Součástí Stáda

Láska

S Atrixem jsme se vrátili zpět k potoku a vydali se znovu podle něj. Nikde nebyly vidět žádné stopy. Atrix nenašel ani pachovou stopu.
,,Zdá se , že už to bude dlouho co tu byla. Pachová stopa vyprchala a stopy vedle potoka asi spláchla voda." Bylo jasné, že se prostě musíme řídit tím co řekla Lira. Musíme jít podle potoka a doufat, že ji najdeme. Bude to čistě jen o náhodě.

,,Proč ji vlastně tak moc chceš najít?" zeptal se mě po nějaké době Atrix. ,, Tam ty dva koně jsi našel a znovu je nechal být kvůli nalezení jedné kobyly." nevěřícně přitom zakroutil hlavou a podíval se víc.
,,Tomu nemůžeš rozumět. Ona je prostě jiná a mám ji nade vše moc rád." podíval jsem se na Atrixela, který si mě přeměřoval pohledem a pak řekl ,,Ty ji miluješ."

,,Ne to ne." zapíral jsem, ale bylo jasné, že lžu.
,,Ale no tak. Nemusíš lhát, já to chápu."

,,No dobře. Ano miluju ji, ale už se o tom nechci dál bavit."přiznal jsem a musím uznat, že to bylo osvobozující. Je ale pravda, že tohle bych měl asi nejdřív říct Alseye. Byl jsem rozhodnutý, že hned co ji uvidím, tak to budou první slova, která jí řeknu. Chtěl jsem můj rozhovor s Atrixem zaměřit na něco jiného. Nakonec jsem ho nasměroval na něco dost podobného.

,,Jak to máš vlastně ty? Našel jsi svou druhou polovičku? Svou lásku?" zeptal jsem se trochu kousavě. Atrix se pousmál ,,Počkej..nech mě přemýšlet." řekl a zadíval se na oblohu. ,,Byla by tu jedna vlčice pro kterou jsem mohl oči nechat. Byla nejkrásnější z celé smečky a tak jsem nebyl jediný komu se líbila. Bohužel byla přislíbena synovi našeho alfy, takže jsem měl smůlu."povzdechl si.

,,Měla tě ráda?" 

,,Určitě měla, ale ne tolik jako já ji. Teda aspoň myslím." odmlčel se. ,,Byli jste přátelé?" ptal jsem se dál. Atrix vypadal spokojeně, když o ní mluvil.

,,Ti nejlepší. Vyrůstali jsme spolu a svěřovali jsme si všechno. Ona byla jediná, která věděla o plánu mého výletu na světlo. Sama se mi to nejdřív snažila vymluvit, ale potom svolila. Jen řekla, ať si dávám pozor."

,,Jak se jmenovala?"

,,Rhea. Jmenovala se Rhea. Stále mám před očima ty její zeleno-hnědé oči, které ladily s její světle šedou srstí na ladně se pohybujícím těle vlčice." bylo úžasné jak o ní mluvil. Muselo pro něj být hrozně těžké opustit ji a vědět, že prožije svůj život po boku někoho kdo ho prakticky vyhnal.

Nějakou dobu jsme oba mlčeli. Myslím, že vím na co teď Atrix myslel, protože jsem myslel na to samé. Na naši lásku, která nás oba hnala dál.

Začínalo se stmívat a my se blížili k dalšímu záchytnému bodu. Dostali jsme se na místo, kde se náš potok vléval do široké řeky. Oba jsme byli rozhodnutí tady přespat a celkově doplnit energii. Domluvili jsme se na tom, že Atrix si půjde něco ulovit a já se půjdu pást na trávu, která rostla kolem řeky. Rozloučili jsme se a já se odebral k řece. Při cestě jsem se rozhlížel kolem sebe a objevil jsem přístup k řece, který pokračoval na malou plážičku schovanou v rákosí. Šel jsem to prozkoumat a byl jsem rád, že jsem to udělal, protože se mi naskytl v bahně pohled na stopy kopyt.

Konečně má po praxi a nejsem už tak unavená a nechodím spát odpoledne, takže budu mít zase víc času. Je pravda, že nám teď ve škole napařej tunu písemek, ale snad to budu stíhat víc :))

atomovka007