Součástí Stáda

Lira

,,Co budeš teď dělat?" zeptal jsem se a až potom mi došlo, že to nebyla moc dobrá otázka. Rozhodně jsem jí tím nijak neuklidnil. ,,Co já vím? Celý život jsem promrhala tím, že jsem plánovala pomstu. Teď nemám pro co žít." řekla zklamaně. Trochu mně její uvažování vyděsilo. Nesmí takhle přemýšlet.
,,To neříkej. Určitě máš někoho nebo něco pro co stojí žít."

Podívala se na mě a lehce se pousmála.,,Asi máš pravdu. je tu někdo kdo by za to stál, ale on mě teď nejspíš nebude chtít vidět. "

,,No tak, kdo je to?"vyzvídal jsem. Byla to jediná možnost, jak jí pomoct. Musím jí udělat znovu šťastnou. ,,Znáš ho. Nedávno jsem se s ním znovu potkala, když jsme se z tvé kamarádky snažily dostat nějaké informace..." vzpomněl jsem si na to. Bylo to těsně před rituálem.

,,Přišel i se svým stádem, poznal tu tvoji Alseyu, nebo jak se jmenuje. Odvedl ji a věnoval mi jeden z jeho smutných pohledů. Zklamala jsem ho a to si nikdy neodpustím." Bylo mi jí hrozně líto, musela si toho špatného prožít hodně. Už jsem věděl kdo je její láska. Byl to Diablo a já ho teď musel co nejdřív najít. ,,Pojď sem. Stoupni si vedle mě a na nic se neptej." rozkázal jsem jí. Přišla ke mě s trochu nechápavým výrazem, ale neměla nějaké námitky.

Hned jsem si v hlavě začal vybavovat Diablovu podobu a i s tou kobylou se k němu přemístil. Musím se už konečně zeptat na její jméno. Přemístili jsme se na místo a rozhlédli se kolem. Jen co jsme se otočily, naši pozornost upoutala smečka vlků, která obléhala tělo ležícího koně.

,,Vždyť to je Diablo!" vykřikla ta kobyla a rozběhla se k vlkům. Rozběhl jsem se za ní. Nesnažil jsem se jí nijak zastavit,protože jsem věděl, že to nemá cenu. Ta kobyla upoutala pozornost vlků, kteří se hned přestali zajímat o Diabla a vydali se k ní. 

Kobyla se vyděsila, otočila se a přiběhla zpět ke mě. Vlci samozřejmě za ní. Hned jsem se k nim otočil zády a silně vykopl zadníma nohama. Srazil jsem hned dva vlky, které to odhodilo na zem a potom s kňučením utekli. Zbývali ještě čtyři a hned co viděli jak jsem dva z nich přemohl, tak se vydali všichni ke mě. Udělal jsem to samé. V domnění, že znovu srazím dva vlky jsem minul a vykopl do prázdna. Jeden z vlků využil situace a skočil mi na záda. Cítil jsem jeho ostré drápy, které se zarývaly do mích zad. Prudce jsem vyhodil a shodil vlka dolů z mých zad na jiného vlka. Oba taky zakňučeli a utekli. Poslední dva si už ani netroufli se mnou bojovat a vydali se za svojí smečkou.

Kobyla stála u Diablova těla a nic neříkala. Přišel jsem k ní a všiml se jejího sklíčeného výrazu. Uhnul jsem pohledem na Diablovo bezvládné tělo. Jeho hrudník se pohyboval nahoru a dolů, ale jeho zranění mu nedávala moc velkou šanci na přežití.

,,Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal jsem se, abych ji trochu rozptýlil. Podívala se na mě a potom znovu na Diabla. ,,Lira, jmenuju se Lira."

,,Dobře Liro, teď něco zkusím, abych pomohl Diablovi dobře?" oznámil jsem jí a doufal, že můj plán vyjde. 

Já vím, zase to trochu trvalo, ale máte to tady. :D Opravdu už neplánuju moc kapitol a za chvíli to ukončím. :3 Pokračování pravdu neplánuju. Nezlobte se na mě, ale prostě ne. :/ Doufaám, že jste si užily tuhle kapitolu a budu ráda zase za nějaký pěkný komentář nebo vote :D předem díky

atomovka007