Běžel jsem mezi bizony dost dlouho, abych si byl stoprocentně jistý, že jsem v bezpečí. Stádo, ale asi nehodlalo jen tak zastavit a tak jsem opatrně mezi běžícími bizony prokličkoval ven. Zastavil jsem se, abych se vydýchal a najednou se na mě vyvalil oblak prachu, který mělo stádo za sebou. Začal jsem hrozně kašlat a myslel jsem si,že se snad udusím. Naštěstí jsem nedaleko našel kaluž vody.
Napil jsem se, zvedl jsem hlavu, otočil se směrem ke krajině za mnou a došlo mi to. Nevím kde jsem, netuším kde je Alseya a myslím, že jsem totálně v háji. Zahleděl jsem se na zem kde byli vidět stopy bizonů a přemýšlel co mám dělat.
,,No jo vlastně." řekl jsem si pro sebe a rozběhl jsem se zpět po bizoních stopách. Doběhl jsem až na konec a dával si pozor, kdyby někde byli ještě ti jezdci. Potom jsem se vrátil na to místo kde jsem se oddělil od Alseyi a snažil se vzpomenout, kterým směrem vlastně běžela. Nakonec to ani nebylo potřeba.
,,Galileo!" ozvalo se za mnou a já se prudce otočil. Nehorázně jsem si oddechl, když za mnou běžela Alseya a očividně byla ráda, že mě vydí stejně jako já.
,,Kde jsi byl, sakra?!" rozkřikla se na mě, když se přede mnou zastavila. Tak nejdřív za mnou nadšeně běží a pak mě seřve?
,,Tak promiň, že jsem ti právě zachránil život!" odsekl jsem a všiml si jejího zmateného pohledu.
,,Cože? No..a kde jsi teda byl?" dožadovala se odpovědi.
,,Víš, ty jsi si toho možná nevšimla, ale já si všiml, že kdyby jsme takhle utíkali ještě nějakou dobu tak je dovedeme přímo do naší vesnice. Proto jsem změnil směr, abych je odvedl pryč a potom jsem se jim ztratil v bizoním stádě."řekl jsem hrdě a čekal až se mi omluví.
,,Co že jsi udělal? Já si toho, ale všimla víš, proto jsem běžela rovně, to ty jsi je teď navedl na naši vesnici!" řekla a já neměl slov. Já jsem, ale idiot. Proč jsem to dělal, když ani pořádně tu cestu do vesnice neznám.
,,Pane bože, musíme rychle do vesnice." zareagoval jsem.
Běželi jsme tedy po pro mě už známých bizoních stopách a zjistili jsme, že se to stádo páslo nedaleko naší vesnice. Úplně mě zabolelo na srdci, když jsem zjistil v jak hrozném stavu ta vesnice je. Všechny domky byli ohořelé a mezi nimi se válelo pár mrtvých lidských těl. Bylo to strašné.
Jezdci naštěstí nikde nebyli. Jenže ani ve vesnici nebylo živáčka. Asi to vzdali. Možná jim připadá zbytečné vesnici opravovat.
No a teď jak dál?
,,Hele, asi tady strávíme noc a potom...prostě zkusíme najít Arona s Hillery? Nevíš aspoň jakým směrem utekli?" zeptal jsem se a doufal, že se dočkám kladné odpovědi.
,,To náhodou vím." řekla Alseya a jemně se usmála. Úsměv jsem jí samozřejmě oplatil, protože jsem z toho byl nadšený.
Alseya se potom odešla pást a já se šel podívat k mé bývalé ohradě. Úplně mě děsily myšlenky na to co se tady asi stalo. Tráva v ohradě byla do víc jak půlky ohořelá. A na té straně, kde byla ještě tráva zelená, byla ohrada rozlámaná. No..vypadalo to tak, že tu ohradu zapálili ještě, když byla Hillery s Aronem uvnitř a tou dírou se dostali ven.
Kde teď asi můžou být? Chvíli jsem se ještě takhle rozhlížel po krajině a potom jsme šli s Alseyou spát.
Tak další kapitola je tady :D strašně moc vám chci poděkovat za víc jak 3000 reads :33333 řekla bych, že si to ani nezasloužím za to jak vydávám ty kapitoli :D fakt se za to omlouvám, ale začínám mít na to čím dál míň času :P i tak vám děkuju za všechny votes a komentáře :DD
atomovka007

ČTEŠ
Součástí Stáda
AdventureJmenuji se Galileo a jsem čtyřletý hřebec Berberského koně. Lidi se ke mě chovali hrozně. Můj život nezačal zrovna slibně. Narodil jsem se v zajetí a za tu dobu co jsem tady obdivuji divoké koně, kteří se občas kolem naší farmy proženou jako vítr. M...