Součástí Stáda

Můj osud

Sledoval jsem jak se kulhavým krokem vynořila z pravé části lesa. Hleděli jsme na sebe několik sekund. Možná to byly minuty, ani nevím, ale bylo to krásný. Byla nádherná a bylo poznat, že je i pěkně unavená.
Rozběhla se se slzami v očích ke mě i se zraněnou nohou. Prudce se zastavila přede mnou a lehce se dotkla nozdrami těch mých. Vypadalo to, jako by se ujišťovala, že jsem skutečný. Nakonec se otřela i o můj krk a já udělal to samé. Ten moment byl pro mě nejlepší v mém životě.

,,Prosím, už mě nikdy neopouštěj." zašeptala mi do ucha.
,,Miluju tě." řekl jsem přeci, že to bude první věta, kterou jí řeknu a tak se taky stalo. Prudce se ode mě odtáhla a zadívala se mi do očí. Bál jsem se, že ona to tak necítí. Obavy ze mě opadly, když se usmála a řekla ,,Taky tě miluju."
Myslel jsem, že tahle chvíle už nemůže být lepší, ale ono to šlo. Znovu jsme se k sobě přitiskli a zůstali tak o něco déle.

,,Ehmm..my jsme tady taky." ozval se za mnou Atrix. Úplně jsem na ně zapomněl. Otočil jsem se směrem k nim a představil jim Alseyu.
,,Těší nás." řekla mile Rhea. Alseya z nich byla dost vyděšená.
,,Tohle je Rhea a tohle Atrix." Alseya jen s falešným úsměvem přikývla a udělala krok dozadu. ,,Nemusíš se jich bát." uklidňoval jsem ji.
,,Má pravdu. Zachránil mi život a já jsem mu zavázaný." přidal se ke mě Atrix. Všiml jsem si, že si oddechla a udělala znovu jeden krok k nim.

,,Co se vlastně dělo po té bouřce?" změnila téma a podívala se na mě. ,,To je dlouhý příběh, ale až dorazíme k moři, tak ti ho odvyprávím jestli chceš."

,,Tak to bude brzy, protože moře je už odsud jen kousek." nadšeně se usmála.

,,Opravdu?"

,,Jo, už jsem tam byla. Jenže ty jsi tam nebyl a tak jsem se začala vracet pomalu zpět." v úžasu jsem se zadíval do dálky a naivně jsem doufal, že zahlédnu aspoň kousek té obrovské kaluže vody. Nedokázal jsem si to sám představit.
,,Tak na co ještě čekáme?" řekl jsem a vyrazili jsme za Alseyou, která nás vedla k cíli.
Šly jsme asi tak dvě hodiny a za tu dobu se hrozně rychle setmělo. Nakonec jsem, ale přeci jen uviděl zbytky slunečních paprsků odrážet se na hladině vody. Rozcválal jsem se a zastavil se až na pískové pláži. Ostatní mě doběhli a postavili se vedle mě. Byla to nádhera.
Opravdu jsme to dokázali, ale co teď. Stalo se toho tolik a to mě vedla jen jediná myšlenka. Být součástí stáda. Nikdy jsem netušil, že se stanu vůdcem, přízračným koněm a že potkám Alseyu. Všechno to bylo jen o náhodě a myslím, že to tak bylo nejlepší.

,,Gali, podívej."ozvala se Alseya a kývala hlavou do leva, kde se táhla několika kilometrová písečná pláž. V té dálce opravdu něco bylo. Rychle se to pohybovalo směrem k nám. Bylo to divoké stádo. Stádo koní jako já s Alseyou. Musí to být znamení. Mým osudem je jít s nimi. Mým osudem je být součástí stáda...

Konec

A je to tady :)) Vím skončilo to dost divně, ale já to prostě nějak ukončit musela. Klidně se mě do komentářů ptejte na nějaké otázky, které pro vás ohledně tohoto příběhu zůstali nezodpovězeny. Ráda na ně odpovím nebo se aspoň pokusím. :33 Chci vám moc poděkovat za vaše nádherné komentáře a za to, že tenhle příběh byl několik měsíců na 1. místě v kategorii dobrodružné. Opravdu jsem u tohoto příběhu doufala asi v tak 1500 přečtení, ale ve 23K jsem vážně nedoufala. Občas mi to vážně vhánělo slzy do očí.

Děkuju vám všem.

atomovka007