otevřela oči a naštvaně se na mě podívala.

,,Co si myslíš, že děl.." rozhlídla se kolem sebe. ,,Jo, ono už je ráno?" zasmála se. 

,,Jo už je ráno a jak tak koukám tak jsi celou noc poctivě hlídala co?" zeptal jsem se ironicky.

,,No...skoro." odpověděla,, Promiň." řekla nakonec.

,,Naštěstí se nic nestalo, takže si z toho nic nedělej. Mohlo se to klidně stát i mě." ujistil jsem ji a doufal, že z toho nebude mít těžkou hlavu. Jen přikývla a odešla ke studánce. Taky jsem se chtěl napít před cestou, ale věděl jsem, že potřebuje být chvíli sama a tak jsem se nejdřív šel napást na louku. Před tou cestou potřebuju nabrat spoustu sil a Alseya samozřejmě taky.

Když jsme už oba byli dostatečně napití a najezení, vydaly jsme se pomalu na cestu. Po pár krocích jsme uslyšely z lesa hlasité šustění. Oba jsme se s obavami otočili a hned si zase hlasitě oddechli. Bylo to jen stádo splašených srnek.

,,Ježiši! Já jsem se, ale lekla." zasmála se Alseya a dál pokračovala v cestě. Já se zasmál taky, ale něco bylo špatně. Jak jsem tak o tom přemýšlel tak se nad lesem vynořilo hejno ptáků, kteří vystrašeně odlétají pryč od toho lesa. Tady vážně něco nesedí.

,,Proč tam pořád tak postáváš?" zavolala na mě Alseya.

,,Co je mohlo vystrašit?" řekl jsem si pro sebe a dál zíral na ten les.

,,Cože?" zeptala se Alseya. Otočil jsem se a přiběhl k ní.

,,Musíme pryč a to hned." řekl jsem a dal se na útěk. Alseya se rozběhla za mnou a jen co mě doběhla tak se udýchaně zeptala ,,Co se děje?" ani jsem jí na to nemusel. To co se za námi odehrávalo je myslím dostatečná odpověď.

Z lesa vyběhlo stádo koní s rozzuřenými jezdci z vesnice ve které jsem jim tak trochu zničil ohrady a pustil všechny koně. Na chvíli jsem se ohlídl a uviděl jsem jak se nejdřív na konci lesa na chvíli zastavili a hned potom co nás zahlédli se rozběhli přímo za námi. Po asi deseti minutách běhu mi došlo kam je vlastně vedeme. Vedeme je přímo do naší vesnice, kam se pravděpodobně všichni vrátili, aby ji znovu opravili.

Musíme běžet jinam. Uhnul jsem prudce do prava aniž by si toho Alseya všimla. Když jsem se ohlídl tak se stalo přesně to co jsem čekal. Alseya běžela dál rovně a rozzuření jezdci běželi za mnou. Dobře, vesnice je v bezpečí a Alseya taky. Teď jen vymyslet jak se zachráním já.

Jako na zavolanou se nedaleko mě objevilo bizoní stádo. Hned jsem k němu zahnul a tím se ztratil na chvilku jezdcům z dohledu. Vběhl jsem do stáda a doufal, že jsem v bezpečí. Stádo se zrovna spokojeně páslo, ale když ze zatáčky vyběhli jezdci tak se stádo dalo na útěk a já samozřejmě s nimi.

Nestihl jsem si ani všimnout jestli mě stále pronásledují. Musel jsem doufat, že ne.

Já vím, jsem hrozná, příšerná, nedržím sliby atd... :(( strašně se omlouvám, v tom minulém týdnu to opravdu nešlo, psalo se prvních pár písemek a já opravdu neměla čas :( o víkendu jsem to v plánu měla, ale jako na zavolanou přišla nějaká střevní viroza a já strávila celé sobotní odpoledne s kbelíkem vedle postele a neděli jsem celou prospala :D včera jsem neměla žádný nápad a dnes už jsem se k tomu opravdu dokopala :D opravdu se omlouvám já ty kapitoly asi prostě nikdy nebudu vydávat pravidelně, takže vám teď ani nebudu říkat kdy vyjde další kapitola, protože to sama nevim, ale snad brzo :D snad jste si aspoň užili tuhle kapitolu jo a kvůli tomu bizonímu stádu a indiánům asi změním zemi ve které se můj příběh nachází, protože v Anglii asi bizoni nebyli a asi ani indiáni...no nic došlo mi to trochu pozdě a tak to napravím :DD

atomovka007