Součástí Stáda

Jsem blázen

Vydaly jsme se ke stodole. Diablo nás vedl a Lira šla po jeho boku. Já se držel vzadu a podpíral jsem Alseyu, která se držela na nohou z posledních sil.

,,Jak je to ještě daleko?" zeptal jsem se, protože Alseya už opravdu potřebovala pauzu. ,,Už to není daleko." řekl a tak jsme pokračovaly dál. Najednou jsem ucítil, jak se celá Alseyina váha sune směrem k zemi. Složila se vedle mě a začala těžce oddechovat.
,,Hej, stůjte! To není dobrý." zavolal jsem na Liru a Diabla, aby si nás všimly.

Hned se otočily a přispěchaly k nám.
,,Musíme tady zůstat, Alseya už nemá sílu na to se ani postavit." oznámil jsem mu a sledoval vyčerpanou Alseyu.
,,Máš pravdu, nemá cenu jí přepínat." souhlasil Diablo.
Lehnul jsem si vedle Alseyi, aby jsem ji trochu zahřál. Foukal proti nám mírný vítr, který začal postupně zesilovat. Hned na to začal padat sníh a to znamenalo jen jedno. V noci bude sněhová bouře.

Diablo s Lirou si toho taky všimly a s nadějí, že něco vymyslím se podívaly na mě. Napadla mě jen jediná věc a tu jsem měl taky v plánu udělat. ,,Nechte to na mě." řekl jsem jistě a postavil se na všechny čtyři. Stoupnul jsem si k Alseye a nejdřív jsem ji podebral hlavou, potom jsem si ji začal pomalu posouvat po krku, aby se dostala na moje záda. Když už jsem ji měl na správném místě a byl jsem si jistý, že jsem schopen s ní ujít ten zbytek cesty, tak jsme vyrazily.

V půlce cesty se začala Alseyina hlava nebezpečně blížit zemi. Celé její tělo se začalo sesouvat dolů. Diablo mi naštěstí přispěchal na pomoc a její hlavu podepřel svým tělem.
Takhle jsme konečně dorazily ke stodole. Opatrně jsem nechal Alseyu spadnout do slámy, která byla rozházená v rohu. Lehl jsem si vyčerpaně vedle ní a usnul. Měly jsme toho oba pro dnešek dost.

...

,,Gali, vstávej." uslyšel jsem jemný hlas, který nemohl patřit nikomu jinému než Alseye. Pomalu jsem otevřel oči a zadíval se do těch jejích. Usmál jsem se a opatrně se postavil. Ve stodole bylo hodně šero, ale i přesto jsem viděl Diabla s Lirou, jak se k sobě tulí v rohu naproti nám. Alseya mezitím odešla k senu, které tam bylo už od minule.
Přidal jsem se k ní. V tuhle chvíli jsem byl opravdu šťastný. Alseya byla v pořádku a to bylo to jediné co jsem si moc přál.
,,Gali, musíme si spolu promluvit." řekla po chvíli a vážně se na mě podívala. Zmateně jsem přikývl a stoupl si přímo naproti ní.

,,Chci ti moc poděkovat za to, že jste mě zachránily. Opravdu moc děkuju, protože jinak bych tady nebyla." řekla vděčně a usmála se.
,,Proč jsi tam vlastně na mě čekala? Viděla jsi, že se blíží vánice, ale i tak jsi zůstala. Každý zdravě myslící kůň by se běžel schovat." musel jsem se zeptat, nedalo mi to.

,,Tím chceš říct, že jsem blázen? Tak to teda ne. To ty jsi blázen."

,,Máš pravdu, ale do tebe."

Aaa už je to tady ;)) Gali konečně vyznává lásku Alseye :33 Jste rádi? <3
Doufám, že jo a děkuju za komentáře u minulé kapitoly :))

atomovka007