Součástí Stáda

Zlý sen

,,Nezeptal jsi se na to přízraka?" zavrtěl jsem hlavou a dál přemýšlel nad tím jak se tam dostat. Tak moc bych chtěl vidět Hillery s Aronem.

,,Časem na to přijdeš." usmála se. Já se rozhlédl kolem sebe, abych si byl jistý, že jsem v bezpečí. Ta kobyla už teď ví, že přízračný kůň jsem já. Teda aspoň myslím, když viděla, že se umím teleportovat, tak jí to snad došlo.
Musím si teď dávat velký pozor.
,,Co budeme teď dělat?" zeptala se Alseya. Jen co to dořekla se v mé hlavě spustilo něco jako alarm. Nedokázal jsem se soustředit na nic kromě toho zvláštního pocitu. Hodně jsem se na to soustředil a v mé hlavě se začal objevovat obraz nějakého zvláštního místa. Měl jsem zavřené oči a doufal, že už to skončí.

Dočkal jsem se. Ten nepříjemný pocit ustal a já mohl konečně otevřít oči. Chtěl jsem odpovědět Alseye, že nevím, ale ona nikde nebyla. Vlastně jsem nebyl na stejném místě jako předtím. Stál jsem na louce plné květin. Vím, zní to normálně, ale věřte mi něco na tom bylo jiného.
Všechno mělo mnohem jasnější barvy a květiny nádherně voněly jako nikdy.
,,Galileo?" ozvalo se za mnou dvojhlasně. Rychle jsem se otočil a nemohl uvěřit svým očím.
,,Hillery? Arone? Co tu děláte?" přiběhly ke mě a s Hillery jsme se hned objaly krky.
,,No co bychom tu asi dělaly. Žijeme tu a zrovna včera jsme se dozvěděly kdo se stane novým přízračným koněm." řekl Aron a usmíval se na mě. Takového ho vůbec neznám.
,,To znamená, že jsem se dostal do mého stáda?" oba přikývli a stále se usmívali. Začínalo to být děsivé.
,,Jste v pořádku?" radši jsem se zeptal. Opravdu mi to jejich chování dělalo starosti.
,,Jsme víc než v pořádku. Vždyť jsme na tomhle místě stále šťastní a to je to nejlepší co si můžeme přát." pomalu se ke mě přibližovaly a usmívaly se. Já začal couvat.
,,Proč nejsi šťastný Gali?" zeptala se Hillery. Najednou se podemnou propadla zem a já začal padat do nekonečné hloubky.

...

,,Gali! Gali jsi v pořádku?" prudce jsem se zvednul a s radostí zjistil, že to byl jen sen. Vůbec jsem nepochopil to co se v něm odehrálo. Možná se mi zdál, proto že se bojím setkání s Hillery a Aronem. Bojím se, že to nebude takové jako dřív.
Podíval jsem se na Alseyu a na ten její ustaraný výraz.
,,Jo jsem, ale....no to je jedno." nechtěl jsem o tom snu mluvit.
,,Napadlo mě, že bychom se vrátily do té jeskyně. Tam by jsme se mohly dozvědět něco o tom jak se dostat do mého stáda." navrhl jsem. ,,Jo jasně." souhlasila. ,,A ty víš kudy se tam jde?" zavrtěl jsem hlavou.

,,No tak to je trochu problém nemyslíš?" no je to problém, ale ne pro mě. Já se můžu teleportovat, jenže nevím jestli bych mohl sebou vzít i Alseyu.
,,Víš co? Stoupni si vedle mě a neptej se proč." Alseya si stoupla vedle mě a nechápavě se na mě díval. Já už měl zavřené oči a myslel na jeskyni.

Omlouvám se za to nedorozumění co se dnes stalo :/ omylem jsem zveřejnilu tuhle kapitolu když ještě nebyla hotová :33 jsem prostě tele.
Chci vám ještě poděkovat za 8 K reads moc to pro mě znamená :DD

atomovka007