Součástí Stáda

Vlčí vytí

Udělal jsem dva rychlé kroky dozadu a nespouštěl zrak z těch pronikavých vlčích očí. Myslel jsem, že na mě zaútočí, ale nic se nestalo. Nějakou domu mě sledoval a potom odvrátil pohled do země. Začal prosebně kňučet a mně to všechno připadalo opravdu zvláštní. Nedalo mi to a musel jsem se zeptat. ,,Proč na mě nezaútočíš?" jantarové oči se znovu podívaly na mě.

Vlk neodpověděl. Z jeho strany se ozvalo jen slabé zavrčení a hned potom o něco hlasitější bolestné zakňučení. V té tmě jsem neměl šanci zjistit co se děje. Přišlo mi rozumné počkat do rána, až bude světlo. Pokud se teda tomu dá říkat světlo. Celý den bude pravděpodobně znovu zataženo, takže bude takové pološero.

Odstoupil jsem tedy o několik dalších kroků dál, kde jsem se uvelebil na zemi a usnul. Bylo to ode mě dost troufalé, ale usnul jsem s pocitem, že jsem v bezpečí.

Ráno jsem se probudil živý. Díky bohu.

Zvedl jsem se a šel jsem zkontrolovat vlka. Myslím, že teď vypadal ještě děsivěji, než v noci. Byl doslova obrovský a jeho šedá srst byla úplně promočená a místy slepená krví. Jeho vlastní.

V přední noze měl celkem dost hlubokou ránu, ale už nekrvácela. Zaschlá krev zabraňovala průniku další krve. Pořád mi ale nebylo jasné proč na mě nezaútočil. Prohlížel jsem si jeho velké tělo, až jsem došel k zadním nohám a došlo mi to. Jednu z nich měl ve zvláštní zubaté věci. Svírala jeho tlapu a doslova se mu zakusovala do masa. Pořád mu to krvácelo a myslím, že jeho snahy o útěk tomu moc nepomáhaly.

Bylo mi jasné, že ta věc je vyrobena člověkem a na to, abych ho mohl osvobodit jsem taky potřeboval člověka. Se slovy ,,Pomůžu ti." jsem se otočil a šel hledat pomoc. Ani nevím proč to vlastně dělám. Vždyť je to vlk. Co se asi stane když ho osvobodím?

Znovu se mi vybavil ten jeho zvídavý a soucitný pohled. Nebyla tam ani troška nenávisti a já měl prostě pocit, že mu musím pomoct. Vydal jsem směrem doleva od potoka a snažil si zapamatovat záchytné body, abych se potom mohl bez problému vrátit zpět. Po nějaké době mi všechno začalo připadat jako totální blbost. Kde tady chci najít nějakého člověka, vždyť jsem v totální divočině kde se jen tak normální člověk neobjeví. Při mém přemýšlení jsem moc nevnímal své okolí, ale ten hlasitý zvuk se nedal přeslechnout.

Ten vlk začal výt a kňučet nepředstavitelným způsobem. Hned mi došlo, že se děje něco špatného. Okamžitě jsem se otočil a vrátil se tryskem zpět. Vlk už nebyl na svém místě a nebyl tam jen on. Objevil se tam člověk, který vlka dostal z pasti a úplně nelidským způsobem ho odtahoval pryč. Držel ho za zraněnou nohu a mě to bolelo i za něj. Sledoval jsem vlkův bolestný pohled. Nemohl jsem tam jen tak stát a sledovat ten incident. Ten člověk si mně naštěstí ještě nevšiml a to byla moje šance ho sledovat.

Sledoval jsem ho až k nějakému srubu a stále jsem navazoval oční kontakt s tím vlkem. Vypadalo, že ho to uklidňuje. Celou cestu nevydal ani hlásku až to té doby, než ho ten člověk vtáhl do srubu a zavřel dveře. V tu chvíli se ozvalo hlasité bolestné zakňučení a potom ticho.

Omlouvám se, že byla zase týden pauza :(( doufám, že se vám tahle kapitola líbila a chci vám teda říct, že mám naplánováno ještě několik kapitol, takže to teď ještě ukončovat nebudu :D nikdy jsem nečekala, že napíšu tolik kapitol a myslím, že už jich je dost, ale 100 jich ode mně nečekejte :33

atomovka007