Součástí Stáda

Bouře

Lira s Diablem stáli jako přikovaní, jediný já se rozběhl ke kraji cesty kde ještě před chvílí byla Alseya. Voda, která tekla vedle cesty padala z asi tří metrového srázu do rozmrzávající tůně. Alseya plavala v tůni a vypadala, že je v pořádku, jen trochu vystrašená. Měla velké štěstí, že se trefila do vody a ne na ostrý led, který byl kousek od ní.
,,Jsi v pořádku?!" zavolal jsem na Alseyu, až když se dostala z vody.

Otřepala se a podívala se nahoru, směrem na mě. ,,Myslím, že jo, ale jak se odsud dostanu?!" zavolala a rozhlédla se kolem sebe. Kolem Alseyy byly strmé stěny, ve kterých byly vymleté tunely. Pravděpodobně od tajícího sněhu. Všechna voda mizela v těch tunelech a mě začal napadat, tak trochu šílený nápad. Když Alseya nemohla k nám nahoru, tak my musíme za ní dolů. Podíval jsem se na Liru s Diablem, kteří netrpělivě čekali na moje rozhodnutí.

,,Musíme skočit?"oznámil jsem a pomalu se připravoval na skok do tůně. Nesmím ji minout.

,,Cože? To nemůžeš, vždyť se zabiješ." vyjela na mě Lira naštvaně ,,Musí být i jiné řešení.." potom se do naše rozhovoru vložil i Diablo ,,Víš Liro, myslím že má Gali pravdu. Musíme sledovat vodu a ta teče tam dolů." trochu mě jeho odpověď překvapila a nebyl jsem sám. Lira se na něj dívala jako na zrádce, ale nic neřekla. 

,,Takže skáčeme?" zeptal jsem se radši a podíval se na Liru. ,,Co mi zbývá. Stejně jsem přehlasovaná." řekla a usmála se.

Přešel jsem k hraně a podíval se dolů na Alseyu. ,,Jdeme za tebou dolů!" zavolal jsem na ni. Všiml jsem si, že lehce přikývla a odstoupila dál od tůně. Lira se rozhodla, že půjde první. Za ní Diablo a pak já. Všichni jsme se bez problému trefili do hluboké tůně a znovu se setkali s Alseyou. Mezitím co jsme byli nahoře, tak Alseya malinko propátrala ty tunely a našla jeden, který vypadá nejbezpečněji. Netekla v něm totiž voda, takže se nám půjde mnohem líp. 

Všichni jsme se vydali za ní a byli nervózní z toho co nás tam čeká. V tunelech bylo šero, ale ne úplná tma. Tunely vymleté od vody byly všude kolem nás a z každého vycházelo slabé světlo, občas i dost divné zvuky. Všechny směřovaly do jednoho velkého tunelu, ve kterém se shromažďovala  většina vody. Klikatila se a odtékala někam do neznáma.

Pomalu jsme pokračovali v cestě a po několika hodinách to konečně skončilo. Voda vytékala do nějakého jezera a nebyla jiná možnost než ho přeplavat. Všichni jsme plavali už z posledních sil. Vyšli jsme na kamennou plážičku a naráz se otřepali. Pro dnešek jsme měli všichni vody až dost.

Chvíli jsme se vyhřívali na jarním slunci, abychom uschli a potom mohli jít dál. Slunce ale po chvíli rychle zmizelo za oponou černých mraků, které doprovázel zvuk hromu. Zvedl se silný vítr a silně se ochladilo. Všichni jsme tak trochu zpanikařili a vběhli do lesa, který se nacházel pár metrů za námi. Asi vám došlo, že to byla ta největší blbost, kterou jsme mohli udělat. Začalo se nepředstavitelně blýskat, což doprovázelo ohlušující hřmění. Jeden z blesků uhodil blízko nás. Za mnou se ozval zvuk lámání dřeva a pak mě něco uhodilo do hlavy. Ztratil jsem vědomí.

Prosím nezabíjejte mě, ale já jsem se vážně snažila ten příběh nějak opravit, aby se dal číst:DD teď už bych ale zase měla vydávat pravidelněji :)) Jo a chci se zeptat, je pořád v názvu napsáno OPRAVUJE SE? :// mě se to tam totiž neukazuje a já jsem to nemazala :))předem díky

atomovka007