Součástí Stáda

Je zraněná

Se zájmem jsem si prohlížel stopy v bahně. Uklidňovalo mě to, protože jsem tak nějak věděl, že patří Alseye. Spokojeně jsem se vrátil zpět k trávě a začal se pást. Měl jsem už opravdu hlad.
Po nějaké době se vrátil i Atrix. Jeho tlama a tlapy byly zamazané krví. Byl to nepříjemný pohled, ale nemůžu přece nutit Atrixe, aby to nedělal. Trávu ho jíst stejně nenaučím.
Spolkl jsem poslední sousto a vydal jsem se k Atrixovi, který se spokojeně olizoval. Napadlo mě, že bych mu mohl říct o těch stopách.
,,Atrixi, pojď se podívat. Něco jsem našel." On nic neřekl. Poslušně mě následoval až na plážičku kde byly stopy.

Atrix si je začal prohlížet a čichat v jejich okolí. Stál jsem kousek za ním a celé jsem to sledoval.

Když se zrovna pohyboval kolem rákosí, na chvíli se zarazil.
,,Co se děje?" zeptal jsem se lehce nervózně. Atrix začal couvat a znovu si prohlížel stopy v bahně. Teprve, když se dostal na mou úroveň, tak se zastavil.
,,Myslím, že to byla ona, ale...." nadechl se ,,něco je tu špatně." řekl s výdechem. Nic jsem neřekl a myslím, že Atrix pochopil, že čekám na odpověď.

,,No..jedna stopa, je vždy mělčí než ostatní a támhle na rákosí je krev." řekl a podíval se na mě. Nedokázal jsem říct jediné slovo, tak to Atrix musel říct za mě.
,,Alseya je s největší pravděpodobností zraněná a kulhá." povzdechl si.

,,Musíme hned vyrazit na cestu a najít ji." řekl jsem se zrychleným dechem a vydal jsem se podél potoka.
,,Počkej." zavolal na mě Atrix. ,,Teď to nemá cenu. Musíme počkat do rána."

,,Ale...ale co když to do rána nezvládne? Musíme jít no tak."

,,Ne, ty to nechápeš. V té tmě ji nemáme šanci najít a navíc začíná foukat vítr, takže můj čich nám taky k ničemu nebude." moje hlava říkala, ať ho poslechnu, ale moje srdce mě táhlo za Alseyou.
Uvažoval jsem nad jeho slovy a myslím, že občas není na škodu poslechnout hlavu.

Vrátil jsem se k Atrixovi a oba jsme se uvelebili na zemi vedle řeky. Atrix už skoro usínal, ale já nemohl. Ležel jsem na zemi s hlavou vzpřímenou a kmital jsem ušima kolem sebe.
,,Hlavně mi slib, že jí nepůjdeš hledat beze mě." řekl Atrix. Byl jsem tak napjatý, že jen ta jeho slova se mnou trhla. Trochu jsem zaváhal. Nakonec jsem sklonil pohled k zemi a zakroutil hlavou.
,,Dobře, tak dobrou."

,,Dobrou." položil jsem hlavu na zem, ale stále jsem nebyl schopný zavřít oči. Poslouchal jsem šumění řeky, houkání sov a před očima se mi objevoval obraz Alseyi.
Nakonec jsem přece jen na chvíli zabral, ale opravdu jen na chvíli. Děsily mě noční můry o tom, jak Alseya někde sama umírá a já s ní nemohu být, protože ležím tady a snažím se spát.

Za celou noc jsem se takhle probudil asi čtyřikrát a ani nevíte jak jsem byl rád, když začalo svítat a my mohli konečně jít dál. Cítil jsem se trochu líp než včerejší večer, ale úplně nejlíp se budu cítit až ji znovu uvidím.

Děkuju za přání v komentářích u předchozí kapitoly k dobrým známkám. :33 Zatím se mi celkem daří, ale z daleka to není všechno. ://

atomovka007