Součástí Stáda

Můj zachránce

Hrozně moc vám chci poděkovat za víc jak
5k přečtení ;)) wow to je pro mě ohromné číslo :33 fakt děkuju :* jsem ráda, že se vám ten příběh tak líbí ;33

Otevřel jsem oči. Už na mě nepršelo, ale déšť jsem stále slyšel. Na tváři mě hřál oheň, ale na zbytek mého mokrého těla mi byla stále zima. Sice jsem měl otevřené oči, ale absolutně jsem nebyl schopen vnímat. Bylo to jako bych byl slepý.
Najednou se mě něco dotklo. Něco přejelo po mém krku a já se rychle začal zvedat. Už jsem i naplno vnímal.

,,Ššššš, uklidni se." ozvalo se vedle mě a já se rychle otočil. Stál tam ten muž co žil se Susan. Ten mladý a moc milý Sam, ale kde je Susan?

Znovu jsem si lehnul a pomalu se uklidnil. Byl jsem v jeskyni. On přiložil do ohně a sedl si vedle mě.
,,Víš, když jsi zmizel, tak Susan z toho byla zdrcená" trochu mě z toho zabolelo u srdce,,Vydala se tě hledat. Chtěl jsem jí v tom zabránit, ale nedala si říct." viděl jsem jak se jeho oči lesknout slzami. Bylo mi ho líto a navíc jsem za to mohl já.
,,Odešla a už se nevrátila." popotáhl si a pokračoval dál ,, tak jsem se ji vydal hledat a...našel jsem tebe." to poslední řekl jakoby to byla nejhorší věc, která ho kdy potkala.

,,Když jsem tě našel, původně jsem tě tam chtěl nechat, ale pak jsem si vzpomněl jak tě Susan milovala. Nenáviděla by mě za to a to bych nepřežil. Moc ji miluju víš?" jen to dořekl a rozplakal se.

Láskyplně jsem položil hlavu na jeho klín. On se trochu uklidnil a obejmul mě.
,,Jsi to jediné co mi po ní zbylo." řekl potichu do mého ucha.
Oba jsem takhle nakonec usnuli.

Ráno oheň už jenom doutnal. Já stále myslel na Susan a Alseyu. Kde můžou být? Sam se mezitím vzbudil a vydal se ke svému batohu odkud vytáhl nějaké jídlo.
Jen z toho pohledu mě kručelo v žaludku. Proto jsem se postavil a vydal se směrem ven z jeskyně. Už nepršelo, takže jsem se venku na louce mohl v klidu napást.
Sam za mnou později přišel. Batoh měl na zádech a v ruce provizorní provazovou ohlávku. Přišel s ní ke mě a já nejistě udělal krok zpět.
,,Neboj chlapče. Půjdeme spolu hledat Susan co ty na to." měl už o dost lepší náladu a já souhlasně zaržál a nechal si nandat ohlávku.
Vyrazili jsme po vyšlapané cestě směrem k městu. Cesta trvala asi dvě hodiny.

Ve městě mě Sam přivázal před nějakým obchodem. Potom odešel nakoupit si nějaké další jídlo. Lidi na mě zírali a chodili ke mě. Hladili si mě. Byli na mě tak milí, jen tak z ničeho nic. Nechápal jsem to.
Po pár minutách se Sam vrátil i s plným batohem.
,,Tak jdem." prohlásil. Odvázal mě a vydali jsme se ven z města. Už jsme skoro byli venku a najednou se z náměstí ozýval nějaký ruch. Otočil jsem se a uviděl tam nějakou ženu běhat po náměstí. Byla špinavá, měla rozcuchané vlasy. Na chvíli se otočila mým směrem a já hned poznal kdo to je.

:)) nemůžu uvěřit tomu jak často teď vydávám :33 zase mám chuť psát tak to využívám co nejvíc :)) vaše komentáře u minulé kapitoly mě úplně nakoply ke psaní ;)) i teď budu určitě ráda za vaše komentáře a votes

atomovka007