Součástí Stáda

Šance

Uběhly tři dny a já stále čekal na to až nadejde ten den. Den jít. Veterinář mi nosil hromady jídla a já vše poslušně snědl. Už po dvou dnech jsem se dostal na svou normální váhu. Já vím, že to bylo přesně to co chtěl ale já jsem potřeboval nabrat sílu. Dnes mi veterinář přinesl za půl dne už třetí kýbl plný mrkve a druhé tůčko sena. Zatím je to nejvíc co mi kdy přinesl. Dnes jsem to žrádlo tolik nehltal jako ty dva dny před tím. Nemohl jsem si dovolit ztloustnout natolik, abych pak nedokázal rychle utéct.

Veterinář mi zrovna házel mrkev do žlabu ,,Zítra ráno tě odvedu k řezníkovi, takže tohle hezky sněz aby jsme tam neudělali ostudu." takže zítra. Dneska mě bude veterinář hodně hlídat protože ví, že bych se mohl pokusit o útěk. Proto mu musím utéct až zítra ráno na cestě k řezníkovi.

Veterinář odešel ze stodoly. Já jsem snědl pár mrkví ale opravdu jen pár. Musel jsem se hodně přemáhat, protože bych je rád snědl všechny.

Za chvíli zase přišel veterinář a začal oddělávat ostnatý drát ze dveří. Nechápal jsem co se děje. Doufám, že nejdu k řezníkovi už dneska.

Nandal mi ohlávku, připnul vodítko a vedl mě směrem ven. To už je hrozně dlouho, co jsem viděl nebe, slunce, zelenou trávu a ten čerstvý vzduch mi chyběl nejvíc. Veterinář mě odvedl do ohrady, která se nacházela hned vedle stodoly. Ohradu tvořil vysoký plot zakončený ostnatým drátem. To bych nepřeskočil ani ve snu.

,,Když máš dneska ten poslední den, rozhodl jsem se být hodný a nechám tě až do večera v téhle ohradě. Možná to nevíš ale docela jsem si tě oblíbil. K tomu řezníkovi tě ale stejně musím odvést. Teď už to nijak nejde."pravou rukou mě chytl za ohlávku a levou odepnul vodítko. Odtáhl ode mě vodítko a řekl ať běžím.

Ani to nemusel říkat dvakrát. Vběhl jsme no ohrady a začal jsem vyhazovat, stavět se na zadní a nahlas ržát. Tráva v ohradě byla vysoká. Nemohl jsem odolat a hned jsem jí musel ochutnat. Byla výborná.

Chvíli jsem se na té trávě pásl. Vyrušil mě ale známý zvuk. Dusot kopyt.

Nedaleko ode mé ohrady běželo divoké stádo. Bylo to to divoké stádo, které jsem viděl když mě Susan vedla k veterináři. Stádo vedl ten velký černý hřebec. Na tom stádu byla jen jediná změna, doprovázela ho dvě malá hříbata. Stádo se z ničeho nic zastavilo a začalo se rozhlížet. Někteří jedinci využili situace a začali se pást, ale ostatní stále stáli v pozoru. Hříbata si ničeho nevšímala, jen se navzájem provokovala a běhala v trávě.

Ten černý hřebec oběhl své stádo aby ho zkontroloval a hlasitě zaržál. 

Chtěl jsem na sebe upoutat pozornost a tak jsem taky hlasitě zaržál. Ten hřebec a pár dalších koní se na mě otočilo. Nakonec se ke mě ten černý hřebec rozklusal. Zastavil se u mé ohrady a hlasitě funěl.

Nebyl jsem schopen slova a tak nakonec začal mluvit on.

,,Jak se jmenuješ?"

,,Galileo." 

,,Proč jsi tady tak zavřený?" rozhlídl se po tom vysokém plotě.

,,Abych neutekl, protože už jsem se o to jednou pokusil. Zítra mám být totiž odveden k řezníkovi."překvapilo mě s jakým klidem jsem to řekl. Jako by se nic nedělo. Bylo to možná proto, že jsem na to při té vší kráse zapomněl. 

,,To...je mi líto. Vím jak se cítíš. Sám jsem se jednou ocitnul ve tvé situaci."

,,Opravdu?"

,,Ano. Nejsem od malička divoký kůň. Utekl jsem z mé staré farmy těsně před návštěvou řezníka. Pak jsem si našel tohle stádo a vypracoval se až na hlavního hřebce. Už je to ale dávno." 

,,Taky mám v plánu zítra utéct. Mohl bych se k vám potom přidat?"

,,No, že jsi to ty tak na tebe počkáme ale jen opravdu do zítřejšího rána, pak už musíme běžet jinam."

,,Dobře. Chápu. A jak se vlastně jmenuješ?"

,,Diablo." otočil se a odklusal zpět ke stádu. Vypadal tak sebevědomě, rozumně a hlavně sympaticky. Budil i velký respekt.

Sledoval jsem stádo na pastvě do té doby než pro mě přišel veterinář a odvedl mě zpět do boxu. Zítra nastane ten rozhodující moment, tak se na něj musím vyspat.

Takže zde je další kapitola. je delší než ty ostatní tak si to užijte. na Úvodním obrázku je Diablo a na posledním je Galileo v ohradě. Doufám, že vám nevadí když tam dávám obrázky. Kdyby jo napište mi to do komentářů. Samozřejmě mi tam napiš i názor na kapitolu a případně dejte vote. Za vše vám už předem děkuju.

atomovka007